Čínská zbraň vůči USA? Měna a vzácné kovy. Americká cla tak Peking nemusí tolik bolet

Chcete něco vědět? My vždycky vyhrajeme, prohlásil před pár dny americký prezident Donald Trump pro CNN na adresu čínsko-americké obchodní války. Někteří ekonomové ale tak optimističtí nejsou. Čína má totiž v ruce jednu velmi účinnou „zbraň“ – svou měnu jüan. A také vzácné kovy. Díky tomu by jí nakonec zaváděná cla nemusela zase až tak bolet. A někteří ekonomové tuto myšlenku potvrzují.

Evropské cenné papíry v posledních dnech výrazně padají. Německý akciový index ve středu poklesl o 0,3 % a francouzský dokonce o 0,5 %. Důvod? Eskalující napětí mezi USA a Čínou. Čínský prezident Si Ťin-pching ve středu totiž prohlásil, že se Čína musí připravit na těžké časy.

„To si mnoho lidí překládá tak, že Čína hodlá v obchodní válce vykopat hluboké zákopy. Američané působící v Číně tvrdí, jak se jim zhoršilo prostředí, v němž podnikají. Postavili se proti nim čínští zákazníci i úřady. Americká obchodní komora v Číně dokonce uvedla, že 41 % jejích členů uvažuje o tom, že přesune své podnikání do jiné asijské země. To jen zapadá do zpráv, že řada firem již staví nové výrobní závody ve Vietnamu,“ konstatuje hlavní ekonom Next Finance Jiří Pikora.

Dalším zářezem na poli obchodní války je podle analytika Komerční banky Jiřího Kostky i to, že se po amerických společnostech jako Google, Intel, Qualcomm či Xilinx, nebo britské ARM už i Vodafone připojil ke společnostem, které daly na blacklist spolupráci s Huawei. Americký ministr financí Steven Mnuchin prohlásil, že „nemá žádné plány“ ohledně pokračování obchodních jednání s Čínou. „Celá situace se tak spíše jen komplikuje,“ dodává Kostka.

Čína má podle ekonomů ale po ruce několik ekonomických zbraní, kterými nyní může čelit úderu, jenž jí a jejím firmám v čele s Huawei uštědřuje administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa. „Mezi ty klíčové patří čínská měna a čínské nerostné bohatství. Ani s jednou z těchto zbraní to však není tak úplně jednoduché,“ komentuje hlavní ekonom Czech Fund Lukáš Kovanda. 

Čínská měna jüan (renminbi) od listopadu 2018, kdy k dolaru klesla vůbec na nejnižší hodnotu za deset let, dosáhla před pár dny opět zatím své nejnižší úrovně vůči americké měně. A to by mohlo obchodní válku mezi Čínou a Spojenými státy ještě více podle pozorovatelů zkomplikovat.

Jeden americký dolar se minulý pátek kupoval za 6,92 jüanu. Čínská měna tento měsíc oslabila téměř o 2,7 % a nachází se tak nepříjemně blízko politicky citlivé úrovně sedmi jüanů za dolar, která byla naposledy překročena během finanční krize v roce 2008. A právě slabý jüan je jedním z bodů, na které si Washington stěžuje opakovaně, právě kvůli obrovskému obchodnímu deficitu s Čínou.

„Slábnutí čínské měny pochopitelně alespoň částečně neutralizuje dopad cel, která na čínský dovoz do USA Trump postupně uvaluje,“ souhlasí Kovanda. A nelze vyloučit, že už za necelý měsíc bude clem ve výši 25 procent zatížen veškerý čínský dovoz do USA a tím slabší měna nabyde ještě na své důležitosti.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom Czech Fund

„Oslabení čínské měny pochopitelně usnadňuje čínským vývozcům udržování konkurenčnější ceny na americkém trhu, než jaká by odpovídala plnému promítnutí cel do cen jejich zboží.“

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom Czech Fund

Co se skrývá za oslabením jüanu

Podle ekonoma Komerční banky Františka Táborského je nicméně primárním důvodem oslabení čínské měny spíše samotná zpomalující ekonomika a nervozita trhů ohledně obchodního sporu s USA.

