Války v Perském zálivu se před třiceti lety účastnilo zhruba dvě stě českých a slovenských vojáků. U mnohých z nich se po návratu objevily neobvyklé zdravotní problémy. Stát přitom odmítá, že se jedná o následek jejich nasazení. Příčinu takzvaného syndromu války v Zálivu se dosud objasnit nepodařilo. Pro Reportéry ČT natáčel Tomáš Vlach.
Vojáci se s válkou proti Iráku Saddáma Husajna ocitli na skutečném bojišti a v situacích, které si do té doby nedokázali představit. Surrealistický byl třeba zážitek, když ustupující irácká armáda zapálila ropné vrty v Kuvajtu.
„Bylo osm hodin ráno, sluníčko už bylo vysoko a tma, jako kdyby byla půlnoc,“ vzpomíná veterán Jaromír Mareček. Všichni mluví o obrovském štěstí, že až na jednoho vojáka se domů všichni vrátili.
Českoslovenští vojáci strávili v Perském zálivu pět měsíců. Svůj hlavní úkol upozorňovat na výskyt chemických látek splnili, a to dokonce i v první linii. Pocit zadostiučinění se ale zakrátko změnil ve zklamání. „Ve společnosti jsme byli bráni jako žoldáci, ne jako vojáci,“ vzpomíná veterán Imrich Breza.
Byl tehdy velitelem dopravní jednotky a po návratu ze Zálivu měl problém najít v armádě odpovídající místo a uchytit se pořádně nemohl ani poté v civilu. Dnes prodává a opravuje kola. Na roky po návratu nevzpomíná v nejlepším. Právě tehdy se u veteránů začaly projevovat podivné zdravotní problémy. „Byly to bolesti hlavy, horší je to i s pamětí,“ říká Breza.
„Když jsem se vrátil z Perského zálivu, byli jsme v Ústřední vojenské nemocnici na výstupní kontrole a tam mi zjistili, že mám problém s játry,“ popisuje Mareček.
Syndrom války v Zálivu
Vytrvalými bolestmi hlavy a celého těla, poruchami vnímání, nevysvětlitelnou únavou, vyrážkami, průjmy, zažívacími a dýchacími obtížemi trpělo také až 210 tisíc amerických vojáků a desítky tisíc jejich koaliční spolubojovníků. Následně se začalo mluvit o syndromu války v Zálivu.
„Nemělo to jednu tvář, bylo to od únavového syndromu až po psychické problémy, klasický alkoholismus, ale spustily se i choroby, který byly svým způsobem exotické nebo výjimečné,“ uvádí lékař a veterán Jindřich Sitta. Jeden z veteránů Ján Husár zemřel v padesáti letech na neobvyklý druh rakoviny. Petru Horákovi pak diagnostikovali Parkinsonovu nemoc.
Horák půl roku velel chemické jednotce. Jeho potíže začaly osm let po návratu. Lékaři mu diagnostikovali Parkinsonovu chorobu. Dostal ji v necelých čtyřiceti letech a později na internetu objevil, že podobně jsou na tom i desítky amerických i britských veteránů. Nechal se vyšetřit v pražské vojenské nemocnici a obrátil se na armádu, aby chorobu uznala jako nemoc z povolání.
„Odpověď byla trošku zmatená v tom smyslu, že snad ani nebylo prokázáno, jestli jsem byl v té době v Perském zálivu na místě, kde se odehrávaly boje,“ popisoval svoje peripetie s úřady v roce 2011 Horák.
„V žádné z těch oblastí jsme nenašli důkaz, který by jednoznačně svědčil pro kauzální souvislost,“ reagoval tehdy náměstek pro preventivní a léčebnou péči v Ústřední vojenské nemocnici Praha Ivan Jeřábek.
Redakce se snažila Petra Horáka kontaktovat i nyní, jeho žena ale natáčení odmítla s tím, že stav manžela se zhoršil a potřebuje klid. Pocit, že je stát hodil přes palubu, mají Horákovi dodnes. Nic již ale nežádají.
Na straně veteránů z Perského zálivu
Za veterány z Perského zálivu se zasazovala lékařka a politička sociální demokracie Milada Emmerová. Vzpomíná, že ve světě i v Česku tehdy i přes závažnost potíží nikdo nechtěl souvislost s válkou v Zálivu uznat.
„Výzkumem, který byl bohatý zejména v Americe, se nepřišlo na nic, do čeho by jejich potíže zapadaly. Tehdy se spíše považovali za simulanty, že chtějí nějaké finanční odškodnění,“ vysvětluje bývalá poslankyně, senátorka, hejtmanka a ministryně zdravotnictví Emmerová.
Škodliviny z ropy v krvi
Jak to se syndromem války v Perském zálivu vlastně je, není jasné dodnes. Podle některých teorií ho způsobily bojové látky z vybombardovaných skladů, které pak naměřili i Čechoslováci. Podle jiných jde o následky stresu či působení ochuzeného uranu z použité munice. Doktorka Emmerová publikovala odborný článek, kde za příčinu označila kouř z hořících ropných vrtů.
„Tím, že to je zkažená krev, mám-li to říct lidově, tak to přijde ke každému orgánu v organismu a samozřejmě nejvíc trpí jako vždy mozek a nervová soustava. Nejde jenom o otravu, ale také o nedostatečně okysličenou krev,“ říká lékařka.
Zdravotní problémy veteránů zkoumala v posledních třech letech další studie Institutu klinické a experimentální medicíny a Ústřední vojenské nemocnice. Výsledky mají být v prosinci.
„V tuto chvíli nemáme jednoznačný závěr, který by říkal, že vojáci se kvůli škodlivým látkám nakazili syndromem války ze Zálivu a způsobilo jim to celoživotní trauma. Zároveň ale studie chce prozkoumat, jakým způsobem je mohlo nasazení v Zálivu ovlivnit, takže počkáme na výsledky. Pokud se prokáže souvislost, je stát připraven je dál léčit,“ avizuje mluvčí ministerstva obrany Jan Pejšek.
