Španělský umělec José Maríá Cano si těsně před úderem poslední finanční krize všiml, že peníze pro řadu lidí přestávají být pouhým prostředkem k vysněným cílům, ale stávají se samostatným fetišem. „Některé lidi fascinují boháči, i když jim z jejich bohatství nikdy nic nekápne. Milují je jen pro lásku samu. Začal jsem tedy malovat krásu peněz, která obstojí sama o sobě,“ vysvětlil své dílo.
Galerie: Michael Wolf / Z cyklu Architektura hustoty, 2012
Peníze změnily i tři tisíce let starý rituál, jimž Číňané získávají přímluvu z onoho světa. Zatímco dříve pálili tradiční předměty, teď kromě napodobenin peněz v miliardové zemi hoří repliky spotřebního zboží diktované západním konzumem.
„Svým způsobem je tento rituál lupou, která nám umožňuje vidět, po čem obyčejní lidé v Číně touží. Je to pár věcí, po kterých také bažíme, poslední telefon od Applu, produkty značek Gucci a Prada. Je to velmi skromná kolekce snů,“ domnívá se Wolfgang Scheppe, autor tohoto Supermarketu mrtvých.
Jeho dílo je možná zajímavou kuriozitou, v jiných částech výstavy je stisk neviditelné ruky trhu podstatně méně úsměvný. Upozorňují i na to, že na světě v současnosti dře třicet milionů otroků, kteří v lepším případě prodávají své tělo, v horším orgány a zdraví.
„Svět se točí kolem peněz a my peníze pokládáme za přirozenou součást běhu tohoto světa.“
Leoš Válka
Duše peněz nekončí bezvýchodně - nabízí i změnu perspektivy v podobě současných světových experimentů a iniciativy. Je realita, založená na současném ekonomickém modelu, logická nebo spíš patologická? Zamyšlení poskytne výstava v DOX návštěvníkům do 6. června.
