Milan Houser, pocházející z Vyškova (1971), je absolvent Akademie výtvarných umění v Praze, konkrétně student Ateliéru monumentální tvorby, škola prof. Aleše Veselého v letech 1992-1993. Je autorem zcela přirozeně dynamickým, rád pracuje ve třech i více dimenzích. Opravdoví zájemci ho znají z celé řady zajímavých samostatných i skupinových výstav - vybíráme Leskymoidy, Galerie Kabinett. Zlin(2008), Šestý prostor, Liberec, Litky, Galerie u Dobrého pastýře, BKC, Brno (2006), Vanitas. Dům umění města Brna, Galerie G99 a Galerie kritiků v Paláci Adria, Praha nebo Odrazy obrazy ve ýstavní síň Mánes v Praze.
Zaregistrovali jsme ho na V. Novém zlínském salonu ve Zlíně, jeho dílo obstálo na obří výstavě na pražském letišti v Ruzyni Aeronale 2008 nebo na mezinárodní prezentaci Resident Artist ve Strasbourgu (2007); je zastoupen ve Sbírce moderního umění Národní galerie v Praze, GJK v Trnavě, Muzea města Brna či v soukromých sbírkách v ČR, Německu, Itálii, Japonsku a USA.
Zdálo by se, že Houser je až nedůvěryhodný tvůrce opravdu mnoha tváří, postupů a materiálů. To vždy znervózňuje a pokládáme si otázky o kvalitě záměru a jistotě autora - oproti jiným takto „rozprostřeným" autorům však ve všech svých tvůrčích směrech zůstává suverénním, nesklouzává k povrchnosti a nedodělanosti.
A tak známe Houserova díla, realizovaná akrylátovou perletí nebo syntetickými barvami na deskách MDF, fotografické studie, kde zejména v cyklu Revers mapuje struktury, které svým způsobem posléze používá i k další tvorbě, pracuje se znásilněnými textiliemi, využívá vlastností barev, umělých hmot, nátěrů, skla, plexiskla, velká část jeho tvorby je určena pro venkovní prostor, a to ať již v dokončené realizaci nebo v projektech a maketách. Připomeňme si krychli před futuristickou brněnskou plynárnu, decentní viděný - neviditelný památník obětem komunismu v Liberci, žiletku v Ostravě, plexisklový sen na bienále Tina B či namátkou sochařský park na Měsíci.
Zde se jistojistě představují Houserovy sochařské a v těchto případech i filosofické kvality. A pak je jedna existující realizace, koule v Liberci, provedená z povrchově upraveného laminátu, plexiskla a světelného zdroje, nabízející nejen absolutní eleganci tvaru a materiálového zpracování, ale neuvěřitelné vhledy do svého nitra, lišící se navíc časem zkoumání. Koule je i kurátorským úspěchem Ivony Raimanové, která svými tvůrčími kurátorskými nápady akcentuje liberecký veřejný prostor, obohacuje těžce zkoušené, kdysi přebohaté město.
Pro kostel sv. Antonína z Padovy vytvořil Houser svého Poltergeista, původně přímo navazujícího na dvě jeho řady - Náplavky a objekty, označené A - A (tak se popisují řezy stavbami či jinými třídimenzionálními díl). Původně měl být duch ohraničen smrštitelnou textilií a prosvětlen zářením desítek zářivkových trubic. Autor však byl fascinován oním prostorem, který výstavní kostelní sál nabídl i světelnými podmínkami a vytvořil zde objekt, jehož energie, podobně jako u předchozí Korbičkovy výstavy, je nepřenosná, těžko sdělitelná a spolu s místem se navzájem násobící i sčítající. Poltergeist, vytvořen z více než 200 použitých školních židliček, ční v chrámu jako náš další orgán vnímání prostoru (formulace Miroslava Petříčka). Navíc Poltergerist kostelem tančí a víří, možná trochu strašidelný, možná trochu nebezpečný, ale vzpínající se v místě, které ho k akci přímo vyzývá.
Milan Houser: Poltergeist/ Kostel sv.Antonína z Padovy, Sokolov, do 30.4.2009, úterý - neděle 10:00-18:00.
