„Lidice Shall Live“ neboli „Lidice budou žít“ je název britského hnutí, které podporovalo obnovení vypálené obce. Myšlenku převzala i československá vláda. Ta pár metrů od původní vesnice začala v roce 1947 budovat nové domy. Symbolem obnovy se stal i Jan Kučera, který je prvním po válce narozeným lidickým dítětem.
Máma natírala babičce vlasy, aby ji uchránila před selekcí, popisuje muž, který byl prvním lidickým dítětem po válce
Matka Jana Kučery se v Lidicích ocitla náhodou. Bydlela už s manželem v Praze, ale do Lidic se odjela starat o svou matku. Když vesnici obklíčili nacisté, dali jí možnost bezpečně odejít. „Ona řekla, že svou matku neopustí, a tak de facto šla dobrovolně do koncentračního tábora, což možná babičce zachránilo život,“ popisuje Jan Kučera.
Dcera se ji totiž snažila chránit od tehdy běžného osudu starších lidí, kteří končili v plynových komorách. „Máma natírala babičce vlasy, které jí začínaly šedivět, černým krémem na boty, aby ji uchránila před možností té selekce,“ vzpomíná Kučera.
Obě ženy věznění přežily. Terezie Kučerová krátce po válce otěhotněla a z jejího syna vláda udělala symbol obnovení Lidic. Za kmotry mu byli Hana Benešová a Jan Masaryk. „Byl jsem například přivezen na letiště k prvnímu letu Pan Am. Jsem tam vyfotografován v náručí krásné stevardky,“ přibližuje Kučera.
Návrat do Lidic
Tři roky po vypálení Lidic se československá vláda rozhodla, že vesnici znovu obnoví. První lidické ženy se do domů začaly stěhovat na Vánoce 1949. „Domy se stavěly postupně a postupně se předávaly lidickým ženám. Babička se sem přestěhovala v roce 1953,“ vysvětluje Kučera.
Když zemřela, začal v jejím domě bydlet právě její vnuk a žije tam dodnes. „Já to tak cítím, že jsem s těmi Lidicemi velmi pevně svázán, a cítím v tom určitý odkaz,“ uzavírá Kučera.
V Lidicích žije v současnosti 563 lidí. Zhruba tolik jako před masakrem v roce 1942. A 80 procent z nich stále tvoří potomci původních obyvatel. Lidice tak skutečně žijí dál.