„Odvětví teď prožívá tragické časy,“ lamentuje Marco Iemni, který vyrábí tradiční tvrdý sýr už 30 let. „Dokud se celá ekonomika nepostaví na nohy, budu muset zavřít,“ běduje. Letos prodal 15 tisíc bochníků sýra po 35 kilogramech za 4 miliony eur. Kilogram si cenil na 7,4 eur, když jeho výroba ho stála 8.
Proti vládní intervenci se logicky začala ozývat konkurence, třeba ti, kteří vyrábí mozzarelu. „Nikdy jsme ze státní kasy nedostaly ani euro,“ zlobí se Vincenzo Oliviero. „A taky jsme měli problémy,“ přidává. Ty se na výrobce mozzarely začali lepit od odpadkové krize v Neapoli a následně vrcholily diskreditací v Evropě, když se u některých objevily toxické látky.
Takovéto přímé dotování soukromých podniků státem se principielně nelíbí Evropské unii, už ale vstup vlády do aerolinek Alitalia ukázal, že Italové zřejmě vědí, jak unijní úředníky ošálit. „Není rozdíl v tom, jestli pomůžete bance nebo sýrařům,“ argumentuje ministr zemědělství Itálie Luca Zyka.
Oborová sdružení výrobců parmezánu obhajují pomoc pro ně tím, že jsou jen malovýrobci. V kraji Emilia Romagna je jich rozeseto 430 a jako malé rodinné firmičky nemají dobrou vyjednávací pozici s obchodními řetězci.
