Vrátí se do vily po Karlu Čapkovi noví Pátečníci?

Praha - Když se objevil inzerát, že polovina pražské Čapkovy vily je na prodej, vzbudilo to poprask. Dům, kde se scházela elita první republiky, si mohl pořídit kdokoliv. Spisovatelův příbytek nakonec koupila radnice Prahy 10 a pustí do ní i veřejnost. Radnice by chtěla ve vile obnovit i setkání význačných osobností po vzoru Pátečníků.

Městská část nemovitost koupila na konci září po dědicích manželky Karla Olgy Scheinpflugové za téměř 44 milionů korun. Prostory vily zůstaly nezměněné od Čapkovy smrti a z místností, ve kterých se scházeli přední představitelé předválečné kultury a politiky, dosud nezmizel duch první Československé republiky. Proniknout do Čapkovy vily a hlavně mezi elitní okruh Pátečníků znamenalo nejen zisk společenských bodů, ale hlavně možnost mluvit s nejlepšími osobnostmi své doby. Prestižní klub navštěvovala každý pátek odpoledne pestrá směs osobností, spisovatelé Eduard Bass a Vladislav Vančura, historik Josef Šusta a samozřejmě hlavy státu Edvard Beneš a TGM.

Smetana, loupák a zahrádka

Bratři Čapkové původně bydleli v činžovním domě v Říční ulici kousek od Kampy. Žít, natož tvořit ve stísněném prostoru však bylo stále obtížnější. Nejdříve bydleli s rodiči, pak se Josef oženil a Karlovi zůstala k dispozici jen jediná místnost. Dvojdům na Vinohradech nechali postavit v letech 1923 až 1924 podle návrhu architekta Ladislava Machoně. „Oni byli skromní a nechtěli žádný extravagantní dům. Vybrali si architekta Machoně, který tam budoval malou uměleckou kolonii. Vznikla nikátní skupina vil ve stylu opatrného národního dekorativismu, jak se tehdy říkalo,“ vysvětluje historik architektury Zdeněk Lukeš.

U Dášeňky (zdroj: ČT24)

Na dvoupatrovou vilu s podkrovím si bratři museli vzít hypotéku. Dvojdům je tehdy mohl stát až 200 tisíc československých korun, což by odpovídalo dnešním až 8 milionům korun. Do nového domova se však vešla celá rodina, včetně pejska Dášeňky. Adresa na pražských Vinohradech bratrům navíc umožnila věnovat čas jejich velké vášni - zahradničení.

„On si dal trochu smetany, loupák a celé dopoledne dělal na zahrádce. Odpoledne dělal u stolu, ne na stroji, všechno ručně. Ty rukopisy, co si poznačil červenou tužkou, jsem pálila. Pak si to psal načisto. Já bych si za to nafackovala dneska,“ vzpomínala hospodyně Karla Čapka Alžběta Motlová ve filmu Obsluhovala jsem Karla Čapka.

Zásadní změnou prošlo uspořádání vily, když si Karel vzal herečku Olgu Scheinpflugovou. S novou paní domu přijela vyřezávaná postel s nebesy, zařídila se jídelna pro dvanáct hostů a Karel Čapek se přestěhoval z patra do podkroví. Bratry při práci dělila jen tenká stěna, jejich vztahy se ovšem zhoršily. „Když přišla Olga, byly ty kontakty trochu oficiálnější,“ říká předsedkyně Společnosti bratří Čapků Kristina Váňová: „Není tajemstvím, že sestra Helena a bratr Josef mluvili Karlovi do života. Měli určitou obavu, že tak rozdílné osobnosti si nebudou rozumět a Karel tím sňatkem dal najevo, že už je velký chlapec.“

Karel Scheinpflug v Čapkově pracovně
Zdroj: Kateřina Šulová/ČTK

Polovinu vily nyní obývají dědici Josefa Čapka, druhou polovinu příbuzní Olgy Scheinpflugové. Přestože dědicové o předměty, kterých se Čapek dotýkal, bedlivě pečovali, všechno na svém místě nezůstalo. Ze stěn zmizely obrazy Josefa Čapka; peníze dědicové využili na údržbu vily. Karel Scheinpflug, prasynovec Olgy, se dům rozhodl prodat z finančních důvodů.

