Čím jsou prodejní a aukční galerie – obchodními domy svého druhu, nebo laboratořemi vkusu? A potřebují mít ještě nějaký vztah k umění, když byznysmenům stačí si najmout odborníky? Na to, jak se od roku 1989 změnil český trh s uměním, se snažil „kulturnaut“ Petr Fischer přijít při Konfrontaci s galeristy a majiteli aukční síně Martinem Kodlem a Tomášem Hejtmánkem.
Martin Kodl: Základní pravidlo, které platí u obchodu s obrazy je: Jak jsou bohatí lidé v té které zemi, tak jsou tam drahé obrazy. Tady teprve posledních deset, možná pět let začíná vznikat kategorie lidí, o nichž se dá říct, že jsou opravdu bohatí ve srovnání se světem.
Tomáš Hejtmánek: Aukčních domů, které se zabývají užitným uměním, starožitnostmi, je málo. Zhruba tři čtyři. Většina se zaměřuje na obrazy. Zájem investovat do starožitností ale je, jde o to vytvořit vždycky zajímavou kolekci věcí. Rád bych objevoval umění z minulého století, tam je spousta autorů, kteří si zaslouží větší pozornost.
