Kvůli dlouhodobému suchu v Česku se potýká s problémy tuzemské ptactvo. Ustupující voda odhaluje hnízda predátorům a problematická je i jejich samotná stavba, protože se nedostatává bahna. Někteří ptáci se pak přes vyschlou půdu nedostanou k potravě, kterou získávají z mokré země. České televizi to sdělil Petr Stýblo z Českého svazu ochránců přírody a vyzval k výtváření napajedel.
Sucho nejvíce zasahuje ptactvo spjaté s vodním prostředím. „Ptáci hnízdící na zemi bezprostředně u vody mohou mít problém s tím, že voda vlivem sucha ustoupí a jejich hnízda se tak stanou snáze dostupnými pro predátory. Jde o kachny, potápky i racky,“ vysvětluje Stýblo.
Vyschlá krajina podle něj ohrožuje taky čejky, vodouše a sluky. Kvůli suchu a nedostatku bahnitého prostředí mají problém i vlaštovky nebo jiřičky, které bláto potřebují na stavbu svých hnízd.
Suchý hlad
Nedostatek dešťových srážek podle Stýbla navíc některým druhům snižuje dostupnost potravy. „Spousta druhů ptáků konzumuje třeba členovce a červy žijící v mělkých vodách či bahně,“ uvádí. To potvrzuje i ředitel České společnosti ornitologické Zdeněk Vermouzek.
„Ptáci sbírající potravu na zemi, třeba kosové nebo drozdi, červenky a mnozí další, najdou mnohem méně potravy, a tedy vyvedou méně mladých a postupně se jejich populace sníží,“ popisuje problémy s hledáním potravy Zdeněk Vermouzek.
S potravou naopak nemají problém dravci. Živí se hraboši, kteří se v suchém prostředí rychle množí. Díky dostatku hlodavců se do české krajiny začínají vracet vzácní draví ptáci, například sova kalous pustovka. Přemnožení hraboši ale vadí zemědělcům. „Nastupuje fakt, že sedláci chtějí s přemnoženým hrabošem bojovat takřka všemi způsoby, a pokud používají jedy, ohrožují i ptáky, kteří hraboše žerou,“ zmiňuje zprostředkovanou hrozbu Petr Stýblo.
Ptačí napajedla na zahradách
Podle Stýbla se během suchého počasí může do pomoci ptákům zapojit i veřejnost. „Ptákům mohou lidé poskytnout vodu na pití a pro koupání. Na zemi, ve dne i v noci. Nádobu je nutné doplňovat čerstvou vodou a jednou za týden pořádně umýt,“ doporučuje.
„Voda by měla být předkládána na volném prostranství dál od potenciálních úkrytů koček. Dobré je, když se k ní sklánějí převislé větve stromů. Ještě lepší je vybudovat trvalé ptačí napajedlo, třeba mělké zahradní jezírko,“ popisuje a dodává, že by se každý měl pokusit bojovat proti suchu šetřením vody nebo nesekáním trávníků.
Z předloňského sčítání ptactva vyplývá, že v české přírodě ubývá specifických druhů ptáků. U polního ptactva (například koroptev polní nebo čejka chocholatá), které je ohrožené zemědělskou technikou, klesla populace o více než třicet procent oproti roku 1982. Lesního ptactva (drozd zpěvný, červenka obecná) je méně o desetinu. Oproti tomu městských ptáků, především holubů, přibývá.
„I když celková populace ptactva zůstává téměř na stejné úrovni ve srovnání s rokem 1982, ubývá přírodní rozmanitosti. Příroda se homogenizuje a to není správně,“ uzavírá ředitel Vermouzek.
