Na ostrově Chatham, uprostřed Tasmánského moře, se bičovaný divoch opřel očima o pohled Adama Ewinga a on si to pak někdy v roce 1850 na palubě škuneru Věštkyně zapsal do svého Tichomořského deníku. Někdy mezi dvěma světovými válkami přijal jižně od Brugg, na svém zámku Zedelgemu, téměř slepý bristský skladatel Vyvyan Ayrs nového tajemníka Roberta Frobishera, který tu bude spát s jeho ženou, napíše životní sextet Atlas mraků, vloží hlaveň Lugeru do úst a napíše o tom poslední dopis nemilejšímu příteli Sixsmithovi…
Atlas mraků - vír filmového „obžerství“
A ten se po padesáti letech vrátí k jednomu z jeho dopisů těsně před tím, než zemře, protože investigativní novinářce Luise Reyové odhalil velkou, špinavou hru a osud jednoho zmrveného atomového reaktoru na ostrově Swannekke se začal povážlivě kymácet. Nakladatel Timothy Cavendish má konečně bestseller, díky tomu, že jeho autor vraždil, ale nakonec ho to přivedlo k nucenému pobytu v militantním starobinci Aurora House, neboť tam venku už pro něj není místo.
Prefabrikovaná jídlonoška kmenotypu Sonmi-451 vypráví někdy v budoucnosti archiváři svoji verzi pravdy o práci ve stravovně Papá Songa, spiknutí, které nemělo šanci, a genomickém průmyslu, jehož se jako odepsaný, ale přesto dál použitelný materiál stane zanedlouho součástí. Obyvatel údolí Zachry, jemuž vládne bohyně Sonmi, má co do činění s válečníky kmene Konů, starým ďáblem Georgiem a Jasnozřivou, která zná víc než všechny havajské kmeny dohromady. A nad tím vším skrze mapu roztrhaných mraků syčí žár rozpáleného slunce, k němuž všichni směřují jako oblouzněné můry, aby je sežehlo nebo jim přece jen dalo naději, že se z nich třeba stanou motýli. Tohle že by někdy mohl být film?
Vzít tenhle, na první (povrchní) pohled nefilmovatelný, opulentní literární nářez současného spisovatele velkých opusů Davida Mitchella a pustit se přece jen do jeho ekranizace může jen sebevrah, šílenec - nebo bořiči zaběhnutých mýtů bratři Andy a Lana Wachowští, v tandemu s všestranným a flexibilním Tomem Tykwerem. A právě tohle se stalo! Výsledkem je dech beroucí a úžas vzbuzující spektákl, které není snadné sledovat, jemuž není lehké porozumět, ale který vás stejně přejede jako tsunami písečnou pláž a zaválcuje do sebe samotných.
Je sice možné pokoušet se sofistikovanou dějovou strukturu Atlasu mraků zjednodušeně převyprávět či vykládat a také je možné spekulovat o tom, jak, proč a čím na nás působí. Je možné vést kavárenské debaty o tom, zda tu brilantní forma nezakrývá až příliš vyprázdněný a triviální obsah, či naopak, zda příliš zbytnělý obsah nemůže nikdy najít svůj adekvátní tvar. Tohle všechno můžeme a to je dobře, neboť to signalizuje, že do našeho filmového světa vstoupilo cosi výjimečného, možná obtížně uchopitelného, ale zároveň unikátního a nepřehlédnutelného. Jen problematicky, nejistě a s pocitem, že jsme stejně ještě na něco podstatného zapomněli, však v těchto debatách budeme dospívat k nezvratným závěrům, neboť Atlas mraků se prostě simplifikovaným interpretacím brání a definitivním explikacím vzpírá.
- Atlas mraků / Jim Broadbent, Hugo Weaving zdroj: Warner Bros.
- Atlas mraků / Hugo Weaving, Du-na Baeová, Jim Sturgess zdroj: Warner Bros.
Na rozdíl od Malickova Stromu života (s nímž je a bude nepochybně srovnáván) je v něm o mnoho méně metaforické symboliky ve vizuálu a o mnoho více dramatického obsahu v ději, ve kterém je zdánlivě méně linearity a více diskontinuity, a přesto působí neuvěřitelně konzistentně a sevřeně. A to i přesto, že šest jen okrajově (pakliže vůbec) se prolínajících příběhů, z nichž je tento film spleten, pokrývá rozhodně více než dvě století a jejich průběh nesledujeme v zásadě přehledně, „dvoukolově“ jako v knize, ale v neodhadnutelné, dynamické střihové montáži, která nastoluje dojem, že tyhle příběhy nejsou kontinuální, ale vlastně paralelní. A na rozdíl od rozmáchlé Griffithovy fresky Intolerance (kde platí tatáž komparativní tendence) se nemohu ubránit pocitu, že Atlas mraků je (navzdory svému záběru) přece jen méně monumentální a divácky mnohem vstřícnější, neboť se jako výzva neobrací tolik k všeobjímajícímu lidstvu, ale především k člověku, který je zpravidla (jak už v tomto těžkém světě bývá) v nesnázích.
- Atlas mraků / Tom Hanks, Halle Berryová zdroj: Warner Bros.
- Atlas mraků / Jim Sturgess, Du-na Baeová zdroj: Warner Bros.