„Samozřejmě se také nabízí cílené oslabování měny čínskou vládou. V tuto chvíli za tím však vidíme spíše tržní vlivy a negativní sentiment investorů. K tomu se přidává i nedávné zvyšování úrokových sazeb v Americe, které láká investory přesouvat své prostředky z rozvíjejících se trhů, jako je Čína, do USA,“ říká Táborský.

Podobný názor sdílí i ekonom BH Securities Štěpán Křeček. I podle něho lze totiž oslabování jüanu v průběhu května letošního roku hodnotit spíše jako přirozený tržní jev, kdy investoři prostě snižují poptávku po čínské měně v důsledku očekávaní útlumu obchodu se Spojenými státy. A to, že slabší jüan pomáhá čínským exportérům, kteří díky současnému pohybu kurzu čínské měny mohou snížit ceny zboží na zahraničních trzích, aniž by snížili svůj zisk vyjádřený v jüanech, je prostě vedlejší efekt celé situace.

„Jinými slovy slabší čínská měna zvyšuje konkurenceschopnost čínského zboží na zahraničních trzích. Tento efekt může skutečně vést k překonání celních bariér. Státy, které vůči Číně nemění svou celní politiku, by se na základě tohoto vývoje měly připravit na záplavu zlevněného čínského zboží,“ říká Křeček.

Podle hlavního ekonoma společnosti Cyrrus Michala Brožky měnu oslabují především samotné otazníky nad vývojem čínské ekonomiky. „Je to možná jeden z faktorů, který uzavření dohody spíše komplikuje, nežli naopak,“ uvedl.

Na stranu druhou ale nikdo z ekonomů nevylučuje, že Peking po eskalaci obchodních válek skutečně na trzích intervenoval, aby zabránil výraznějšímu poklesu čínských akcií. Když se totiž podíváme na časový průběh událostí, lze vysledovat, že před zveřejněním tweetů Donalda Trumpa o navýšení cel na čínské zboží šlo jeden dolar koupit za 6,69 jüanu. Po eskalaci obchodních válek začal jüan rychle oslabovat.

„Poté, co byla navýšena americká cla na čínské zboží, se čínský akciový trh začal propadat. Náhle se však objevili kupci, kteří začali tamní akcie ve velkém kupovat, což zabránilo skokovému propadu na trzích. Spekuluje se, že za těmito obchody stály čínské fondy,“ vysvětluje Křeček. Ve středu se pak jüan obchodoval v kurzu 6,93 za dolar.

O tom, že Čína intervenuje na trzích, se spekuluje už dlouho. Dříve se mluvilo o úmyslném podhodnocování měny, čímž čínská vláda měla podporovat export. Debata o možných intervencích na měnovém trhu ale nyní opět začíná být aktuální.

„Jedná se totiž o čínský trumf v rámci rozhovorů o obchodních válkách. Kdyby se američtí a čínští vyjednavači nakonec nedohodli, uvalení cel na čínské zboží ve výši 25 procent by mohlo být z velké části neutralizováno podhodnocením čínské měny. Toho si jsou Spojené státy vědomy, a proto se spekuluje, že se obchodní války začaly rozšiřovat na další oblasti. Jednou z nich by mohla být i situace kolem společnosti Huawei, na které americký prezident Donald Trump ukazuje, že obchodování s Čínou dokáže zastavit na základě bezpečnostních otázek a nepotřebuje k tomu cla,“ dodává Křeček. 

Oslabování jüanu může Číňany srazit na kolena

Na druhou stranu domácí i zahraniční ekonomové upozorňují, že cílené oslabení domácí měny v Číně je stále méně výhodné pro samotné Číňany. Souvisí to s tím, jak tamní ekonomika roste a stále více importuje zahraniční zboží. „Slabší měna tak zvyšuje ceny pro domácnosti a zároveň často vede k poklesům tamní burzy a následnému propadu domácí důvěry. Ta se pak opět promítá do celkové ekonomiky a jejího zpomalování,“ vysvětluje Táborský.

