Sherlock Holmes: Hra stínů – briskní filmový spektákl

Literární i divadelní klasika to nemá snadné, pokud se modernějších adaptací týká. Milovníci Shakespeara nemají příliš v lásce, když například Hamlet chodí v džínách po „hradbách“ mrakodrapu nebo když se Romeo a Julie poznají na diskotéce. Kostýmovaní Mušketýři to většinou svým civilním parafrázím natřou. Mne osobně dost mrzelo, že v nových filmových verzích přišel James Bond o své typické atributy v čele s protřepaným Martini a klidně chlastal whisky, ztratil nadhled i eleganci. Ovšem zdá se, že tvůrci nového Sherlocka Holmese našli recept na to, jak tyto klasické postavy nově uchopit a přitom nepominout tradici.

Zachovali relevantní dobové reálie i rekvizity a hlavní postavě ponechali její typické atributy i povahové rysy, jen to všechno trochu posunuli nebo zvýraznili. Sherlock Holmes zůstává výjimečně inteligentním a zároveň výstředním, neboť když jeho mysl není zaměstnána, trpí nudou tak, že se uchyluje k pití, drogám, a v rauši pak provádí podivné experimenty. Povinné rekvizity jako dýmka a housle stále existují a do scén jsou zakomponovány tak, že např. vůbec nevadí absence klasické hry smyčcem na nástroj. Naopak pobrnkávání na struny ve spojení se střihem a hudebním podkresem, ve kterém staccata odpovídají Sherlockem vyluzovaným zvukům, sekvenci dodávají na dramatičnosti a vytvářejí potřebné napětí. Vůbec forma filmového vyprávění je největší devizou nových zpracování starých příběhů geniálního detektiva. 

5. ledna vstoupil do české distribuce už druhý kousek této akční podívané Sherlock Holmes: Hra stínů. Režisér Guy Ritchie ještě umocnil základní kameny, na kterých své vyprávění v prvním dílu vystavěl. Rychlost, akčnost, dramatičnost a oproti prvnímu dílu přidal o špetku více humoru. Vznikl tím opravdový filmařský spektákl, který je vskutku zábavný a dokonale vypracovaný. Trochu to dělá dojem, jako by po úspěchu prvního filmu získal na jistotě v uchopení látky a naznačené postupy dotvořil. To se týká např. používání zpomalených scén, které dokreslují Holmesovo zvažování bojové taktiky (výborně natočené), ale hlavně je druhý díl daleko uvolněnější a natočený s větším nadhledem. Možná tím ztratil trochu na dramatičnosti prvního dílu, neboť ten byl přeci jenom o viditelné procento míněn více vážně, ale zase získal na zábavnosti, kdy některé scény a dialogy jsou fakt vtipné. Pak samozřejmě záleží, čemu po první části natěšený divák dává přednost. Já osobně při takovém filmovém žánru preferuji zábavnost. 

Ritchieho modernost Holmesovi sluší, ze sebestředného a poměrně nudného, introvertního patrona vytvořil sebestředného, akci milujícího muže, který rozhodně nenudí. Výsledek pochopitelně podtrhuje vynikající výkon Roberta Downeye Jr. v titulní postavě, který jí dodává potřebné charisma a uvěřitelnost ve chvílích, kdy se do popředí staví její manická výstřednost. Rovněž posun postavy doktora Watsona v podání Judea Lawa je dobrá, neboť vyšla ze stínu pouhého Holmesova přihrávače a stává se mu rovnocenným partnerem. Obě postavy se tak k divákovu potěšení proměnily v oblíbenou dvojici protikladných, ale oddaných parťáků, jimž slovo přátelství dodává na kvalitě. 

Ke konečné celkové podívané přispívá i dokonalá scénografie, byť někdy okatě digitální, ale rozhodně působivá, a v neposlední řadě skvělá hudba Hanse Zimmera. I když mi v některých pasážích dost připomínala slavné motivy Ennia Morriconeho, nic to nemění na faktu, že scény perfektně dokreslovala a držela jejich závratné tempo a napětí. 

Pochopitelně, že s každým pokračováním úspěšného filmu se začne diskutovat nad tím, zda následující díl je lepší, či horší než první, Sherlocka Holmese nevyjímaje. Jsem přesvědčena, že v tomto případě se podařilo vytvořit kvalitní film, kterému na uznání ubírá jen fakt, že byl druhý. Divák, který byl vlastně mile překvapen kvalitou nového Sherlocka Holmese, jde na následující díl už s přílišným očekáváním a s tím přichází vždy zklamání. Ale troufám si tvrdit, že se zde tvůrcům podařilo to, co např. Stevenu Spielbergovi a jeho filmům o Indiana Jonesovi. Pořád je na co se koukat a stále se jedná o kvalitní řemeslo, přinášející uspokojivou zábavu.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

K Didoně a Aeneovi přizvali v Národním divadle Indiánskou královnu

Národní divadlo uvádí jednu z nejstarších, dodnes široce hraných a populárních oper. Milostný příběh s tragickým koncem Dido a Aeneas převedl do operní podoby na konci sedmnáctého století anglický komponista Henry Purcell.
před 1 hhodinou

Identita, deformace, mystifikace. Tři výtvarníci rozehrávají v Opavě partii

Tři výtvarníci se vztahem ke Slezsku a zároveň k portrétu a k figuře vystavují v opavském Domě umění. Výstava s názvem Partie představuje díla Ivany Štenclové, Pavla Formana a polského výtvarníka Roberta Kusmirowského.
před 1 hhodinou

UNESCO chce zkontrolovat chrám poškozený boji Thajska a Kambodže

Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) chce vyslat misi, která posoudí škody na starobylém chrámu Preah Vihear způsobené přeshraničním konfliktem mezi Thajskem a Kambodžou. Poslední konflikt mezi oběma zeměmi ukončilo 27. prosince příměří. Obě země si hinduistickou kulturní památku nárokují.
před 3 hhodinami

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 6 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 12 hhodinami

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 22 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
včera v 10:28

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026
Načítání...