Osvěžující festivalový koktejl návratů filmové klasiky. Stačí jen okouzleně zírat, ohromeně prožívat a proklatě si to užívat. A jde to tak nějak samo, protože se vracíme tam, kde nám bylo a je dobře.
Tip z festivalu ve Varech: Filmy, které neodnesl čas
Pro programový profil karlovarského filmového festivalu „áčkové“ kategorie jsou nezbytné unikátní premiéry světové, mezinárodní a evropské, které jsou tu předkládány nejen odborným porotám, ale také svému prvnímu filmovému publiku. Pro soutěžní sekce jsou tyto divácky nepolíbené opusy podmínkou, pro diváky pak nezřídka silným a emotivním pohledem na odvrácenou stranu nemocné lidské duše, zraněných osudů a sugestivních výpovědí o často obtížně snesitelné těžkosti lidského bytí.
Nejinak tomu je i v tomto jubilejním ročníku – stačí jen „zalistovat“ hlavní soutěží a připomenout tituly, jako je Antonia, Babai nebo Domácí péče, a doplnit snímky typu Chemia nebo Prach ze soutěže Na východ od Západu. Když k tomu přičtete drsnou a temnou deku půlnočních filmů, v nichž zarámováni Nocí oživlých protinožců poletují Hmyzáci, Čarodějnice a hororově dokumentární Noční můry, je hodně dobře, že festival vyváženě a „terapeuticky“ nabízí i filmy, které jsou tak říkajíc na druhém pólu.
Modelově do nich patří další skvělý Paolo Sorrentini, který po oscarové Velké nádheře natočil (s brilantním ústředním tandenem Michael Caine - Harvey Keitel) další skvělý snímek s nadějným názvem Mládí, který letos sice nevyhrál Cannes, ale o to víc se o něm obdivně hovořilo. Myslím, že se máte zase na co těšit, protože tahle pecka si už našla svého českého distributora.
Obchod na korze
Pravidelnou součásti karlovarského festivalu jsou pak osvěžující, inspirativní a tradičně neselhávající výlety do nedávné i vzdálenější filmové historie, koncentrované hlavně (ale nejenom) v sekci Návraty k pramenům. Tenhle pravidelný, selektivní, programový segment byste na festivalu rozhodně neměli minout ani přehlédnout, neboť má vždy co nabídnout a v kulise karlovarského filmového svátku navíc jakoby kouzlo již viděného znovu ožívalo a získávalo jakousi přidanou, festivalovou hodnotu.
Letos jsme si tu tak mohli opět užít Coppolovu klasiku Kmotr II (1974), ještě jednou se setkat s Al Pacinem v Lumetově vrcholném opusu Psí odpoledne (1975), dá se stihnout ještě dnes v noci, podobně jako chuťovka pro cinefily, Dupontovo Varieté z roku 1925, či dopolední francouzská klasická noirovka Rififi (1955). Do padesátek bylo možné zavítat i s Orsonem Wellesem spolu s Dotekem zla (1958) a také Charltonem Hestonem, Janet Leighovou a Marlene Dietrichovou a v pohodě se ještě dají v sobotu stihnout Altmanovy oslnivě zkomponované Prostřihy (1993).
Vynález zkázy
Unikátní umělecký zážitek pro milovníky filmu a opery nabízí zrestaurovaná kopie, filmové adaptace Hoffmanových povídek (1951), dnes jsou k vidění naposled, k nimž se na obdobné a přitom zcela jiné vlně připojil Polibek Tosky (1984), odehrávající se v domově pro vysloužilé operní umělce, který kdysi v Miláně založil Giuseppe Verdi.
Z českých filmových ohlédnutí tu je letos (dnes těsně po poledni) k mání oscarový Obchod na korze (1965), byla odpromítána lyrická Pohádka máje (1926) s debutujícím Jiřím Voskovcem či slavná verneovka Karla Zemana, digitalizovaný Vynález zkázy (1958), v pátek ve Velkém sále to bude určitě velký zážitek. Osobně mě zahřál na duši zdánlivě nenápadný, ale pronikavě oslovující spektákl Francise Mankiewicze Dobré pořízení (1979) – a tak vám radím, abyste ještě stihli, co se dá, a příště si tyhle zajímavé návraty určitě nenechali ujít.