Písek - V lesích na Písecku se v těchto dnech zabydlel Malý pán. Doslova pod vedením souboru Buchty a loutky, který pod stromy a v mechu natáčí v koprodukci České televize celovečerní loutkovou pohádku. Jejím velkým hrdinou je právě Malý pán.
Příběh nového loutkového filmu vznikl na motivy knihy Velká cesta Malého pána. Dobrodružné vyprávění napsala v roce 2008 Lenka Uhlířová, inspirována fotografiemi Jiřího Stacha. Filmová adaptace ale literární předlohu docela zásadně pozměnila. „Malý pán je malý hrdina, který má své běžné problémy, ale pak narazí na svoji představu, touhu, která ho donutí se někam vydat. V knize je jeho cesta jako u kohoutka a slepičky - jde za různými úkoly, vyplní je a dojde svého. My z ní udělali dramatický příběh, některé postavy potlačili a naopak z jedné méně nápadné udělali hlavní zápornou postavu,“ prozradil scenárista Lumír Tuček, který se podílel třeba na scénářích k filmům Tomáše Vorla Kouř a Pražská pětka.
„Dodaná je například larva Fída, kamarádka Malého pána, kterou nosí celou cestu v batohu a ona mu klade někdy stupidní otázky,“ připojil výtvarník filmu František Skála, jenž po svém otci zdědil nejen jméno, ale i výtvarnické vlohy a cit k přírodě. Stejně jako Skála starší vytváří loutky z přírodních materiálů. Malý pán je jeho filmový debut.
Podle slov Lumíra Tučka se z knižní pohádky stal filmový thriller, i když konec by měl být pohádkově dobrý. Scenárista vidí podobnost vznikajícího snímku s loutkovým filmem Chcípáci, který soubor Buchty a loutky natočil před osmi lety coby poklonu brakovým a pokleslým příběhům. Zamýšlen byl na rozdíl od Malého pána pro dospělé, ne pro děti. „Byl filmový, měl atmosféru, tajemství a výtvarně vzrušující scény,“ domnívá se Tuček. Podívejte se sami:
Inspirace Švankmajerem
Chcípáky režíroval Radek Beran, člen buchto-loutkového souboru, pod režií je podepsán i u Malého pána. Původně chtěl jeho příběh natočit jako večerníček, ale nakonec vzniká celovečerní snímek. I když i pro režiséra je v podstatě debutem, není pro něj film tak vzdálený. „V divadle jsme se postupně dopracovali k filmovým postupům. Začali jsme používat střih nebo zvětšování a zmenšování formátů,“ připomněl.
Navíc jej v loutkovém divadle ovlivnil film - konkrétně snímky výtvarníka Jana Švankmajera. „Pamatuji si první setkání se Švankmajerem, kdy mě naprosto odstřelily jeho makrodetaily, kterými vlezl loutkám a předmětům do jejich světa. To je to, co mě zajímá, a taky důvod, proč Malého pána dělá Franta Skála, protože on věci vyrábí, jak by je našel, z pravých materiálů. Člověk je může skoro ochutnat. Chtěl bych také s kamerou vlézt do jejich světa a ten pocit dopřát i divákům,“ přeje si.
Přiznané nitě
I proto Malého pána natáčí v exteriérech, což není u loutkové pohádky tak docela obvyklé. Třiceticentimetrové loutky mají produkci a štáb jako jiný velký film, jen jsou na rozdíl od živých herců méně náročné, pokud jde o stravu a pauzy. Ale jinak s nimi mají společného víc, než se zdá - například na kaskadérské scény se nechávají zastupovat dubléry. Náhradníky mají i pro vyjádření různých nálad a výrazů obličeje. Například Malý pán má další tři dvojníky.
Loutkáři ve výsledné podobě filmu přiznají své řemeslo - vidět budou všechny vodicí nitě a drátky. „Vím, že to není vůči divákům vstřícné a že jich spousta bude mít problém na to přistoupit,“ obává se Beran. Zároveň doufá, že příběh a zpracování diváky natolik vtáhnou, že stejně jako na divadle přestanou vnímat loutky jako loutky a začnou je vnímat jako postavy vyprávění.
Do malých i velkých kin by se pohádka o Malém pánovi měla dostat na konci dubna příštího roku. Hlas hlavnímu hrdinovi propůjčí Ivan Trojan.
