Zdá se, že hudební žánr zvaný swing přichází opět do módy. Kdo jiný by se na příjemné vlně zájmu měl svézt, když ne pražské Studio Ypsilon. Zde totiž swing zněl stále, a to i v dobách, kdy se všude jinde hrálo úplně něco jiného. Je tudíž zcela logické, že právě Ypsilonka stvořila nové představení založené jen a jen na swingu, jak napovídá už název Swing se vrací neboli o štěstí.
Recenze: Ypsilonka mohutně swinguje i ve zmačkaném kostýmu
Snahou inscenátorů bylo pobavit a potěšit. Swing dle jejich cítění je hudba radostná, která má navozovat pocit štěstí, o což se v průběhu večera náležitě všichni snaží. Inscenace se v duchu poetiky tohoto autorského divadla vyznačuje velkou rozvolněností, pokud se průvodního textu týká, od didaktického vysvětlování encyklopedického hesla swing přes zkratkovitě zachycený příběh muzikanta, který se pokouší za velkou louží dobýt svět, až po čistě kabaretní čísla. Všechen ten roztříštěný kaleidoskop her, hříček, špílců a vtípků pak sjednocuje hudba, která tu houpe, tam natřásá, jinde křepčí a vždy těší.
Hudební dramaturgie Miroslava Kořínka je dokonalá. Obsahuje jak osvědčené fláky, tak písně neprávem opomíjené. Dohromady pak skládají pravdivý příběh swingu, a to možná zřetelněji než místy až nepřehledný text Jana Schmida.
Tvůrci a účinkující z představení Swing se vrací neboli o štěstí (Studio Ypsilon)
Interpretačně celé to swingové balábile bylo svěřeno mladším členům souboru, opět pod Kořínkovým vedením, kteří se do hry a zpívání vrhají s entuziasmem a evidentním nadšením pro věc. Šaškují, tančí, zpívají a swingují s nadhledem (a tak kvalitně, že v závěru přizvaní hosté večera, při premiéře to byly Jitka Zelenková a Jitka Vrbová, se zdají být až nadbyteční, třebaže neokázalé a citlivé zpívání Jitky Vrbové lahodilo sluchu a hladilo po duši).
Kostýmy a choreografie - chudí příbuzní
Co ovšem sráží vjem z příjemné evokace doby swingem okouzlené, je výprava, zvláště pak kostýmy a dále pak nevýrazná a nedostačující choreografie. Swing je výsostně stylová záležitost, která se týká nejenom hudby, ale i tance a způsobu oblékání. V Ypsilonce se na jednoduché a indiferentní scéně Jaroslava Maliny prezentuje jakási kostýmní podivná směska „od Šumavy k Tatrám“.
Swing se vrací / Miroslav Kořínek, Jitka Zelenková
U dam krátké kalhoty, nic neříkající přilehlé černé šaty, barevné šatičky, hluboká večerní i přibližně tu dobu evokující jedny koktejlky. U pánů je to ještě tristnější výběr - trička, vestičky, sportovně-pracovní kalhoty, snad jen Jiří Štědroň v černém kvádru a Jan Jiráň ve světlém obleku se přibližují módě, která toto období provázela.
Rovněž tak choreografie je až na tři tanečky pracující s figurami patřícími k swingu nedostatečně vystavěná. Stylové prvky jsou nahrazeny všeobecným podupáváním, pohupováním a luskáním do rytmu, základním postavením je řada či polokruhové uskupení kolem mikrofonu.
Swing se vrací neboli o štěstí
Jak inscenátoři uvádějí, swing se vrací, proto je dnes možné navštívit nová taneční studia, kde se swing vyučuje, pořádají se mezinárodní festivaly, na kterých mladí lidé názorně předvádějí, jak důležitý v tomto žánru je i nepatrný detail, ze kterého se skládá jedinečný a působivý styl. Ledabylá choreografie a nedotažená výprava snižují působivost představení v Ypsilonce, což je opravdu velká škoda, neboť celý mladý soubor dokazuje, že svým nasazením i talentem na výrazný výsledek má, bohužel mu ve vítězném tažení pomáhá jen hudební stránka inscenace.
Při nejbližších reprízách se swing do Ypsilonky vrátí 24. a 29. ledna.