Praha - Falešný pedofil na srazu adoptovaných – jednoduchá zápletka s komediálním potenciálem, na které staví film Petra Marka Nic proti ničemu. Ironická komedie o integraci, toleranci a šlechetných záměrech, které mohou ve finále víc škodit než pomáhat, vstupuje do kin 13. října.
Film vznikl na motivy improvizované inscenace souboru Láhor/Soundsystem, která se věnuje „realistické kolektivní jevištní improvizaci“. I natáčení probíhalo metodou kolektivní improvizace vymezené přesně strukturovaným scénářem. Výsledkem je dokumentárně působící snímek s dialogy blízkými autentickým rozhovorům. Iluzi „skutečnosti“ při natáčení pomáhalo i to, že herci ve filmu vystupují pod svými občanskými jmény.
Radek (Radek Rubáš) a Johana (Johana Švarcová) hrají mladé manžele uvažující o adopci, kteří se – každý zvlášť – vpašují na sraz adoptovaných. „Tím, že se za někoho vydávají – což je klasicky komediální princip -, se dostávají do trablí. Co se tam děje, je možná chvílemi smutné, ale spíš sarkasticky nebo absurdně, je to opravdu komedie,“ upozorňuje Petr Marek.
Všichni adoptovaní se znají jen s chatu, takže v tom, že by je někdo mohl poznat, problém není, ten nastane až ve chvíli, kdy si Radek při představování přivlastní jednu z chatových přezdívek – bohužel pro něj Skippiho mají ostatní kvůli jeho nechutným virtuálním výrokům za pedofilního úchyla.
Je to ovšem situace, ze které mohou Johana a Radek zároveň dost vytěžit a zjistit, „co z těch lidí vyrostlo“. Sledují, jak na falešného „vyvrhele“ reagují ostatní členové nesourodé skupiny, která se původně sešla – aspoň podle představ jejich samozvaného vůdce -, aby vytvořila občanské sdružení na podporu adopce.
Bohulibý plán ovšem kromě přítomnosti Skippiho narušují i další nečekané situace. „Katarze ve filmu je lehce záměrně ukradena. Jeden člověk celý příběh v závěru ukradne a nedovolí žádnému motivu, aby se zakončil,“ prozradil Marek. „Je v tom určitá frustrace, ale doufám, že ne divácká, spíše těch postav.“
Na uzavřené skupince lidí ukazuje Marek v ironické nadsázce adopci v širším smyslu slova – sociální principy integrace a odvržení. A také dvousečnost přemrštěné tolerance, jejíž „nic proti ničemu“ není o nic méně nebezpečné než alibismus či lhostejnost. „Je to komedie o toleranci, která je občas přílišná, až 'připosraná', a díky tomu nakonec přimhouříme oko i nad něčím nepřijatelným,“ dodává Marek.
Mezinárodní premiéru měl film Nic proti ničemu na letošním festivalu v Karlových Varech. Vstřícnou reakcí publika byl režisér překvapen. „Těch čtyři sta lidí v sále se bavilo celou dobu a nikdo neodešel, což se mi u mých minulých filmů stávalo. Dokonce v polovině byl potlesk na otevřené scéně při nejlepším gagu, který mám taky nejradši,“ poznamenal Marek, který kromě videofilmů má na režisérském kontě poetickou komedii Láska shora (2002) a „realistické mysterium“ Nebýt dnešní (2005).
Do kin vstupuje Nic proti ničemu současně s vydáním třetího alba elektronického tria MIDI LIDI, v němž Marek působí, s názvem Operace „Kindigo!“. Kapela desku představí od 13. října na společném turné s košickou kapelou Puding pani Elvisovej.
NIC PROTI NIČEMU. Námět: LÁHOR/Soundsystem / Scénář: Jiří Najvert a LÁHOR/Soundsystem. Režie: Petr Marek. Kamera: Filip Cenek (mimochodem finalista letošního Ceny Jindřicha Chalupeckého), Petr Marek. Zvuk: Stanislav Abrahám, Václav Flégl. Střih: Janka Vlčková. Hrají: LÁHOR/Soundsystem: Johana Švarcová, Marta Pilařová, Marian Moštík, Zdeněk Hudeček, JIří Najvert, Radek Rubáš, Kamila Davidová, Patrik Hronek, Petr Marek, Jiří Nezhyba, Prokop Holoubek.
