Jaké to je, cítit se bez domova, zcela neznámý? Jaké to je připadat si jako valící se kámen? ptá se v jedné písni Bob Dylan. Na pražský Strahov se před 25 lety nenavalil jeden kámen, ale hned čtyři. Místo spartakiádní přehlídky na stadionu zahráli 18. srpna Rolling Stones. Koncertem pro sto tisíc lidí definitivně prolomili zkostnatělou bariéru komunistické diktatury. Šlo o první akci svého druhu v postkomunistické Evropě.
Rolling Stones před 25 lety orazítkovali příchod nové doby
Speciál: Rolling Stones poprvé v Praze (zdroj: ČT24)
Text: „I can't get no satisfaction!“ ze stejnojmenné skladby tentokrát neplatil. Pocit zadostiučinění Československo totiž v té době už konečně zakusilo. Plánovanou spartakiádní manifestaci míru v listopadu 1989 utnula sametová revoluce, která otevřela hranice a rocková legenda v čele s Mickem Jaggerem se dostala do Prahy.
250 korun místo obvyklých 20
Statisícové davy tehdy neodradily ani proudy deště, které se valily z mraků. Pro Čechoslováky skupina znamenala symbol změny. Vždyť i plakáty po městě nesly slogan: Tanky se valí ven, kameny se valí sem. Po svém příjezdu povečeřeli s první dámou Olgou Havlovou a před samotnou show navštívili na Hradě čerstvě úřadujícího prezidenta Václava Havla. Společně mluvili i o významu rockové hudby v podzemní kultuře Československa, o událostech vedoucích k listopadové revoluci i o revoluci samotné.
„Stouni“ odehráli více než dvouhodinový set a výtěžek ze zaplacených lístků šel na konto Výboru dobré vůle, který Havlová založila. Lístek stál kolem 250 korun (obvyklá cena za koncert byla tehdy 20 či 30 korun), rozpočet na uspořádání akce bylo 25 milionů. Strahov se navíc v kariéře formace stal největším místem, kde koncertovala.
Čtveřice přijela na pozvání prezidenta, o vystoupení v Československu měla však zájem už od začátku 80. let. Syrové kytary však režimu vadily stejně jako její texty. Sen se proměnil v realitu až o několik let později.
Yesmeni a elektrická kladiva
„Kapela sama chtěla vystoupit, to bylo jasné. Ale tým toho, kdo to platil, ten tomu bránil co nejvíc. O peníze a podmínky jsme se dohadovali do půlky července. Smlouva se podepsala 1. srpna ve Vídni a 18. hráli. V dějinách, kdy nebyl internet, mobily, faxy ani kopírky, je to
v podstatě unikát," vzpomíná organizátor koncertu Milan Pešík. „Vypadali jsme jako pitomci, protože málokdo z nás uměl anglicky. Přezdívalo se nám yesmeni, jak jsme na vše kývali,“ dodává.
Z hlediska organizace nebyla akce žádný med. Technické požadavky uváděly součástky nebo stroje, které v té době nešly v Československu sehnat. Ať už třeba konkrétní hřebíky nebo elektrické kladivo. „Neustále se také ptali, proč jim neodpovídáme na faxy. A my řekli: Protože žádný nemáme,“ usmívá se Pešík.
Celá sestava oděná do červených kabátů a sak nabídla průřez svou tvorbou, včetně ukázky z tehdy posledního alba Steel Wheels. Předskokany měli Rolling Stones hned dva: ETC… s Vladimírem Mišíkem a americkou kapelu Dan Reed Network. „Teprve s koncertem Rolling Stones běžní lidé pochopili, že přišel jiný režim,“ uzavírá organizátor.
Jak se připravoval koncert Rolling Stones? (zdroj: ČT24)