Navíc, přílišné oslabení čínské měny se může obrátit proti Pekingu samotnému. Mohlo by totiž způsobit mohutný odliv kapitálu ze země nebo do jiných aktiv. „Jedno z vysvětlení letošního více než 116procentního nárůstu dolarové ceny bitcoinu má za to, že po této, a i dalších kryptoměnách, roste sháňka ze strany Číňanů, kteří se bojí dalšího slábnutí renminbi. A tak jsou ochotnější svůj majetek rozložit do jiných aktiv, včetně extrémně rizikových typu kryptoměn,“ vysvětluje Kovanda.

Na to, že velký pokles jüanu by mohl vyvolat odliv peněz z Číny a poškodit ekonomickou stabilitu země, upozorňuje i zpravodajský server CNN. A jde i o to, že čínská vláda by se tímto krokem samozřejmě vystavila při podpoře své měny opět kritice ze strany Washingtonu. Ostatně, prezident Trump už dlouho argumentuje, že Čína devalvuje svou měnu, aby se země stala konkurenceschopnější.

„Výraznější oslabení čínské měny by navíc vedlo k devalvacím i u hlavních obchodních partnerů,“ dodává Brožka.

I přes svá rizika znehodnocení nemusí bolet

Přes to všechno však Čína může i tak být v pokušení svou měnu jako zbraň proti Spojeným států využít, uvedli minulý pátek ve své zprávě analytici Athanasios Vamvakidis a Claudio Piron z Bank of America Merrill Lynch.

Manažer zajišťovacích fondů Mark Yusko si navíc myslí, že Čína by to udělat mohla, aniž by tím její ekonomika příliš utrpěla. Pokud jüan oslabuje, pak sice investoři ztrácejí v měnu důvěru a vyměňují ji za aktiva v dolarech či jiných měnách, nicméně v případě Pekingu by to podle něho nemuselo znamenat až tak velký problém. Podle Yuska by totiž mohl prosadit kapitálové kontroly.

Na druhou stranu to ale neznamená, že taková strategie Číny by byla bez rizik. Oslabování měny není totiž podle ekonomů jednoznačně pozitivní krok, který by automaticky zlepšoval ekonomickou situaci v zemi. „Kdyby tomu tak bylo, všechny měny na světě by se předháněly v tom, která bude nejslabší,“ zdůrazňuje Křeček.

S oslabováním měny má nedávné zkušenosti i Česko, když Česká národní banka prováděla devizové intervence. Slabší kurz koruny podpořil tuzemský export, což zemi pomohlo nastartovat ekonomický růst. Zároveň však devizové intervence znehodnotily úspory Čechů a prodražily dovoz. Někteří kritici devizových intervencí tvrdí, že prodražení dovozu zpomalilo investice do nových technologií, které Česko většinou nakupuje v zahraničí.

Podobné problémy by v případě podhodnocení jüanu nastaly podle Křečka i v Číně. „Rozdíl je však v tom, že Čína je na rozdíl od České republiky velkou ekonomikou se silným vnitřním trhem. Kdyby se Číně podařilo nahradit utlumený dovoz vlastní výrobou, mohla by část negativních důsledků podhodnocování měny neutralizovat,“ míní.      

Čína může „útočit“ i vzácnými kovy

Účinnější zbraní Pekingu, než je oslabování měny, však může být omezování vývozu takzvaných prvků vzácných zemin, někdy označovaných prostě jako vzácné kovy. Jde o sedmnáct prvků Mendělejovovy periodické tabulky. Například větrné turbíny či elektrická vozidla potřebují ke své optimální funkčnosti dysprosium a neodymium, tedy dva z kovů vzácných zemin. Z nich se vyrábí magnety, které jsou součástí motorů a generátorů.

„Není zřejmě úplně náhodné, že čínský prezident Si Ťin-pching začátkem tohoto týdne, záhy poté, co Trump dal Huawei na černou listinu, navštívil jeden z čínských závodů na zpracování prvků vzácných zemin,“ upozorňuje Kovanda.

