Formální přeměnou hospody v klub nelze obejít EET, rozhodl soud

Účelovou přeměnou hospody v „soukromý klub“ se nelze vyhnout povinnostem souvisejícím s elektronickou evidencí tržeb. Nejvyšší správní soud (NSS) zamítl kasační stížnost manželů, kteří provozovali venkovskou restauraci a po zavedení EET zařízení formálně provozovali jako klubovnu.

Ilustrační foto
Zdroj: ČTK Autor: René Fluger

Podle soudu manželé obcházeli zákon. „Pokud by NSS za těchto okolností jejich postup akceptoval, popřel by tím smysl právní úpravy a připustil jednoduchou cestu, jak se zákonným povinnostem vyhnout,“ konstatoval předseda senátu Milan Podhrázký.

Kvůli pandemii koronaviru a souvisejícím omezením je EET odložená do konce roku 2022. Podle expertů i opozice to znamená konec projektu. Soud se však zabýval situací v době, kdy evidovat a odesílat tržby bylo povinností hospodských. Také měli vystavovat účtenky.

Soudní senát předeslal, že vnímá různost názorů na zavedení EET a respektuje rozličné pohledy na smysluplnost tohoto institutu. Poukázal však na to, že právní úprava jednoznačně stanovuje konkrétní povinnosti a Ústavní soud ji v minulosti akceptoval. Proto je z hlediska „rozumného uspořádání společenských vztahů“ na místě žádat dodržování pravidel.

„Způsob, jakým se stěžovatelé v nynější věci pokusili vyhnout plnění povinností dle citované úpravy, je přitom natolik zjevným obcházením dané regulace, postavený navíc na čistě formálním zastření skutečného stavu, že v žádném případě nemůže požívat soudní ochrany,“ stojí v rozhodnutí.

Z hospody klub pro příznivce automoto

Celní úřad v roce 2018 každému z manželů uložil pokutu sto tisíc korun. Krátce před spuštěním EET provoz restaurace oficiálně ukončili. Na stejném místě začali provozovat klub pro příznivce automobilů a motocyklů. Tvrdili, že povinnosti podle zákona o EET se na ně nevztahují. Klub prý členům poskytuje občerstvení buď ze zásob, které si přinesou, nebo které jim sám zajistí. Hosté dostávali klubové karty.

Celníci dospěli k závěru, že manželé nadále poskytovali běžné stravovací služby. Provoz klubu prakticky odpovídal chodu restaurace. Manželé se starali o obsluhu, inkasování plateb, přebírali tržby od servírky, zajišťovali zásobování i zaměstnávání kuchaře. Klubovou kartu prý vydávali komukoliv, kdo projevil zájem a byl ochotný sdělit libovolné jméno či přezdívku a telefonní číslo.