Kámoška Godzilla otřásá popkulturní ikonou

Agresivní mega monstra ožila, a když jim někdo rychle nezatne jejich slizké mrouskání, fofrem se rozmnoží a ještě větším kvaltem pošlou náš svět do doby kamenné. Američtí mariňáci na ně tentokrát nemají a ani prezident Spojených států (na rozdíl ode Dne nezávislosti) se zrovna nehrne do kokpitu stíhačky, aby šel příkladem. A tak doprovázena americkou válečnou flotilou v čele s letadlovou lodí Saratoga se musí predátorka všech predátorů Godzilla vydat šedivým Pacifikem k americkému pobřeží, aby si to s agresivními obludami rozdala za nás.

V roce 1954 ji pokusné, podmořské nukleární výbuchy probraly z letargického hnípání v mrazivých hlubinách oceánu, a v japonské produkci ji režisér Iširo Honda vyhnal na filmové plátno jako specifickou reflexi bolestné zkušenosti, kterou tahle země sama před nedávnem zažila s atomovými explozemi. A pak se tahle výživná obluda jménem Godzilla (alias Gojira), masivně devastující všechno, co se jí připletlo do cesty, chytla své šance, přivedla na svět řadu svých více či méně povedených filmových mutantů, v „crossoverech“ si zalaškovala mimo jiné třeba s King Kongem a svojí mohutnou tlapou se podepsala pod rozvoj tzv. filmů o monstrech. Úctyhodný výkon na jednu původně papundeklovou potvoru, která se skrze zhruba třicítku svých filmových podob prodychtila až do současného 3D formátu a na velkém plátně IMAXu skutečně budí dojem, že má svých poctivých sto deset metrů bytelně narostlé výšky.

Takhle výživného netvora si ovšem Japonci nemohli usápnout jen pro sebe (byť by o to určitě hodně stáli a poměrně dost na tom i odpracovali). A tak museli třeba v roce 1998 uhnout rozjetému parnímu válci Rolandu Emmerichovi (Den nezávislosti, Den poté, Patriot), jehož slabosti pro velké mega spektákly nemohla přerostlá Godzilla uniknout. Natočil ji ale jen jako vlažnou podívanou za nějakých sto třicet milionů dolarů, které se jen tak tak vrátily, a Warneři pak čekali dlouhých šestnáct let, nežli se odhodlali jít do toho znovu. Pojali tenhle sequel jako dárek k šedesátinám nesmrtelného veleještěra, nasypali do produkce sto šedesát milionů dolarů, proti Godzille postavili dva gigantické křížence mezi kudlankou, netopýrem a sliz kanícím Vetřelcem zvané Muto a do režijního křesla posadili monstry umanutého Brita Garetha Edwarde (jenž jim věnoval i svůj předchozí snímek Monsters neboli Zakázaná zóna), který zaujal hollywoodské producenty natolik, že mu hodili lano do první filmové ligy. A Edwards se z tohohle střemhlavého skoku do kultovní megaprodukce nezjančil, lidské role eliminoval spíše do postav více či méně vydřených přihlížečů a tam, kde si moc nevěděl rady s nasnímáním drtivého klinče mydlících se nestvůr, se vyhnul riskantním celkům a šikovně to zakamufloval třeba kulisami zdevastovaného města.

Godzilla
Zdroj: ČT24/Warner Bros.

Píše se rok 1999 a na Filipínách bylo zaregistrováno ohnisko silné radiace, nedaleko kterého se země propadla do hlubin, kde byl objeven zkamenělý skelet neznámého (ne)tvora. Nedlouho poté byly v areálu japonské atomové elektrárny zaznamenány sílící seismické anomálie, které nezpůsobilo zemětřesení. Je v nich totiž zlověstná pravidelnost, která signalizuje, že někde docela blízko musí být skryté cosi jako jejich „žijící“ elektromagnetické ohnisko. Dost znepokojivých signálů, že někde těsně za rohem je cosi tajemného a hrozivého, s čím si není radno zahrávat! Inženýr Joe Brody (Bryan Cranston) z toho má bobky, protože za elektrárnu odpovídá, jeho manželka Sandra (Juliette Binocheová) kremaci skrze zkolabovaný atomový reaktor a jejich malý syn Ford (v dospělém věku Aaron Taylor-Johnson) z toho zatím nemá rozum, takže je třeba ukončit tenhle poměrně rozvláčný epilog a skočit nějakých patnáct let kupředu časem, kdy tohle godzillí si-fi dobrodružství začíná naostro!

