Pořád se ukazují Češi jako silná čtenářská kultura, s velice pevným vztahem ke knihám. Kulturní nůžky nám ukazují, že ti, co četli hodně, čtou ještě víc a ti, kteří málo, čtou ještě méně. Vášnivých čtenářů, kteří přečtou více než padesát svazků ročně, ale ubylo mezi mladými lidmi – ti teď čtou hlavně odbornou literaturu.
„Čtenáři jsou asi v této generaci horší než v předchozích letech, určitě je motivuje rodina a samozřejmě setkání s učitelem, který dovede vzbudit jejich zájem a přenést svoje nadšení na ně,“ soudí učitelka českého jazyka a literatury Martina Piskáčková.
Reportáž Terezy Radvákové
Motivovat by je mohla také dostupnost titulů v digitální podobě. Ukázalo se totiž, že internet zájem o čtení zvyšuje. „Čím víc jste schopná pracovat s jedním médiem, tím víc umíte zpravidla pracovat s jiným, takže když více sledujete či pracujete s internetem, více pracujete také s knihou,“ tvrdí ředitel Ústavu pro českou literaturu AV ČR Pavel Janáček.
Česko je navíc jedna z mála zemí v Evropě, kde se stále drží tradice domácích knihoven. A to spolu s rostoucími cenami způsobilo, že si teď Češi knihy více navzájem půjčují. Podle průzkumu totiž nové knihy v knihkupectví nakupuje o 37 procent méně čtenářů než před čtyřmi lety.
Kniha Jiřího Trávníčka Čtenáři a internauti přináší výsledky druhého reprezentativního výzkumu čtenářů a čtení v České republice. Ten první proběhl v roce 2007 a jeho výsledky byly představeny v knize Čteme? Obyvatelé České republiky a jejich vztah ke knize (2007). Nejde jen o statistické údaje o tom, kolik čteme, co čteme, kolik knih kupujeme, jak často chodíme do knihoven, kde si nejčastěji obstaráváme informace o knihách, co má na náš vztah ke knihám největší vliv, jaké časopisy čteme atd. Data ukazují, jak je české čtenářstvo rozloženo, tj. kdo jsou jeho tahouni a kdo ho táhne dolů, kde se nacházejí bariéry a kde naopak má česká čtenářská kultura své silné stránky. Dále je zde čtení nahlíženo ve vztahu k jiným aktivitám — mediálním, pracovním i volnočasovým. Specifickým tématem druhého výzkumu je čtení beletrie a čtení v digitálním prostředí. Kniha přináší i rámcující kapitoly o tom, kdy, kde a z jakého důvodu se zrodila beletrie, jakož i jak se mění, či nemění čtení pod tlakem nových technologií. Nechybějí ani srovnání se čtenářskou kulturou v jiných zemích. Není širší a důsažnější kulturní stopy než čtení. Čtení toho o nás ví hodně, takže není od věci vědět i něco o něm.
