Finanční správa nemůže vyměřit daň komukoliv v podvodném řetězci, prohlásil soud

Nejvyšší správní soud se zastal firmy Vyrtych, které Finanční správa nepřiznala nárok na odpočet daně z důvodu údajného zapojení do podvodného řetězce. Podle soudu však není přípustné, aby úřad vyměřil daň fakticky komukoliv v libovolně dlouhém řetězci nebo aby se zaměřil na plátce, u kterého bude daňový výnos nejsnáze vymahatelný. Zatímco podle soudu jde o zásadní rozsudek pro daňovou oblast, podle správy nelze rozhodnutí vztahovat na všechny podvody s DPH.

Nejvyšší správní soud svým verdiktem zrušil rozsudek Městského soudu v Praze i předešlé rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství. Firma Vyrtych, která vyrábí svítidla, splnila veškeré podmínky stanovené pro přiznání nároku na odpočet. Naopak Finanční správa dostatečně jasně nedoložila, že firma věděla o podvodném jednání, účastnila se ho anebo se při uzavírání obchodu chovala neobezřetně.

Podle Nejvyššího správního soudu nelze požadavek evropské judikatury na prověřování věrohodnosti obchodních partnerů extenzivně a bezmezně rozšiřovat na v podstatě nekonečný řetězec.

Je třeba hledat vazby, míní soud

Znakem podvodu ve smyslu evropské judikatury je to, že jeden z účastníků daň neodvede a další si ji odečte. Podle soudu však nelze za „jednoho“ a „dalšího“ automaticky považovat „kteréhokoli“ z účastníků v řetězení obchodů. Vždy je třeba hledat vazby mezi neodvedením daně, nárokováním odpočtu a povědomím o možném podvodu.

Pro naši firmu je to zejména úleva, protože celá kauza trvala sedm a půl roku. Finanční správa nám zadržela 24 milionu korun a pro naši firmu to bylo hodně peněz.
Jakub Vyrtych
předseda představenstva firmy Vyrtych

„Opačným způsobem by byla zcela nepřípustně zakládána objektivní daňová odpovědnost kteréhokoli subjektu zapojeného v obchodním řetězci a odpovědnost za pohyb a osud zboží,“ uvedla soudkyně Lenka Matyášová.

„Při výběru daní při respektování výše uvedených zákonných jakož i ústavně vymezených limitů nelze akceptovat přístup správce daně, který postupuje tak, že daň vyměří fakticky ,komukoli‘, respektive upřednostňuje její vybrání u toho daňového subjektu, u něhož je to z hlediska vymahatelnosti práva jednodušší a je zjevné, že daňový výnos bude zaručen,“ stojí v rozsudku Nejvyššího správního soudu.

Podle mluvčí Finanční správy Kateřiny Vaidišové ale nelze verdikt soudu vztahovat na všechny podvody s daní z přidané hodnoty. „Byly to právě konkrétní okolnosti daného případu, na základě kterých Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že nelze odepřít této firmě nárok na odpočet,“ uvedla mluvčí.  Podle ní vždy respektovali názor, že nelze upřednostňovat výběr daně u firmy, u které je to z hlediska vymahatelnosti práva jednodušší.

Spor vyvolaly i zajišťovací příkazy

Spor dříve vyvolalo i používání zajišťovacích příkazů ze strany Finanční správy. Nejvyšší správní soud se tak v minulosti zabýval sporem správy a firmy FAU, která zkrachovala poté, co po ní úředníci vymáhali DPH za jeden obchod hned dvakrát. Krajský soud v Ostravě to označil za nezákonné a následnou stížnost Finanční správy zamítl Nejvyšší správní soud, který také doporučil používat zajišťovací příkazy jen jako krajní možnost.

Zajišťovací příkaz je jedním z institutů Finanční správy proti potenciálním neplatičům daní. Úředníci mohou předpokládanou daň vybrat dopředu, a zadržet tak peníze nebo majetek, dokud firma neuhradí částku uvedenou v příkazu. Správce daně však musí mít podle daňového řádu vážné a důvodné pochybnosti o tom, že by tato daňová povinnost bez použití zajištění byla po vyměření uhrazena.