Je až zarážející, jak si tvůrci, i s vědomím, na jak tenkém ledě se pohybují, nakládají ještě více, než by museli. Nesychrují se volbou jednotného narativního stylu, ale (v souladu s knihou) se vyrovnávají s jejími různými formáty, ať již se jedná o dopisy, deník, protokol z výslechu, či autentický orál. A také odmítají klasické pojetí castingu, což v praxi znamená, že některé herce uvidíte až v šesti (šestka zdá se je pro Atlas mraků magickým číslem) různých postavách – a to bez ohledu na dobu, pohlaví či jejich kmenový příběh.
V téhle souvislosti doporučuji vydržet až do závěrečných titulků (když jste to ustáli téměř tři hodiny, tak vás už pár minut nezabije), ve kterých je toto alternování jednoho herce v různých rolích ilustrativně zrekapitulováno. Vsadil bych se, že vám tahle rekapitulace odhalí pár případů, které jste si během snímku vůbec neuvědomili, a tipnul bych si, že minimálně na jednu z dokonale zamaskovaných podob třeba takového Hugha Granta přijdete právě až v tuhle chvíli, zatímco morbidní obsazení Hugo Weavinga do role připomínající brutální sestru Ratchedovou z Formanova Přeletu nad kukaččím hnízdem zřejmě odhalíte poměrně snadno. Ostatně zbytečným (protože nikdy ne zcela úspěšným) hledáním jednotlivých hereckých identit v průběhu snímku byste se v něm již ztratili definitivně.
- Atlas mraků / Ben Whishaw zdroj: Warner Bros.
- Atlas mraků / Hugo Weaving, Halle Berryová, Keith David zdroj: Warner Bros.
A není se co divit, že byste to nestihli, neboť Atlas mraků se řítí jako kučeravá oblaka, hnaná vytrvalým pasátem nad hladinou zpěněného moře. Jeho tempo nedává příliš času vydechnout a „klipovým vírem“ prolínajících se příběhů, ostrým střídáním jejich vizuálních podob, časových spirál a proměn nadstandardního počtu hereckých hvězd vám dělá jednu díru do hlavy za druhou. Mraky téhle filmové adaptace se ženou jako vlny, které se tříští o útesy, takže nikoli triviálně komponovaná kniha vedle nich působí jako klidná hladina laguny v měsíčním úplňku. Nevím, zdali si již někdo troufnul natočit něco jako nezávislý a odvážně nestandardní projekt za nějakých sto milionů dolarů a vsadil na to, že mu jeho honorář proplatí až budoucí tržby. Tentokrát se to stalo, vy můžete být při tom a možná se najdou i takoví, kteří zajdou na tenhle titul ještě jednou, protože při druhém odkoukání jim může dát ještě víc.
Je to lehkou závrať vzbuzující, komplexní, spektakulární supernakládačka o tom, jak lidé bojují o svoji lidskost, při které můžete mít pocit, že byste se měli přikurtovat ke svému křeslu, aby vás tenhle vír nevsál, abyste ustáli své místo na tomhle permanentně se proměňujícím světě, který už tak nějak přestáváte mít pod kontrolou. Ve světě, který pro vás namixovali Wachowští (kterým nestačil Matrix) a Tykwer (jenž se nesmířil jen s tím, jak Lola běží o život), se totiž pohybujete na hranicí filmového „obžerství“, které vás může zahltit a jako příbojová vlna, která se vrací zpátky do moře, vléct sebou po kamenitém dně, kde (dříve než zkolabujete) se zalykáte pocitem, že něco takového jste dosud nezažili.
Jestliže máte takový (či nějaký podobný) pocit rádi, je pro vás Atlas mraků filmem roku!
CLOUD ATLAS / ATLAS MRAKŮ. Německo, USA, Hong Kong, Singapur 2012, 172 min., české titulky, 3 kopie+2D. Režie a scénář: Tom Tykwer, Lana Wachowski, Andy Wachowski (podle románu Davida Mitchella). Kamera: Frank Griebe, John Toll. Hudba: Reinhold Hek, Johnny Klimek, Tom Tykwer. Hrají: Tom Hanks (Zachry, dr. Henry Goose, Isaac Sachs, Dermot Hoggins, recepční, herec), Jim Broadbent (Vyvyan Ayrs, kapitán Molyneux, Timothy Cavendish, Jasnozřivý, korejský hudebník), Halle Berryová (Luisa Reyová, Jocasta Ayrsová, Ovid, Meronym, host, domorodka), Jim Sturgess (Adam Ewing, otec Megan, Hae-Joo Chang, švagr Zachryho, hotelový host, horal), Hugo Weaving (Haskell Moore, Bill Smoke, Tadeusz Kesselring, sestra Noakesová, Mephi, Starý Georgie), Susan Sarandonová (Ursula, Horroxová, Jusuf Sulejman, abatyše), Hugh Grant (reverend Giles Horrox, Lloyd Hooks, Denholme Cavendish, Rí, náčelník kmene Konů, vyhazovač v hotelu), Doona Bayeová (Tilda, Sonmi-451, Sonmi-351, prostitutka Sonmi, Meganina matka, Mexičanka), James D'Arcy (Rufus Sixmith, ošetřovatel James, archivář). V kinech od 22. listopadu 2012.
Reportáž Ondřeje Moravce (zdroj: ČT24)