Článek 66 Ústavy ČR, o němž se mluví v souvislosti s názorem Ústřední vojenské nemocnice, podle něhož prezident Miloš Zeman není schopen vykonávat pracovní povinnosti, se věnuje zejména přenesení prezidentských pravomocí na jiné ústavní činitele v situaci, kdy se uvolní funkce prezidenta a nová hlava státu ještě není zvolena nebo nesložila slib. Už první věta článku ovšem hovoří i o tom, že se tato pravidla mohou uplatnit také v situaci, „nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat a usnese-li se na tom Poslanecká sněmovna a Senát“. V české ústavě je toto ustanovení od jejího schválení koncem roku 1992 a nezměnilo se ani poté, co byla v roce 2012 zavedena přímá volba prezidenta.
V době, kdy by nebyl úřad prezidenta z jakéhokoli důvodu obsazen, rozdělí si část jeho pravomocí premiér a předseda Poslanecké sněmovny. Tato situace nastala zatím dvakrát, pokaždé zhruba na měsíc: poprvé v lednu 1993 po vzniku ČR a poté v únoru 2003, kdy se nového prezidenta, nástupce Václava Havla, podařilo zákonodárcům zvolit až ve třetí volbě.
Premiér v případě neobsazení prezidentské funkce zastupuje stát navenek, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy, je vrchním velitelem ozbrojených sil, pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí, propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, jmenuje soudce nebo má právo udělovat amnestii.
Předseda sněmovny jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, případně pověřuje kabinet dalším vládnutím po jeho demisi, svolává zasedání Poslanecké sněmovny a rozpouští ji, přebírá jmenování členů Ústavního soudu a Bankovní rady České národní banky a vyhlašuje volby do Senátu.
Uvolní-li se úřad prezidenta republiky v době, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, přísluší výkon těchto funkcí předsedovi Senátu. Předseda Senátu v době, kdy je prezidentská funkce uvolněna, také vyhlašuje volby do sněmovny.
Bez prezidenta nemá kdo rozhodovat o obsazení funkcí předsedy a místopředsedů Nejvyššího soudu či prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, udělovat milosti, vracet zákony přijaté Parlamentem či jmenovat generály. Nikdo také nepřebírá pravomoc podepisovat zákony, což ale podle ústavních odborníků nic nemění na jejich platnosti.
Usnesení obou parlamentních komor, k jejichž platnosti stačí hlasy nadpoloviční většiny přítomných poslanců a senátorů (komory jsou usnášeníschopné za přítomnosti alespoň jedné třetiny svých členů), může prezident napadnout u Ústavního soudu.
„Průkaznější materiál o nezpůsobilosti prezidenta již získat nelze“
Část senátorů se přiklání k aktivaci článku 66 Ústavy. Podle Ústavního právníka Jana Kysely z Právnické fakulty UK takový čas nastal, validnější argumenty už být prý nemohou. „Myslím, že žádný průkaznější podklad není možné získat, než je právě ten, který byl získán dnes,“ uvedl s tím, že i kdyby byla zpřístupněna lékařská dokumentace, tak se v ní laik nevyzná. Navíc by mohla být zpřístupněna jen se souhlasem prezidenta republiky.
„Pakliže prezident republiky není způsobilý vykonávat žádnou pracovní aktivitu, tak tím pádem není způsobilý vykonávat svůj úřad,“ doplňuje Kysela. Podle něj ÚVN necítila potřebu, aby ona byla tou, která se vciťuje do kompetenčního katalogu prezidenta republiky a vykládala co prezident může nebo nemůže dělat, protože jeho stav zjevně vyhodnotila tak, že neumožňuje jinou aktivitu, než je „prosté bytí“.
Prezidentovi podle něj průběžně naskakují důležité úkoly krom přijetí demise vlády, například jmenování soudců, také zmínil zprávu o tom, že se hromadí velvyslanci, kteří nemohou prezidentovi předat pověřovací listiny. Senát také čeká schůze, na které vyprodukuje nějaké zákony, které by měl prezident podepsat nebo teoreticky vetovat, připomněl Kysela.
Právník: Prezident by se měl soustředit na léčbu, pravomoce by se mu pak vrátily
Podle Ondřeje Preusse z katedry ústavního práva Právnické fakulty UK aktuální postup po volbách do Poslanecké sněmovny stavem prezidenta limitován není, úlohou prezidenta bylo svolat sněmovnu, ta by se ale i bez jeho přičinění sešla 30. den po volbách, tedy 8. listopadu.
„Důležitý moment je přijmout demisi odcházející vlády a jmenovat nového předsedu vlády, ale vzhledem k tomu, že výsledky voleb jsou poměrně jednoznačné, tak ani tady prezident republiky nebude muset vyvíjet nějakou zásadní energii,“ sdělil Preuss s tím, že je „nasnadě“, kdo má požadovanou většinu v Poslanecké sněmovně, a proto by asi měl být jmenován novým předsedou vlády.
Preuss chápe, že úvahy senátorů směřují k inicializaci článku 66. „Je to de facto technická norma, která řeší situaci, kdy prezident republiky není schopen přechodně vykonávat pravomoci. Pokud by to měly být nějaké další týdny nebo měsíce, tak je na zvážení tento institut využít,“ sdělil s tím, že jakmile bude prezident republiky schopen funkci vykonávat, tak se pravomoci vrátí do jeho rukou.
Podle Preusse úloha Senátu či sněmovny v ústavním systému znamená zajištění kontinuity, jde nejen o právo, ale spíše o povinnost. Ač jsme si podle něj zvykli, že některé ústavní orgány nekonají svižně, měly by konat bez zbytečného odkladu. Senát a sněmovna podle něj mají dostatek informací a je na jejich zodpovědnosti, jak je užijí. Prezident by se podle něj měl soustředit na léčbu, která by neměla blokovat fungování státu.
„Nesmíme zapomenout, že prezident republiky nemá povinnost jen jmenovat předsedu vlády, ale spoustu dalších povinností, jako je jmenování soudců a další úkony, byť je pravda, že mnoho z nich lze po nějakou dobu odložit a možná se ukazuje, že role prezidenta je v tom našem systému nějakým způsobem nahraditelná,“ prohlásil Preuss.
Hlava státu může případnou aktivaci článku 66 napadnout u Ústavního soudu, ten musí rozhodnout do patnácti dnů. Emeritní ústavní soudce Stanislav Balík vysvětlil, že podle zákona o Ústavním soudu do pěti dnů od okamžiku, kdy je návrh napaden, je o tom potřeba konat ústní jednání. „Myslím si, že to je nejlepší důkaz. Pokud by tedy pan prezident byl schopen účastnit se toho jednání, tak by tím dal jasně najevo, že může vykonávat své funkce. Pokud by poslal pouze právního zástupce, tak by o tom byly pochybnosti,“ řekl.