„Provoz vily je nákladný,“ vysvětlil Scheinpflug s tím, že dům pomalu stárne a vyžaduje opravy. Poté, co dědicům skončil příjem z autorských práv, pokoušel se neúspěšně získat prostředky z různých grantů. Nakonec se rozhodl vilu prodat. Pokrevní potomci Josefa Čapka údajně o vilu nemají zájem; rodiny se časem vzdálily a téměř se nestýkají. Nabídka prý z žádné strany nezazněla.

Noviny s nedoluštěnou křížovkou

Hodnota domu je především v neporušenosti jeho interiéru a jeho vybavení. Místnosti v horním patře domu zůstaly zachovány tak, jak je Čapek naposledy použil a další obyvatelé domu do nich chodili pouze uklízet. V jedné z místností je například křeslo, ve kterém sedával prezident Tomáš Garrigue Masaryk. „Od jeho smrti v něm nikdo neseděl,“ poznamenal Scheinpflug. Na opěradle křesla je stále umístěna smuteční páska.

Pracovní stůl Karla Čapka
Zdroj: Kateřina Šulová/ČTK

V příborníku v místnosti, kde se scházeli proslulí Pátečníci, jsou umístěny dobový servis nebo sklenice s číslem, aby každý z hostů svou číši poznal. Na stole v pracovně jsou položeny noviny s nedoluštěnou křížovkou a v gramofonu je stále položena deska. Dochovala se také kuchařka s jídly, která byla Pátečníkům nabízena. „Byla to normální česká jídla, třeba vepřový řízek,“ poznamenal Scheinpflug.

Jasnou představu, jak život ve vile vypadal, podal film Člověk proti zkáze z roku 1989 od režiséra Štěpána Skalského; snímek se z velké části točil přímo na místě. Karla Čapka ztvárnil Josef Abrhám. „Byl to velice silný zážitek, to vědomí, že jsem v tom prostředí, že jsem seděl za jeho psacím stolem. Otevřel jsem šuplík a tam byla korespondence od Masaryka. Všechno nechali, jak bylo, tužky, pera, hrníček na kávu,“ vypráví herec.

Josef Abrhám jako Karel Čapek ve filmu Člověk proti zkáze
Zdroj: ČT24/ČT

Přízemí dosud obývá Scheinpflugova rodina. Z domu se má odstěhovat do konce roku. Poté by vedení radnice chtělo vilu otevřít veřejnosti. O nejvhodnějším způsobu mají rozhodnout odborníci. Do té doby bude památka uzavřena a důkladně zabezpečena před zloději.

Proč nemluví spisovatelé a básníci?

Podle starosty Zoufalíka bude nutné dům opravit; starosta potřebnou částku odhadl na několik desítek milionů. Za samotnou nemovitost Praha 10 zaplatila 28 milionů korun, za historický inventář pak téměř 16 milionů. „Nákupem vily to nekončí, ale začíná. Byl bych rád, aby se Praha 10 stala Prahou bratří Čapků,“ říká Zoufalík. Ve vile by chtěl připomenout osobnost Karla Čapka a využít ji ke kulturním účelům. V nějaké formě by třeba chtěl obnovit za první republiky proslulá setkávání význačných osobností.

To prosazuje i předsedkyně Společnosti bratří Čapků kristina Váňová: „Líbilo by se mi, kdyby to byl ostrůvek pozitivní deviace. Proč by se tam nemohli scházet noví Pátečníci? Proč k nám mluví jenom politici nebo ekonomové a nemluví spisovatelé, básníci, sociologové a lidé, kteří by nám pomohli hledat nové vize našeho života?“