Jeho protagonisty jsou zaťatý tatík Joe, obsesivně posedlý přáním zjistit, co vlastně jeho ženu zabilo, a tak studuje v Japonsku bioakustiku a permanentně je odchytáván v hlídané a zakázané karanténní zóně, kde hledá důkazy pro své divoké teorie. Jeho syn, specialista na zneškodňování bomb všeho druhu Ford Brody, kterého už prudí létat pořád do Japonska a tahat umanutého tátu z malérů - a hlavně cosi dravého, temného a neporazitelného, co se vynořilo odněkud z hlubin dávných jurských časů a chce přeměnit tento bezmocný svět k obrazu svému. Tohle je slibná výkopová rozehrávka, kde na vrcholu potravinového řetězce kraluje těžkotonážní stvůra Godzilla a zabijácká Muta (Masive Unidentified Terestrial Organism), takže je v zásadě vymalováno. Lidé, včetně admirála na velícím můstku Saratogy a čtyřhvězdičkových generálů ve velení tajných operací v Oaklandu, mohou jen vydřeně přihlížet a držet šupinaté pracky Godzille, která se z těžko pochopitelných důvodů (na které se jí stejně nikdo nemůže zeptat) rozhodla, že nedovolí, aby Muta udělala ze San Franciska kůlničku na dříví.

Z Godzilly je v tomhle inovovaném aranžmá prostě hodná holka, je jí tu opticky o něco méně, než byste čekali, a zatímco v dřívějších variacích si přišla vždycky na lidi vyšlápnout (což při rozměru její tlapy bylo nutně katastrofické a zničující), teď překvapivě přichází jako záchrana na poslední chvíli. Nicméně vězte, že když tohle překvapení skousnete, žádné další zásadnější se pak už nekoná, neboť scénář je očekávaně prvoplánovitý, naivní, z valné většiny předpověditelný a v duchu jetých klišé bez rozpaků pracující s ohroženými dětmi a psy. A také je založený na tom, že jedna mega bestie již nestačí, a podřízen disciplinovanému směřování k finální řežbě mnohatunových predátorů (Muta jsou sice o něco lehčí váhy, ale zato mohou střemhlav nalétávat a je jich víc), takže to stará, dobrá a v tomto případě vlastně i nepochopitelně napravená a přátelská Godzilla nebude mít vůbec jednoduché.

Z uvedeného je patrné, že herci jsou tu vlastně jen do počtu, přestože poměrně rozměrný prolog snímku tento pojímá vlastně jako rodinné drama, jakkoli jeho autoři od začátku dobře vědí, že je tu zaděláno především na klasický, bouchačský monstrfilm, takže rychle přehazují výhybku a ve chvíli, kdy se to začne mydlit, jsme už zase v tom správném subžánru. Prostě na to jen nějakou dobu musíme počkat a přežít to, jak je charismatický Bryan Cranston posedlý odhalováním pravdy o smrti své ženy, Juliette Binocheová a Ken Watanabe trestuhodně nevyužití a stále ještě poněkud dětský Aaron Taylor-Johnson neschopný věrohodně odehrát figuru ústředního akčního hrdiny.

Godzilla
Zdroj: ČT24/Warner Bros.

Když Japonci neustáli Emmerichovu variaci na Godzillu, lze předpokládat, že nebudou jásat ani nad touto, která mění její smysl i charakter a navíc (jak se traduje) je nechutně obézní. Ale pořád je to jediný tvor, jenže je schopen Muta porazit, ustát jeho elektromagnetický útok a obnovit tak rovnováhu v ekosystému. A k tomu všemu hraje Desplateho starosvětský soundtrack, podmalovaný gerojšem vítězného, godzillího řevu, slušnými triky a hustou atmosférou, oscilující mezi Pacific Rim – Útokem na Zemi, kde si to rozdávají Kaiju vs. Jaegers a Transformers. Zabaleno do vymakaného vizuálu kameramana Seamuse McGarveyho, který dokáže natočit noční seskok parašutistů, boj o most nebo bitvu na Golden Gate tak, že na ně nezapomenete.

Godzilla není vyložená oldschoolovka, ale navzdory spíše platonickému 3D vzbuzuje dojem staré, dobré, rukodělné a slušně koukatelné filmařiny. Původně nás měla vykmásnout, teď je to naše poslední naděje, že (možná?) přežijeme. Prostě slušný příspěvek do barvitého fundusu monstrfilmů. A až bude dobojováno, dá si mezi troskami malý oraz a pak opatrně odkráčí městem do oceánu, a elegantně odplave směrem k dalšímu, budoucímu remakeu. A vás přitom možná napadne, že navzdory zpochybňovačům - na velikosti přece jen záleží!