Peking vzácné kovy využil jako ekonomickou zbraň už v minulosti. „V roce 2010, během sporu o ostrovy východně od Tchaj-wanu, Čína pozastavila jejich vývoz do Japonska a snížila příslušné exportní kvóty. V té době se Čína zodpovídala za 97 procent světové produkce prvků vzácných zemin, takže tím ochromila japonský technologický sektor,“ dodává Kovanda.

Peking se ovšem omezením vývozu také trochu sám „postřelil“, míní. Zatímco v letech 2005 až 2010 spotřeba vzácných kovů vzrostla o více než čtvrtinu, v letech 2010 až 2015 poklesla o zhruba sedm procent. Odběratelé podle Kovandy totiž poznali, že Čína nemusí být vždy spolehlivým dodavatelem a že i oni se mohou stát obětí uplatňování jejích politických zájmů. A začali hledat cesty, jak snížit závislost na čínských vzácných kovech. V loňském roce už tak podíl Pekingu na světové produkci vzácných kovů činil „jen“ 71 procent.

I tak však čínské nerostné bohatství představuje silnou kartu. Navíc tamní firmy expandují do světa, takže Peking získává kontrolu nad prvky, jichž doma sám moc nemá, ať už jde o lithium, nebo kobalt. „Čínské firmy dnes ovládají zhruba polovinu světové produkce lithia a i díky rozsáhlému vlastnictví kobaltových dolů v Demokratické republice Kongo kontrolují také přes 80 procent světové produkce kobaltových chemikálií. Ty představují důležitou složku lithium-iontových baterií, takže jsou prakticky nepostradatelné pro firmy jako Samsung nebo Volkswagen a vlastně třeba pro celý rozvoj elektromobility,“ vysvětluje Kovanda.

Jestliže Čína použije nerostné bohatství – ať už své, či to, které ovládá v jiných zemích – jako zbraň obchodní války, okolní svět se zřejmě naučí používat jiné výrobní metody, míní Kovanda. To ale nebude hned. Nelze pak vyloučit, že svět by mohlo potkat cosi obdobného jako při ropném embargu arabských zemí v 70. letech. „Každopádně využití nerostného bohatství jako zbraně je z pohledu Pekingu zřejmě viděno jako účinnější než využití vlastní měny a jejího cíleného znehodnocování,“ dodává Kovanda.

Červen. Naděje na smír?

Každopádně, v základním scénáři dočasného konfliktu v horizontu jednoho až dvou měsíců analytici Komerční banky očekávají, že čínská ekonomika přijde o 0,2 až 0,3 % ze svého růstu HDP. O desetinu nižší bude dopad i na americkou ekonomiku.

Ovšem v případě, že se konflikt prohloubí, současná americká cla zůstanou déle a Čína zareaguje obdobnými opatřeními, dopad na čínskou ekonomiku se podle analytiků prohloubí na půl procenta. A v případě nejhoršího scénáře, kdy jednání skončí a Amerika uvalí 25procentní cla na všechno zboží dovážené z Číny, která odpoví obdobně, se dopad vyšplhá až na 1 % z hospodářského růstu Číny.

„Očekáváme však, že současné chování americké administrativy je pouze vyjednávací strategie, která povede k nové obchodní dohodě. Čína viditelně tahá za kratší konec a větší konflikt s USA by byl vykoupen vysokými náklady,“ vysvětluje Táborský.

A co se týká technologických firem, Trumpova administrativa si podle něho plně uvědomuje provázání amerických technologických gigantů s čínskými firmami.

„Snaží se tak manévrovat mezi agresivní vyjednávací strategii a škodami na vlastní ekonomice. Na druhou stranu vyhrocení konfliktu a následný mírný ústupek jsme viděli ze strany amerického prezidenta už v minulosti a čínská strana tím i podmínila další vyjednávání. Tudíž to může být první vlaštovkou do setkání obou prezidentů na jednání G20 v červnu, kde očekáváme, že dojde k finálnímu vyřešení současného konfliktu,“ uzavírá Táborský.