Recenze: Amy - brilantně zdokumentovaná anatomie jedné sebedestrukce

Amy Jade Winehouseová měla život vykolíkovaný popem, soulem, jazzem a R&B – či z jiného pohledu hudbou, texty, alkoholem, drogami, láskou, depresemi a strachem ze slávy. A mistr britského, osobního a empatického dokumentu, filmový portrétista Asif Kapadia, tohle všechno namixoval jako tvůrce, který nikdy neuhne před pravdou.

Před nějakými pěti lety masivně zabodoval s emocionálně strhujícím sportovním dokumentem Senna. A teď přichází s dalším dokumentárním klenotem, příběhem geniální židovské holky ze severního Londýna, která za svoji slávu a ceny Grammy zaplatila členstvím v Klubu 27, kde dnes možná jamuje s hvězdami své branže, kteří se, tak jako ona, nedožili osmadvaceti. 

Byla přirozeně inteligentní, ale také schopna neuvěřitelně silných citových vztahů, a to nejen k hudbě, ale třeba i ke svému dočasnému manželovi Blakeovi, který se na jejím osudu hodně podepsal. A také to byla holka, která chtěla být milována, nesnila o slávě a nebažila po tom stát se hvězdou, protože dlouho netušila, že se zpíváním bude živit. Chtěla zpívat, protože jí to šlo a také jí to dělalo dobře, a ve svých osobních textech sdělovat to, co prožívá. Dostala se až na vrchol muzikantského Olympu, ale také doprostřed džungle zvané showbyznys a propasti zvané crack, kokain a heroin. Zpočátku to byl veget, který ji nabíjel energií a nápady. Hulit trávu, dostat se do pohody, psát písničky,  sem tam se sjet a sem tam se pomilovat. Co víc chtít od života? Ale čím výš v něm vystoupala, tím víc na ni tlačil a tím těžší ho bylo zvládat.

Zpěvačka Amy Winehouseová na koncertě
Zdroj: ČT24/Wikimedia

Tak se tahle rozená jazzmanka, co měla charisma na rozdávání a starou duši v mladém těle, vydala na svoji osudovou cestu, ze které nemínila jen tak uhnout, protože když si vzala něco do hlavy, bylo vymalováno. Šla po téhle cestě přirozeně, bez manýristických ornamentů, s vírou, že hezké se rodí z ošklivého a ochotou vždycky ubalit kámošovi jointa a krásně nahlas se smát. Tahle idyla ale nemohla dlouho vydržet. „Je lepší shořet než vyhasnout," zpívá v jedné ze svých písní Neil Young, jako by tohle Amy vzkazoval, jako by tímto napsal její epitaf a zároveň o mnohém vypovídající motto k celovečernímu dokumentu o jejím neklidném životě.

Pod tímhle opusem je hlavně podepsána trojka Asif Kapadia (režisér a scenárista), Chris King (střihač) a James Gay-Rees (producent). I tentokrát věnovali spoustu času rozhovorům s těmi, kteří měli k tématu co říci, a i tentokrát jejich výpovědi do snímku zakomponovali nikoli jako „mluvící hlavy“, ale jako asynchrony, podložené relevantním obrazovým doprovodem. A i v tomto případě se jim podařilo vydolovat ze soukromých archivů unikátní záznamy a nahrávky. Promlouvá tu střídavě první manažer Amy Nick Shymansky, kámošky Amy Lauren Gilbertová a Juliette Ashbyová, přítel a posléze manžel Blake Fielder a otec Amy, dva muži jejího života, kteří ve vás zřejmě příliš sympatií nevzbudí (však se také Mitchel Winehouse bude možná kvůli svému nelichotivému obrazu ve filmu soudit). A kromě nich si své řekne třeba slavný zpěvák Tony Bennett, hiphoper Yasiin Bey nebo prezident Sony/ATV Music Publishing UK Guy Moot, který s Amy odvážně podepsal první velkou smlouvu, a řada dalších.

Tvůrci, v čele s režisérem a střihačem, zvolili přehledný, chronologický koncept vyprávění, v němž akcentují zejména její texty, které jsou i viditelnou součástí dokumentárního vizuálu.
Po jedinečné Amy, křehké dívce v drsném prostředí, tu zbyla dvě alba, která vyšla ještě za jejího života (Frank a Back to Black), veleúspěšný singl Rehab, posmrtně vydané album Lioness: Hidden Treasures, tenhle upřímný a otevřený Kapadiův dokument, který by vás neměl minout, a smutný pocit, že odešla mnohem dřív, než nám mohla sdělit všechno, co měla v duši a na srdci. Jak jednou sama řekla: „Na konci je to vždycky trochu smutný, že jo?“

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 8 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
před 18 hhodinami

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Sluhu dvou pánů v Ústí hraje žena a komentuje současnost

Činoherní studio v Ústí nad Labem sáhlo po osvědčené komediální klasice. Nastudovalo commedii dell’arte Sluhu dvou pánů. Titulní roli vychytralého sluhy Truffaldina ale hraje netradičně žena – Marie Machová.
19. 1. 2026

Jihočeské divadlo je první veřejnou kulturní institucí v Česku

Jihočeské divadlo se jako první scéna v zemi stalo takzvanou veřejnou kulturní institucí. Ta oproti příspěvkové organizaci umožňuje víceleté plánování i financování z více zdrojů. Právě divadla často argumentují tím, že obsluhují diváky celého kraje, proto by se na jejich financování nemělo podílet jen město, v němž sídlí.
19. 1. 2026

Nejvíc nominací na Českého lva má Franz, dvojí šanci na cenu mají Trojan i Geislerová

Patnáct nominací na cenu Český lev za rok 2025 získal snímek Franz, který polská režisérka Agnieszka Hollandová natočila v české koprodukci o spisovateli Franzi Kafkovi. S třinácti nominacemi následuje drama Sbormistr, o další dvě méně obdržel snímek Karavan. V hereckých kategoriích mají po dvou nominacích Anna Geislerová, Elizaveta Maximová a Ivan Trojan. Vítězové budou oznámeni 14. března v přímém přenosu České televize.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Evropským filmem roku je Citová hodnota

Cenu Evropské filmové akademie pro nejlepší film získal snímek Citová hodnota dánsko-norského režiséra Joachima Triera. Film vyhrál také ceny za režii a scénář, Stellan Skarsgard a Renate Reinsveová převzali ceny za nejlepší herecké výkony. Výsledky byly oznámeny během slavnostního večera v Berlíně.
17. 1. 2026Aktualizováno17. 1. 2026

Australský festival nechtěl autorku s palestinskými kořeny, desítky dalších také odřekly

V Austrálii museli zrušit literární festival poté, co účast na něm odvolalo více než sto osmdesát hostů včetně bývalé novozélandské premiérky nebo nositele Pulitzerovy ceny. Vyjádřili tak solidaritu s australskou spisovatelkou s palestinskými kořeny Randou Abdel-Fattahovou, které pořadatelé zrušili pozvánku v návaznosti na útok na Bondi Beach. Festival se autorce nakonec omluvil.
16. 1. 2026
Načítání...