Praha - Písničkář a ostrý kritik režimu, který byl v roce 1968 mluvčím národa. Jeho pověstný generační song Bratříčku, zavírej vrátka se stal symbolem odporu proti srpnové okupaci Československa. Mnohým se slova z této písně vybavila právě nyní, když hrozí, že Rusko vojensky zasáhne na území Ukrajiny. Jak by dnes asi reagoval? „Jestli písničkou, to si nejsem jist, ale že by nějak reagoval, to určitě. Politika ho zajímala a vzrušovala,“ vzpomíná publicista Jiří Černý. Tak není divu, že stejně nesmlouvavý zůstal Kryl i po sametové revoluci, a nejspíš kvůli tomu pro mnohé již pak nebyl tím, čím býval před pádem režimu.
Zahořklý Kryl by dnes možná byl jedovatý na Facebooku
Právě dnes to je dvacet let od jeho úmrtí a v dubnu si navíc připomeneme jeho nedožité sedmdesátiny. A jak na něho s odstupem vzpomínáme?
Koncem šedesátých let mladý písničkář Kryl přesně vystihl to, co prožívala většina lidí v Československu. Vzápětí ale, zklamán vývojem v zemi, emigroval do západního Německa. Tím paradoxně ještě umocnil kult svých textů.
Černý: I dnes si myslím, že hymna v podání Kryl – Gott byl dobrý nápad
Až v roce 1989 se Československo s charismatickým hlubokým hlasem opět setkává tváří v tvář. Z balkónu nakladatelství Melantrich na Václavském náměstí v Praze zpíval v prosinci 1989 Karel Kryl státní hymnu společně s Karlem Gottem.
Jak se později ukázalo, o takové setkání vůbec nestál. Mnohem víc zřejmě toužil po jiných setkáních, kterých se mu ale nedostalo. „Nebyl novou politickou garniturou oceněn tak, jak on by si myslel,“ domnívá se komentátor a jeho bývalý spolupracovník Radko Kubičko.
- Publicista Jiří Černý: „Dodnes to považuji za výborný nápad. Nikoli jako pokus o smíření, ale jako pokus o to, aby se zpráva o tom, co se děje v Praze, dostala do celé republiky. Vždyť ještě pár hodin předtím nebyly přímé přenosy a komunisté měli po ruce armádu a státní bezpečnost. Nic nebylo vyhrané.“
Sám Kryl ale tvrdil, že ho zpívání s Gottem poškodilo, ostatně potvrzuje to i jeho bratr Jan: „Karel to potom velmi těžce nesl. Nebyl to pokus o smíření těch, kteří kolaborovali, s těmi, co museli odejít, ale podle něj to bylo zesměšnění Karla Kryla,“ vzpomíná. Lidé to Krylovi často dodatečně vyčítali, a to ho podle publicisty Černého ovlivnilo: „Jemu strašně chybělo k tomu pochopení toho, co se tady dělo, těch dvacet let. On dvacet let žil v absolutně demokratickém státě v Německu…“
Karel Gott a Karel Kryl v listopadu 1989 na balkoně Melantrichu
Kryl po roce 1989: „Hořkost ano, ale nenávist mi zakazuje moje víra“
Jízlivý písničkář přihlíží překotným změnám v zemi, zůstává ale mimo hlavní proud a zachovává si svůj kritický jazyk. „To byl přesně Karel Kryl, který upozorňoval, že to nebude všechno pohodová cesta. Ale on to říkal takovým trošku zahořklým, který nebyl úplně věcný. Sálala z něj taková zvláštní hořkost,“ vzpomíná šéfredaktor ČRo Plus, jeho bývalý spolupracovník Daniel Raus. Získává pověst mrzouta, ke kterému není snadné proniknout. Na nově vzniklé politické scéně už není mluvčím většiny. Jeho pohled na politiku byl podle Rause dost vzdálený reálné situaci.
Kryl si své názory nenechával pro sebe, se svou kritikou se ale netrefil do správné doby. Přišel s ní, když ji nikdo nechtěl slyšet. Většina lidí podle sociologa Tomáše Kosteleckého nepochopila, že o tom je ta svoboda. „Názory nebudou stejné, někdo může mít radikálně odlišné názory, než má většina,“ dodává sociolog.
Krylův osobní přítel Vojtěch Klimt
„Nebyl smutný z politiků, ale z obyčejných lidí, kteří jim na všechno skočili a nechali se manipulovat.“
„Na jeho zdraví se to podepsalo, ale určitě ho to nezabilo.“
„Měl radost z toho, že lidé si jeho písně hráli u táboráku, ale mrzelo ho, že lidé si jej chtěli pamatovat jako symbol roku 1968 a již nechtěli poslouchat to, co jim chtěl říct potom, a to bylo pro něj daleko důležitější.“
Po čtyřech letech, které trávil střídavě v Praze a v Mnichově, zemřel náhle krátce před svými padesátými narozeninami.
- Novinář Miloš Čermák, autor knihy Půlkacíř: „Ona ta smrt pro tu společnost, kterou on předtím rozčiloval, hodně věcí zjednodušila. On se vlastně znovu stal mýtem, tou legendou, která už si nemohla kazit ten svůj obraz. Kdo ví, co by si dnes myslel. Ale bylo by zajímavý ho sledovat. Já si myslím, že by určitě byl na Facebooku a chrlil by svoje jedovatý výpady.“
Sám Karel Kryl v jednom z rozhovorů přiznal, že je svým způsobem zahořklý, ale nenávist, tu prý nikdy necítil. A kolik písniček po listopadu přestalo platit? „Já si myslím, že platí dosud, jako výstraha, jako varování…,“ říkal před 20 lety písničkář, který velmi brzy zavřel vrátka.
GALERIE
Písničkář Karel Kryl s herci Pavlem Landovským a Miroslavem Macháčkem autor: Libor Hajský, zdroj: ČTK
Kluk, který měl nádherný hlas a nádherné texty
Jeho písně vždycky provokovaly a dodnes nenechávají žádného posluchače lhostejným. Jedni ho berou jako klasika, legendu protestsongů své doby, pro jiné byl jen věčně nespokojeným kverulantem. Krylovy písně, ke kterým si sám skládal hudbu a texty, oslovují svojí naléhavou výpovědí stejně silně i dnes. Jako jeden z prvních se do své republiky vrátil a snažil se napomoci změnit situaci v Československu. Zklamaný vývojem v zemi nakonec předčasně 3. března 1994 umírá.
Toho dne se v Praze - téměř symbolicky - ulomilo křídlo anděla ze sochy umístěné na budově vinohradského divadla. Pro všechny generace zůstane navždy představitelem odporu proti nedemokratickému režimu.
Podívejte se na rozhovory a reportáže:
GALERIE
videogallery_423722