Někteří pěstouni mají od ledna míň peněz. Profesionálním pěstounům sice stát přidal, ostatní jsou na tom ale často hůře. Zejména přišli o několikatisícový příspěvek prarodiče, kteří se místo odpočinku ve stáří starají o svá vnoučata, která často nikoho jiného ani nemají. Stát argumentuje tím, že se mají o děti starat tak jako tak, když jsou příbuzní. S prarodiči, kteří se teď nemůžou dopočítat, natáčely pro 168 hodin Kateřina Stibalová a Jana Gerleová.
Tragické události, vážná onemocnění, vězení, nezájem – to jsou některé z důvodů, proč se některé děti ocitnou v péči svých prarodičů. Těm stát od roku 2022 ubral peníze, které dostávají jako pěstouni. „Přijdu o pět tisíc korun čistého měsíčně. Každému se v dnešní době peníze přidávají a nám pěstounům-prarodičům se peníze ubírají,“ poukázala paní Marie, která se stará o čtrnáctiletou vnučku místo matky, jež trpí psychickou nemocí. Dívka je handicapovaná, takže s ní musí být babička trvale doma.
Do minulého roku jí stát přispíval 26 tisíci korunami měsíčně, z čehož platila nájem, péči o asistenčního psa nebo nákladnou hipoterapii pro vnučku. Jen ta stojí šest tisíc korun. Nově nejenže se příspěvek snížil, navíc stát přestal platit sociální a zdravotní pojištění za prarodiče-pěstouny, takže ti, kdo jsou se svěřenými dětmi doma, jsou formálně náhle nezaměstnaní.
Podle Anny Krbcové z Asociace dítě a rodina je zásadní chyba, že stát pěstounům ubral. „Finanční ohodnocení mělo zůstat alespoň na té výši, na které bylo do platnosti novely, aby jejich úroveň zůstala zachovaná,“ míní. Obává se, že se snížení plateb pro příbuzné pěstouny „ve výsledku může projevit na péči, kterou mohou dítěti dopřát“.
Některé děti, jejichž prarodiče nově marně hledají peníze na péči o ně, to ostatně již pocítily. „Měla jet na hory. Řekla jsem, promiň, není to možné,“ popsala Ivana Svobodová, která se stará o svou vnučku místo matky, která ji psychicky i fyzicky týrala.
Prarodiče, kteří mají svěřena svá vnoučata, dostávají nově méně kvůli poslanecké novele, která loni v létě prošla tehdejší Poslaneckou sněmovnou. Z ní vyplynulo, že pěstouni, kteří se starají o docela cizí dítě, dostanou více peněz, ale na úkor těch, kteří mají svěřené dítě z vlastní rodiny. Spoluautor návrhu Aleš Juchelka (ANO) argumentoval tím, že příbuzní mají vyživovací povinnost tak jako tak.
„Podle občanského zákoníku mají příbuzenští pěstouni a osoby blízké vyživovací povinnost vůči svým ratolestem, takže pokud dostanou babička a dědeček do domácnosti dítě svého dítěte, tak se o něj samozřejmě musí starat,“ řekl Juchelka. Pokud prarodiče-pěstouni s penězi, které jim zůstaly, nevyjdou, mají se podle něj obrátit na úřady. „Mohou si zažádat třeba na příspěvek na bydlení nebo na mimořádnou okamžitou pomoc,“ míní.
Anna Krbcová vidí za zkrácením příspěvků pro příbuzné pěstouny rozpočtovou logiku. „Příbuzní pěstouni tvoří téměř dvě třetiny pěstounů. Pokud větší části snížíte příspěvek, tak vlastně druhé části můžete příspěvek zase navýšit a nemá to zásah do státního rozpočtu,“ poukázala.
Pro prarodiče, kteří místo, aby si užívali podzim života, takříkajíc rozjeli druhé kolo a znovu pečují o děti, to ale představuje zásadní problém – nejenom finanční, ale i psychický. Pěstounka Marie poté, co jí stát přestal platit sociální a zdravotní pojištění, má pocit, jako by byla vyhozena z práce. „My jsme neměli klasický zaměstnanecký vztah, byli jsme zaměstnanci státu. Když vás někdo propustí ze zaměstnání, tak to znamená, že pracujete špatně, že se dobře nestaráte,“ podotkla.
Podle Veroniky Kašparové z organizace Cestou necestou je na pěstounech-prarodičích vidět velká frustrace. „Je to, jako kdyby je stát podrazil, nevážil si jejich práce. Oni se sice starají o svá vnoučata, ale i tak šetří státu docela dost finančních prostředků, protože ty děti nemusí vyrůstat v ústavní péči,“ upozornila.
