Paliativní péče zlepšuje kvalitu života nevyléčitelně nemocným pacientům i jejich rodinám, vyplývá z dat končícího projektu ministerstva zdravotnictví, který se na paliativní týmy zaměřil. Projekt probíhal dva roky v šesti zařízeních v Česku. Od letošního roku se pro paliativní péči podařilo nastavit jednotná pravidla. Do běžné praxe se zavádějí týmy v 25 nemocnicích. Poprvé se dostaly do úhrad a spolufinancují je zdravotní pojišťovny.
Paliativní tým přebírá péči o pacienta ve chvíli, kdy lékaři odhalí, že se jedná o nevyléčitelnou nemoc, a je potřeba začít řešit, jak ulevit bolestem, úzkosti či nechutenství. V běžné praxi dosud nebyl prostor na to, aby zdravotníci s pacientem a jeho rodinou víc mluvili. I k tomu slouží paliativní péče.
„Nás jako tým může oslovit kdokoliv – buď někdo z ošetřujících, z rodiny, nebo klient. On rozhodne, jestli je potřeba udělat něco hned, nebo je potřeba na to nějaký čas. Základ je úvodní setkání, snažíme se zjistit jeho potřeby,“ uvedl pediatr, neonatolog a člen paliativního týmu Fakultní nemocnice v Olomouci Jan Hálek.
Lékaři pravidelně komunikují se zdravotními sestrami, sociálními pracovníky, psychology nebo nutričními terapeuty. Právě jejich práci pilotní program mapoval. „Data zejména ukazují, že se život pacientů s intervencí paliativního týmu zlepšuje, a to i v závěru života. Z toho máme velkou radost,“ sdělil předseda České společnosti paliativní medicíny (ČSPM) Ondřej Kopecký.
Podle náměstkyně pro zdravotní péči na ministerstvu zdravotnictví Martiny Koziar Vašákové přináší paliativní péče například lepší kontrolování bolestí u pacientů, zlepšení soběstačnosti s dopomocí druhých v poslední fázi života i sociální zabezpečení.
Paliativní péče u dětí
Podobné týmy nyní zdravotnická zařízení zavádějí i pro dětské pacienty. Přes osmdesát procent dětí, které paliativní péči potřebují, má jinou než onkologickou diagnózu. I proto v Česku vznikla první koncepce péče, která popisuje jejich celkové potřeby. „U neonkologických pacientů se pohybujeme v měsících i letech se závažnou diagnózou. To je velký rozdíl od péče o dospělé,“ řekla předsedkyně sekce dětské paliativní péče ČSPM Mahulena Exnerová.
Zkušenosti s paliativní péčí o děti má i Simona Ingrová ze Vsetínska, která v osmém měsíci těhotenství přivedla na svět dvojčata Filipa a Marka. O tom, že budou mít vážné zdravotní problémy, neměla tušení. „Řekli, že budou postižení a zbývají jim tři roky života. Jejich růst se zastavil a zůstal na měsíční úrovni. Filip umřel před deseti lety. Mareček měl v prosinci 18 let. Stále nevíme, co je to za nemoc,“ řekla.
Před třemi lety se Markův stav zhoršil. Po převozu do olomoucké fakultní nemocnice se Ingrová seznámila s odborníky na paliativní péči. V průběhu hospitalizace je navštěvovali psycholog, lékař, duchovní.
Marek je nyní v domácí péči, služby paliativního týmu však rodina využívá i nadále. Většinu věcí s nimi řeší on-line.
Hrazení paliativní péče v pětadvaceti nemocnicích je zatím dočasné. Snahou je rozšířít službu i do dalších zdravotnických zařízení. Ministerstvo zdravotnictví i proto přiznává, že budou potřeba další debaty s pojišťovnami.
Zájem o hospicovou péči
V Česku umírá ročně přes sto tisíc lidí, zhruba sedmdesát procent v nemocnici. Z průzkumů ale vyplývá, že většina si přeje zemřít v domácím prostředí. Narůstá tak zájem o domácí i lůžkovou hospicovou péči.
Služba domácí hospicové péče jezdí už rok za Hanou Hofmanovou z Litoměřic, která má nádor a za sebou operace i chemoterapie. Žádná léčba však už v jejím případě nezabírá. „Ty ženy, co tam dělají, mají v sobě velkou lásku. Ony tu lásku, péči a vlídnost předávají i mně. Jsem strašně vděčná, že mi někdo hospic nabídl,“ uvedla.
A právě díky lepší psychice se jí podařilo stabilizovat. „Umějí mi vysvětlit, co ohledně nemoci potřebuji. Vědí, že mi mají všechno říkat na rovinu. Vím, že umírám. Ony mě zklidňují,“ popsala Hofmanová.
Hospic svatého Štěpána v Litoměřicích, který se o Hanu Hofmanovou stará, má také lůžkovou péči. V zařízení je zároveň i společenská místnost, kaple a lidé mohou chodit i ven na procházky. Službu zajišťuje zdravotní sestra, dvě ošetřovatelky a lékař. „(Pacient) může trávit čas s blízkými neomezeně, nejsou tady návštěvní hodiny. Jeho blízký tady může i spát,“ přiblížila ředitelka hospice Monika Marková.
Kapacity hospiců jsou nedostatečné
Rodiny nemocných lidí v hledání služeb mnohdy tápají. Důležité přitom je, aby pomoc našly co nejdříve. Kapacity takových zařízení jsou však nedostatečné, v některých regionech dokonce chybí úplně.
„Věc, která nás trápí, je ambulantní péče. Jsou to pacienti, kteří mají před sebou týdny života. Stačí upravit léčbu bolesti, nastavit medikaci na dušnost, ale úhrady za službu jsou nedostatečné,“ popsala problém primářka pražského hospice Cesta domů Irena Závadová.
Od nového roku platí nové podmínky pro čerpání dlouhodobého ošetřovného. Pokud je člověk v paliativní péči, nemusí být před tím sedm dní hospitalizován a jeho blízký má na dávku nárok.
