Pro rok 2013 prosadila Nečasova vláda do rozpočtu škrty ve výši 41 miliard korun. Jenže to podle ekonomů úsporami nazývat nelze. „Náš rozpočet nebyl úsporný, pouze méně deficitní. Úsporný rozpočet je vyrovnaný rozpočet,“ míní člen NERV Tomáš Sedláček. K tomu se Česko ovšem nikdy neproškrtalo. Za rok 2013 se dle propočtů ministerstva financí počítá s deficitem ve výši 2,9 %.
Vládními výdaji přitom stimulovaly pravicové kabinety ekonomiku i dříve. Například rozpočet na rok 2009 sestavoval ministr financí na předpokladu více než 4% růstu ekonomiky. Nakonec ale ekonomika o 4,5 % klesla. Výsledkem byl deficit ve výši 5,8 % HDP. V praxi tak Topolánkův kabinet nalil do ekonomiky o 70 miliard více než o rok dříve. Ekonomika i tak padla do recese.
Snižování nákladů – impulz k růstu
Podle rektora CEVRO Institutu Josefa Šímy by mnohem větší efekt pro české hospodářství mělo důsledné seškrtání výdajů. Jen rušením úřadů a propouštěním úředníků totiž podle něj vytvoří tlak na pokles mezd, který umožní podnikatelům snížit náklady a zefektivnit jejich podnikání. To má dát v budoucnu ekonomice silný prorůstový impulz.
„Prodej sídla nepotřebného úřadu znamená nárůst nabídky provozních prostor, který tlačí na pokles cen nemovitostí. Zrušení některých agend státních úřadů povede k menšímu vydávání státních dluhopisů, a tedy větší dostupnosti levnějších úvěrů pro podniky. Díky nižším nákladům se stanou ziskové i ty projekty, které v minulosti ziskové nebyly,“ argumentoval dál Šíma.
Mezi občany bude tato politika s největší pravděpodobností nepopulární, nahraje však k expanzi byznysu a počáteční propad HDP způsobený osekáním vládních výdajů se brzy obrátí v zisky. „Prvotní pokles HDP bude stejně prospěšný jako transformační propad 90. let, kdy byla osekána nesmyslná výroba pro komunistický trh a byla postupně nahrazena výrobou pro spotřebitelský trh,“ tvrdí Šíma. Výsledkem byl rychlý hospodářský růst Česka počátkem nového milénia. V roce 2006 si kupříkladu tuzemská ekonomika polepšila o 7 %.
Nulový růst není bankrot
Ekonomové zároveň upozorňují, že by snaha o neustálý a ničím nerušený růst neměla být mantrou. Byť je krátkodobý dopad hospodářské recese pro občany nepříjemný, nikdy ještě nepřivedl žádnou zemi k bankrotu. Jak ukazují statistiky, do problémů s dluhy se paradoxně v EU jako první dostaly ty státy, které před krizí výrazně rostly. Jako první se položily Řecko a Irsko, které dříve patřily co do tempa růstu HDP mezi starými zeměmi EU k rekordmanům. Ještě v roce 2006 řecký HDP vyskočil o 5,5 %, zatímco Německo, které bývá považováno za hospodářského tahouna EU, si ve stejném roce polepšilo jen o 3,7 %. Irská ekonomika vykazovala více než 5% růst ještě v roce 2007.
Že se dá i v době krize šetřit a že to má ve svém důsledku pozitivní dopady na ekonomiku, naopak ukazuje skandinávský příklad. „Švédsko bylo schopné i během krize provést velmi zářný příklad fiskální konsolidace. Počátkem minulé dekády byl švédský dluh na úrovni 70 % HDP. Dnes je pod 40 %,“ upozornil hlavní ekonom Conseq Investment Management Petr Zahradník. Ani Švédsko sice nezůstalo vůči finanční a hospodářské krizi imunní a upadlo do recese, ale už v roce 2010 jeho ekonomika rostla téměř sedmiprocentním tempem. Česko přitom ve stejné době hlásilo jen 2,5% růst.
Tomáš Sedláček, ekonom
„Nechápu, jak může někdo tvrdit, že když máme při tříprocentním deficitu 3% růst, že jsme o 3 % bohatší. Kdyby si soukromá osoba půjčila 10 tisíc korun, tak jen blázen by o této osobě řekl, že je o 10 tisíc bohatší.“
Stinná stránka škrtů: vysvětlování
Otázkou však je, jak by měli politici škrty v těžkých dobách správně vysvětlit občanům. Právě od těch totiž za svou politiku sklidila ostrou kritiku už i Nečasova vláda. Jasnou odpověď ale ekonomové nemají. Že bude zdůvodňování tohoto „hořkého“ léku tvrdým oříškem, připustil na konferenci i liberální ekonom VŠE Jiří Schwarz.
„Představte si, že lidé přicházejí o práci a politik řekne: 'Krize se musí vydržet, krize se musí ustát. Vydržte to.' To chce nesmírnou odvahu,“ podtrhl. Ta ale politikům, kteří počítají svůj mandát na čtyřleté volební období a chtějí být poté znovu zvoleni, obvykle chybí. Navíc ještě musí bojovat s rezistentním státním sektorem, který se v českých podmínkách brání třeba i sloučení duplicitních ministerských agend.
A tak vlastně ani nepřekvapí, že Nečasova vláda neškrtala tváří v tvář odporu občanů i opozice důsledněji, byť by to dle ekonomů bylo to nejlepší, co mohla pro českou ekonomiku udělat.
CEVRO a ODS
Za vznikem liberálně-konzervativní akademie CEVRO Institut, pod jejíž záštitou se konference konala, stál v roce 1999 někdejší místopředseda ODS Ivan Langer. Po svém odchodu z politiky přijal angažmá na této škole bývalý ministr obrany za ODS Alexandr Vondra a místo Langer nabídnul také bývalému premiérovi Petru Nečasovi (ODS). Ten paradoxně sám moderoval i úterní konferenci.
