Animovaní Husiti práší prý míň než Otakar Vávra. Pravda vítězí? Cha!

Co když se Jan Hus v Kostnici ani neohřál, natož aby byl upálen? Obstáli by husité na spartakiádě? A jak přišlo město Houston ke svému jménu? Dějiny jsou naštěstí i naneštěstí tvárné, animátor Pavel Koutský si k ohýbání vybral období, které se tvarovalo už mnohokrát. Jeho animovaný mystifikační snímek Husiti vstupuje do kin 7. listopadu.

Koutský je jako režisér podepsán pod cyklem ČT (Česká televize je i koproducentem Husitů) Dějiny udatného českého národa, který vychází z knížky Lucie Seifertové (připomenout si ho můžete v archivu iVysílání). Husiti, celovečerní debut sedmapadesátiletého animátora a režiséra, je prý jen pokračováním přístupu, jehož se držel i ve zmíněném cyklu: že jen sebevědomý národ si dokáže dělat srandu z vlastních dějin.

V Husitech legrací rozhodně nešetřil - pokud jde o humor, není mu nic svaté, od prostého lidu až po panovníky. Za strůjce všeho - popularity Husova učení, pražské defenestrace i vítězství v bitvě u Sudoměře - označuje dva nýmandy: zchudlého šlechtice Mlhoše a budižkničemu Záboje (namluvili je Jiří Lábus a Oldřich Kaiser). Oba jsou nástrojem šedé eminence a hráče na dvě strany Čeňka z Vartemberka, nejvyššího českého purkrabího.

Ten byl skutečnou historickou postavou, stejně jako panovničtí bratři Zikmund Lucemburský („liška ryšavá“) a Václav IV. a jejich tahanice o českou korunu. Jejich motivy a zákulisní hry si ale Koutský vykládá zjednodušeně a po svém, nejdivočejších fantazií se ovšem dopouští v životě mistra Jana Husa a nešetří ani jednookého Jana Žižku z Trocnova. Historie dostává na frak a ve filmu několikrát opakovaný výrok „pravda vítězí“, připisovaný Husovi, dostává ironický nádech.

Diváci se dočkají muzikálových čísel v podání snad všech postav, husitského vojska při spartakiádní sestavě, kočáru s majákem, Leonarda da Vinciho v Táboře, zásahové jednotky křižácké armády a závěru inspirovaném (prý) východoněmeckou estrádou Ein Kessel Buntes. Koutský se zuby nehty brání označení „cílová skupina“ diváků, ale je jasné, že jen dospělí ocení množství narážek, kdy postavy citují kupříkladu z prorockého proslovu kněžny Libuše, z veršovaného dramatu Manon Lescaut od Nezvala, výroky Lenina i provařené věty z filmu Knoflíková válka či opery Prodaná nevěsta. Souvislost těchto osob a děl s dějem, natož s husity, ale nehledejte.

Film vznikal sedm let. Původní scénář Martina Čápa a Martina Jaroše posloužil nakonec Koutskému jen jako námět - v titulcích je tedy uváděn jako scenárista, režisér i výtvarník. A proč padla volba zrovna na husitství? „Je to období obrazově estetické, zajímavé a zdobné a přijde mi jako předobraz všech revolucí. Začíná to vždy ideály a končí naprostým zmarem a krveprolitím,“ domnívá se Koutský.

Neméně se mu také líbilo, že výklad husitství si každá doba či ideologie uzpůsobila podle toho, co se jí zrovna hodilo do krámu - ať už to byl pohled obrozenecký, náboženský nebo marxisticko-leninský. Koutského hravá mystifikace je taky jenom jedním z výkladů. „Lžeme míň než Otakar Vávra,“ poznamenává režisér s odkazem na film Jan Hus z roku 1954. „Lhal z jakýchsi ideologických důvodů. Dneska ideologické důvody nemáme, tak si s husitstvím můžeme hrát vesele a mystifikovat, ať si to každý pak přebere.“

Vyhrát si s Husity mohou i diváci - k filmu totiž vznikla i mobilní hra a husitskou zábavu najdou i na webu Déčka.

Hlasy: Jiří Lábus, Oldřich Kaiser, Viktor Preiss, Martha Issová, Bára Hrzánová, Václav Postránecký, Otakar Brousek ml., Valerie Zawadská, Jan Přeučil, Jan Schmid, Marek Eben. Scénář, výtvarník, režie: Pavel Koutský. Námět: Martin Čáp, Martin Jaroš. Hudba: Miroslav Kořínek.