Cestování v čase je pořád možné jen ve fantazii, Česká televize se o něj v nové dokureality přesto pokusila. Třígenerační rodinu přenesla z roku 2015 o 76 let zpátky. Přesně do 15. března 1939, kdy rodině začíná Dovolená v protektorátu. Během dvou měsíců prožije celou druhou světovou válku - a s ní diváci ČT1. Na cestu do minulosti se vydají 23. května v osm hodin večer.
Účastníci projektu věděli, že je čeká návrat do starých časů, že půjde o pro naši zemi vypjaté období, zjistili ale až na začátku natáčení. Už jako obyvatelé samoty ve Starých Hamrech, kterou se tvůrci ve spolupráci s historiky snažili co nejvěrněji přizpůsobit podobě na začátku války. „Kopie“ protektorátní doby se ale netýkala jen předmětů, vybavení statku nebo oblečení, ale i navození přesvědčivé atmosféry.
„Dovolená v protektorátu není jen zábavná hra na minulost – v průběhu celých osmi dílů se odehrává příběh, který se skutečně mohl stát,“ upozornila kreativní producentka Lenka Poláková. Situace, do nichž se rodina během svého pobytu dostávala, odrážely skutečné dění v beskydské vsi Staré Hamry za druhé světové války, kdy do chudého horského života místních obyvatel zasahovalo partyzánské hnutí i gestapo, které sídlilo ve vedlejší obci.
I přes snahu o navození co nejvěrnější iluze tehdejší doby, museli ale tvůrci v některých případech slevit, přiznává režisérka a autorka projektu Zora Cejnková. „Například vylepování plakátů. Za protektorátu k tomu sloužily vývěsné plochy, v našem projektu plakáty přibíjíme přímo na dům, protože je to samota a vytvářet zde plakátovací plochu je nesmysl. Nebo třeba učitel, který chodí vyučovat nejmladší generaci naší rodiny. Domácí výuka byla tehdy zakázaná, no ale najděte třídu dětí, které se budou dobrovolně učit během prázdnin, jen abychom mohli točit školu,“ upřesnila.
Oproti historii byl navíc pochopitelně i všudypřítomný štáb, rodina jej ale prý brzy přestala vnímat. „Byli zcela izolování,“ popisuje televizní život v protektorátu režisérka. „Museli se starat o hospodářství, respektovat veškerá protektorátní pravidla, například zatemňovali nebo dostávali potraviny na přídělový systém. A abychom jim to ještě více zkomplikovali, začaly do domu postupně přicházet dobové postavy, představované herci, a rodinu dostávali do situací, které běžný člověk za protektorátu musel řešit. Například přišel zcela neznámý zraněný muž a chtěl, aby ho rodina ukryla. A rodina se musela na místě rozhodnout, jestli to udělá, nebo ne.“
Od štábu účinkující žádné instrukce, jak se zachovat, neměli. „Jednak se ukazovalo, že protektorátní člověk měl kolikrát opravdu těžkou volbu, a také vidíme, jak různé generace na různé situace reagují jinak. Jak životní zkušenost mění naše postoje a naše cítění,“ podotkla režisérka. Prarodiče dobu protektorátu dokonce zažili a zvláště z babička si uvědomuje, jaký by to či ono chování mělo dopad v reálné situaci.
Ještě před odvysíláním se v diskusích o pořadu objevily názory, že reality show z doby druhé světové války je neuctivá vůči těm, kterých se tragicky dotkla nebo poznamenala jejich rodiny. Zora Cejnková s takovým pohledem nesouhlasí. „Přestože se projekt jmenuje Dovolená v protektorátu, což je vlastně protimluv, naším cílem bylo vzdát holt lidem, kteří byli schopni skutečný protektorát prožít se ctí. Nikterak jsme nechtěli a ani nechceme znevažovat tu velice těžkou dobu,“ vysvětlila.
Tvůrci se prý snažili k historii přistupovat bez školních klišé a předsudků a přiblížit život obyčejného člověka, který se kromě dopadu dějinných událostí nadále každý den potýkal s běžnými starostmi a těšil se z všedních radostí. Divák si při sledování pořadu možná snáz může zkusit představit, jak by se zachoval on, kdyby dnes bylo 15. března 1939 a z naší země by se stal protektorát Čechy a Morava.
