„Když mi bylo 16 let, tak jsem se setkala s loutnistou Mílou Študentem, který mě trošku do barokní hudby zasvětil a vytvořili jsme spolu ansábl. Dalších 10 let jsem se téhle hudbě věnovala velmi intenzivně, vlastně mne i za studií živila. Tyto skladby nejsou tak technicky náročné jako třeba Mozart nebo Straus, nejsou tam velké výšky a hloubky, ale potíž je v tom, zaujmout diváky tou jednoduchostí a člověk musí být schopen vyprávět text v italštině tak, aby to bylo poutavé,“ řekla v rozhovoru pro ČT24 Magdaléna Kožená.
Ve Dvořákově síni Kožená představila písně od více i méně známých autorů od Claudia Monteverdiho, Giulia Cacciniho, skladatelky a gambistky Barbary Strozziové až po dojemnou ukolébavku Hor ch'e tempo di dormire od Tarquinia Meruly. Sedmatřicetiletá pěvkyně zvolila prosté světské skladby vypovídající o různých podobách lásky i o běžném životě a jeho radostech, které díky netradičním aranžím zněly zcela moderně. Se stejným programem se pěvkyně představila i minulou neděli ve svém rodném městě, kde sklidila nadšené ovace.
Reportáž Jiřího Svobody
„Tato hudba promlouvá k lidem, kteří se nepovažují za znalce klasiky. Přichází z časů, kdy se klasika a populární hudba nerozdělovala. Byla to jednoduše hudba, kterou každý slyšel a zpíval,“ řekla před časem o svém projektu Kožená.
Ansámbl vedený renomovaným vídeňským hudebníkem Pierrem Pitzlem, jenž je některými kritiky nazýván Jimim Hendrixem barokní kytary, nevystupuje často a jeho členové se scházejí spíše na jednotlivé výjimečné projekty.
Úspěšnou desku Kožená pojmenovala po slavné Monteverdiho písni Lettera amorosa, která však na nahrávce není. CD vyšlo u společnosti Deutsche Grammophon na loni v říjnu, o měsíc později bylo na zámku v Holešově na Kroměřížsku pokřtěno. Nejnovějším oceněním alba je prestižní cena Zlatá ladička (Diapason d'Or).
