Rozsudek v kauze vraždy novináře Jána Kuciaka znamenal pro řadu Slováků šok, údajný objednatel vraždy je podle soudu nevinný. Kde je spravedlnost, se poté, co padlo rozhodnutí, ptala řada lidí včetně nejvýše postavených politiků. Stejnou otázku dostal v pořadu Interview ČT24 i český právník Tomáš Sokol. Ve studiu mluvil ale také o české justici, například o délce jednotlivých soudních případů nebo o tom, jak právo ošetřuje fungování Ústředního krizového štábu.
„Úplně direktivně se nedá se říct, že by někdo porušil zákon,“ komentuje Sokol situaci, kdy premiér i přes zhoršující se situaci a rychlý růst nově nakažených koronavirem odmítá, aby zasedl krizový štáb. „Měl by být svolán, a to nikoliv z nějakého zásadně systémového důvodu, ale proto, že je vidět, že tady v podstatě každý táhne někam jinam,“ říká právník.
České zákony totiž podle něj proces svolání štábu přesně neošetřují. „Direktiva jasná není,“ říká. To je ale podle něj pochopitelné, protože zákony v tomto případě musí být dostatečně flexibilní. „Musí reagovat na tu situaci, jaká je,“ objasňuje.
Hlavní úlohu štábu Sokol vidí v tom, že by vydával jasné a jednoznačné pokyny. „Nevíme, kdo tomu vlastně tady velí,“ popisuje právník současný stav. „Něco řekne jeden hygienik, něco řekne druhý hygienik, pak zas někdo něco říká jiného, že to tak nebude,“ dodává.
Vláda podle něj nejedná chaoticky a tak, že její kroky mohou být vnímané jako na hranici zákona, úmyslně. „Dostali se do stavu, kdy nevědí, co se situací dělat, a připadá jim, že zákony jsou až úplně na konci,“ říká advokát. „Nedochází jim to, spíš než že by to byl nějaký demonstrativní projev neúcty,“ vysvětluje. „Ale špatně to je,“ dodává. „I za této situace je nezbytné respektovat zákony.“
Soud nesmí rozhodovat na základě přání veřejnosti
Sokol komentoval i případ vraždy novináře Jána Kuciaka, o kterém počátkem září rozhodoval slovenský soud; k údivu veřejnosti zprostil obžaloby podnikatele Mariana Kočnera, jenž si podle žalobce Kuciakovu vraždu objednal, a také Alenu Zsuzsovou, která byla podle obžaloby zprostředkovatelkou vraždy.
Problém podle Sokola je, že dostupné informace, byly „ukvapené“. „Média v mnoha případech už jednoznačně ukazovala na pana Kočnera, jako na pachatele a toho, který si to tedy objednal. No, a teď se ukázalo, že se to nedá prokázat,“ konstatuje advokát.
Podle soudkyně, která v kauze rozhodovala, totiž neexistují žádné přímé důkazy, že by si Kočner vraždu opravdu objednal. I nepřímé důkazy mohou vést podle Sokola k odsouzení, ale jen v tom případě, pokud tvoří takzvaný uzavřený kruh.
„To znamená, že není jeden ojedinělý důkaz, který bylo možné považovat za nepřímý důkaz toho, že se něco stalo nebo že to někdo spáchal. Důkazy ale dohromady tvoří logický kruh a nezbývá z toho jiné vysvětlení, než že usvědčují tu konkrétní osobu,“ vysvětluje.
„Zdá se, že nepřímých důkazů nebylo dost na to, aby bylo možné dospět k závěru, že se toho dva obžalovaní dopustili,“ vysvětluje Sokol rozsudek, který zprostil Mariána Kočnera a Alenu Zsuzsovou viny. Podle Sokola je potřeba k pochopení rozhodnutí soudu vnímat celý rozsudek a všechna jeho odůvodnění. „Že nebyly přímé důkazy, to by ještě nebyl dostatečný argument,“ říká.
Zároveň je podle Sokola důležité i to, že soud nerozhodoval na základě přání veřejnosti nebo emoce pozůstalých. „Tragičnost jejich situace a to, jak to prožívají, nemůže být určující,“ upozorňuje. Podle právníka je ochota soudců vydat rozhodnutí, které společnost ponese nelibě, svým způsobem statečná.
„Pokud se soudce za této situace dokáže postavit představě, že pozůstalí budou mít pocit, že byli nějakým způsobem poškozeni, a pokud za pozůstalými ještě stojí nějaký další dav, pak soudci musí počítat s tím, že jim to někdo někdy nějakým způsobem bude vytýkat,“ upozorňuje právník. „Určitě si to jakousi odvahu vyžaduje.“
