Spuštění kurzarbeitu by nemělo záviset na rozhodnutí vlády, domnívá se Zamrazilová

Spuštění kurzarbeitu by mělo být automatické, nemělo by tedy záležet na rozhodnutí vlády,  uvedla v pořadu Interview ČT24 předsedkyně Národní rozpočtové rady (NRR) Eva Zamrazilová. Kabinet se přípravou kurzarbeitu zabýval tento týden hned na dvou zasedáních, ale nepodařilo se mu domluvit se na všech parametrech, proto bude jednání pokračovat i příští týden. 

Video Interview ČT24
video

Eva Zamrazilová v Interview ČT24

Zamrazilová se domnívá, že česká vláda měla převzít vzor kurzarbeitu bez větších změn z Německa, kde se využívá přes sto let. Místo toho se jím jen inspirovala, a vzniká jiný zákon. 

Podle dosavadních informací se předpokládá, že by se kurzarbeit nedal zavést automaticky při vysoké nezaměstnanosti či jiných hospodářských potížích. Spustit by ho mohla jen vláda. Podle poslední zveřejněné verze chystané novely by k tomu kabinet mohl přikročit, když epidemie, přírodní pohroma, kyberútok či jiná událost vážně ohrozí ekonomiku. Druhým důvodem měl být růst nezaměstnanosti o 15 procent meziročně tři měsíce po sobě, kdy by lidí bez práce bylo aspoň 385 tisíc. 

„Chceme, aby se lidé mohli vzdělávat na návrh úřadu práce a aby měli alespoň 70 procent (od státu),“ uvedla ve středu ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD). Oponenti uvnitř vlády podle ní mluví o rozpětí mezi 60 až 75 procenty náhrady čistého výdělku.

Kurzarbeit představuje zkrácení pracovní doby při nedostatku práce. Zaměstnavatel platí mzdu za odpracovanou dobu. Stát pak pracovníkům výdělek dorovnává za zbývající čas.

Ekonomka v pořadu uvedla, že automatické spuštění by mělo být vázáno na propad zakázek, ne na razantní nástup nezaměstnanosti. „Měl by být (kurzarbeit) prevencí před ní, ne spouštěn až při jejím nárůstu,“ domnívá se.

Dosavadní zvažované kritérium – růst nezaměstnanosti o 15 procent meziročně tři měsíce po sobě – jí navíc připadá nesmyslně vysoké. O automatickém spuštění by měly rozhodovat data z úřadů práce o počtu nezaměstnaných a vývoj počtu zakázek, který sleduje Český statistický úřad, domnívá se Zamrazilová. 

Mechanismus lze příští roky upravovat

Příslušný zákon by měl podle ní platit od listopadu, ale připraven by měl být již dříve, aby zaměstnanci věděli, co mohou očekávat. Předsedkyně NRR dodala, že je přece možné v něm udělat případné změny příští rok, kdy se ukáže, jestli byl nastaven mechanismus moc nízko nebo moc vysoko. Z hlediska lidské psychiky si myslí, že je lepší začít s přísnějším nastavením, a to pak případně novelizacemi uvolňovat, než obráceně, tedy být štedřejší a pak odebírat. 

Důležité také je, jak by kurzarbeit zatěžoval státní rozpočet. Pokud by to byly čtyři miliardy měsíčně, jak zmiňuje navržená maximalistická varianta, tak jí to přijde příliš.  

Smysl zákona vidí v tom, že je výhodný pro odvětví, které má sice perspektivu, ale je dočasně oslabeno. Zákon tedy nezavádí „trvalou strukturální změnu v ekonomice.“

Zaměstnancům by kurzarbeit umožnil neztratit práci, pracovní návyky a kvalifikaci. Výhoda pro zaměstnavatele by spočívala v tom, že po odeznění přechodné nepříznivé situace by nemusel nikoho shánět na trhu práce a zaškolovat nové pracovníky. Zákon tak zavádí dočasné opatření.

Rouškovné nemá ekonomické opodstatnění

V další části pořadu se mluvilo o „rouškovném,“ tedy jednorázovém příspěvku pro důchodce ve výši pěti tisíc korun. Ten chce vláda prosadit v parlamentu tak, aby byl vyplacen ještě letos do Vánoc. Vládní koalice ANO a ČSSD to zdůvodňuje vyšším růstem spotřebitelských výdajů důchodců oproti ostatním skupinám obyvatel, stresem z koronovirové pandemie či mezigenerační solidaritou.

Zamrazilová se domnívá, že pro jeho vyplacení není ekonomické opodstatnění. Vyšší růst cen pokryla loňská valorizace v průměru o sedm procent, uvedla. Navíc se domnívá, že inflační vrchol má ekonomika již za sebou. A dodala, že „existují-li důvodné obavy ohledně životní úrovně seniorů, pojďme se bavit o valorizačním vzorci“.

Ekonomka nesouhlasí také s argumentem o mezigenerační solidaritě. Uvedla, že lidé narození v 80. a 90. letech (a zřejmě i mileniálové) budou žít v prostředí, kdy na jednoho seniora budou podle demografické projekce vydělávat pouze dva lidé (dnes je poměr 1 : 3). „Budou pod finančním tlakem. Jednak proto, aby živili nás seniory, ale potom nebude dostatek  pracovníků, aby oni měli takovou úroveň důchodů, jaká je dnes.“

Z pohledu mezigenerační solidarity proto Zamrazilová téma nahlíží opačně. Připomněla i to, že minulé generace Čechům odkázaly relativně nízkou úroveň zadlužení, a tak by současníci měli nést tento étos a odkázat veřejné finance následujícím generacím také ve slušném stavu.

Podle ní je potřeba – v případě neprosaditelnosti jiné důchodové reformy – soustředit se na průběžný způsob financování (důchodů) a učinit ho udržitelným. Domnívá se také, že stát bude muset v budoucnu přistoupit – při hledání dodatečných zdrojů pro financování důchodů – například ke zdanění aktiv, majetku, firem.