GODZILLA

USA 2014, 123 min., české titulky, od 12 let, 2D/3D/IMAX. Režie: Gareth Edwards. Scénář: Max Borenstein, Dave Callaham. Kamera: Seamus McGarvey. Hudba: Alexandre Desplat. Hrají: Aaron Taylor-Johnson (Ford Brody), Bryan Cranston (Joe Brody), Elizabeth Olsenová (Elle Brodyová), Juliette Binocheová (Sandra Brodyová), Ken Watanabe (Dr. Ichiro Serizawa), David Strathairn (admirál William Stenz), Sally Hawkinsová (Vivienne Grahamová). V kinech od 15. května 2014  

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Eurovizi poprvé vyhrálo Bulharsko s písní Bangaranga zpěvačky Dary

Ve Vídni se rozhodlo o vítězce mezinárodní písňové soutěže Eurovize za rok 2026 – stala se jí bulharská zpěvačka Dara, která uspěla s písní Bangaranga. Na druhém místě skončil Izrael, třetí bylo Rumunsko. Český zástupce Daniel Žižka se se skladbou Crossroads umístil na šestnáctém místě.
včeraAktualizovánopřed 4 hhodinami

Na Zemi ráj neexistuje, jsme tak prohnilí, říká držitel Nobelovy ceny

Ve svých románech se zabývá tématy domova, vykořenění či kolonialismu. Držitel Nobelovy ceny za literaturu Abdulrazak Gurnah navštívil pražský veletrh Svět knihy. Nejprestižnější ocenění v oboru získal v roce 2021 jako teprve druhý laureát ze subsaharské Afriky. Je autorem knihy Ráj a v rozhovoru pro ČT24 říká, že na Zemi ráj neexistuje. Rozhovor s ním vedl Tadeáš Hlavinka.
před 13 hhodinami

VideoRezignace na debatu o válce brzdí ruskou občanskou společnost, říká rusista

Souostroví Rusko ve válce proti Ukrajině je název nové knihy rusisty z Curyšské univerzity Tomáše Glance, jednoho z účastníků mezinárodního veletrhu Svět knihy. Tímto literárním počinem Glanc navazuje na předchozí publikaci Souostroví Rusko: ikony postsovětské kultury. Souvislost názvů podle něj přitom není náhodná. „To předchozí souostroví vznikalo před patnácti lety, za tu dobu se Rusko proměnilo velmi radikálně,“ řekl autor v pořadu 90' ČT24. Pojmem souostroví Glanc odkazuje na pojetí ruské identity, která není jednotná. Autor se v knize zabývá také tématem ruské umělecké scény v době války proti Ukrajině. „Kulturní pole se z velké části odvíjí tak, jako by se neválčilo,“ podotýká. „Myslím, že největší problém i pro vývoj občanské společnosti v Rusku je právě rezignace na rozhovor o válce,“ dodal Glanc. Pořad moderovali Nikola Reindlová a Jiří Václavek.
před 17 hhodinami

Restaurování hrobek v egyptském Luxoru odhalilo malby z 18. dynastie

Po dokončení restaurátorských prací v hrobce Samuta v nekropoli El Chocha na západním břehu Nilu v Luxoru se znovu objevilo několik staroegyptských maleb. Fresky na stěnách komplexu zachycují výjevy z každodenního života, pohřebních rituálů i náboženské motivy egyptské civilizace z doby před zhruba 3500 lety.
15. 5. 2026

Není žádný dobrý postoj, říká expertka k politice na kulturních akcích

Ačkoliv se Eurovize snaží prezentovat především jako soutěž písňová, jsou na ní přítomná i politická témata a aktuální ročník není výjimkou. „Určitě apolitická není,“ míní politoložka Šárka Cabadová Waisová ze Západočeské univerzity v Plzni. O propojení politiky s Eurovizí, ale také s bienále v Benátkách mluvila ve Studiu 6 s Pavlem Navrátilem.
15. 5. 2026

Festival muzejních nocí začíná ve Znojmě, poslední „zhasne“ Praha

Přes šest set padesát nejen muzejních institucí po celé zemi se zapojilo do letošního Festivalu muzejních nocí. Akce umožňuje nahlédnout do expozic, výstav a dalších prostor netradičně i po zavíracích hodinách. Celostátní zahájení hostí 15. května Znojmo, oficiálně letošní program uzavře o necelý měsíc později Praha. Zahájení akce je spojeno s vyhlášením výsledků národní soutěže muzeí Gloria musealis.
15. 5. 2026

VideoFilmové premiéry: Farma zvířat, Iron Maiden nebo návrat Top Gunu

Co nám zbylo z lásky je název islandského filmu a také otázka pro rodinu ve zdánlivě všedním příběhu. Farma zvířat dostává na plátna animované zpracování slavného románu. Animované je i francouzské dobrodružství Malá Amélie o poznání a dětské zvídavosti. Do kin se vrací kultovní film o amerických stíhacích pilotech: Top Gun. A dokument Iron Maiden: Burning Ambition rekapituluje půlstoletou historii heavymetalové kapely.
15. 5. 2026

Nepodceňujte Connie, ukáže další knižní pokračování Kmotra

Osudy fiktivní mafiánské rodiny Corleonů se dočkají dalšího knižního pokračování. Nejnovější kapitolu k sáze Kmotr připíše americká spisovatelka Adriana Trigianiová. Román pod názvem Connie má vyjít příští rok na podzim a příběh se bude poprvé soustředit na ženskou hrdinku.
15. 5. 2026
Načítání...