Washington - Washington se zaváže, že sníží emise skleníkových plynů v zemi o 28 procent, a to do roku 2025. Podle agentury AP jde o příspěvek Spojených států k chystané mezinárodní dohodě. Ta by měla být podepsána na prosincovém summitu o životním prostředí v Paříži. USA jsou spolu s Pekingem největším znečišťovatelem ovzduší na světě.
Paříž se blíží a státy se předhánějí, kdo víc zkrotí emise
První podobná dohoda vstoupila v platnost v únoru 2005 - jednalo se o Kjótský protokol, který snížoval emise skleníkových plynů ve světě. Ten však podle OSN svého cíle nedosáhl. Přestože ho USA podepsaly, odmítly jej ratifikovat. Tvrdily totiž, že by poškodil jejich hospodářství, a navíc se k závazku snižování emisí nepřipojila ani Čína.
Spojené státy plánují především omezit emise oxidu uhličitého z elektráren, které v roce 2013 představovaly zhruba 40 procent celkového objemu emisí oxidu uhličitého v zemi. Oznámený plán přitom úplně nový není. Prezident Barack Obama už o snižování emisí mezi 26 až 28 procenty mluvil loni během své návštěvy Pekingu. Snažil se tak klást tlak i na podobné oznámení Číny.
Válka vysokým emisím vyhlášena
A ke snižování emisí skleníkových plynů se zavázali i ministři životního prostředí Evropské unie. Ta chce do roku 2030 emise zkrotit o 40 procent proti úrovni z roku 1990. Státy Unie se dohodly také na tom, že podíl výroby energie z obnovitelných zdrojů bude nejméně 27 procent. Všichni přitom směřují své sliby k pařížské konferenci.
Dopravní zácpa
Do boje se znečištěním ovzduší se pustila i samotná Čína - největší znečišťovatel ovzduší na planetě. Tamní vláda zdvojnásobila pokuty pro podniky za vypouštění odpadních látek a emisí. Jde hlavně o teplárny, ocelárny a papírny, které vypouštějí nejvíce škodlivin. Princip bude jednoduchý: kdo se bude víc snažit, ten bude platit méně.
Peking i další velkoměsta se totiž potýkají se smogem a prachovými částicemi v ovzduší. V čínské metropoli přesahuje v nejhorších dnech jejich koncentrace i 500 mikrogramů na metr krychlový, zatímco Světová zdravotnická organizace označuje za škodlivou už koncentraci 25 mikrogramů.
Kjótský protokol
- vstoupil v platnost 16. února 2005. Přitom už od počátku má dokument o snížení emisí oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů v zemské atmosféře řadu kritiků. Jedni mu vyčítají, že je vzhledem k vynaloženým nákladů neefektivní, jiní jej zase kritizují jako málo ambiciózní
- dohoda přijatá v prosinci 1997 v japonském Kjótu si kladla za cíl snížit emise vybraných sloučenin v průměru o 5,2 procenta v porovnání s rokem 1990
- do současnosti protokol podepsalo 191 zemí, včetně Česka, a navíc i Evropská unie jako celek. Jenže například USA podepsanou dohodu neratifikovaly, a další velcí znečišťovatelé jako Čína a Indie si zase odmítli stanovit závazné cíle
- koncem roku 2012 byla platnost Kjótského protokolu prodloužena do roku 2020. Tehdy by měla začít platit nová, dosud neuzavřená klimatická dohoda.
Hladiny CO2 loni i díky Číně nerostly
Během loňska se navíc nárůst emisí oxidu uhličitého v celosvětovém úhrnu zastavil. Poprvé přinejmenším po 40 letech se tak podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) stalo, že jejich množství stagnovalo v době globálního hospodářského růstu.
Utlumení emisí přičítají analytici změně vzorců spotřeby energie v Číně a členských zemích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). „Důležitým faktorem by mohlo být to, že spotřeba uhlí v Číně v roce 2014 klesla, což je dáno jejich úsilím v boji proti znečištění, o efektivnější využívání energie a využívání obnovitelných zdrojů,“ vysvětlila britská klimatoložka Corinne Le Quereová.
Smog v Číně
Agentura sbírá údaje o emisích CO2 už 40 let a za tu dobu se stalo jen třikrát, že roční emise stagnovaly nebo poklesly. Poprvé se tak stalo po recesi v USA na počátku 80. let, v roce 1992 po zhroucení Sovětského svazu a v roce 2009 během světové finanční a hospodářské krize.
Další výzvou je tak prosincová konference v Paříži, kde má být podepsána nová klimatická dohoda. Ta má vstoupit v platnost v roce 2020. Jejím cílem je omezit nárůst průměrné globální povrchové teploty na nanejvýš dva stupně Celsia ve srovnání s předindustriálními hodnotami. Tím se má zabránit nebezpečné změně klimatu.