Oslavy konce války netrvaly v některých městech dlouho. Hned v první den míru zemřelo při náletech Rudé armády na 1300 lidí. Nejvíc obětí bylo v Mladé Boleslavi, kde propaganda desítky let připisovala bombardování nacistům.
První den míru umírali oslavující lidé na ulicích měst. Rudá armáda bombardovala prchající Němce a s nimi i Čechy
3 minuty
Události: První den míru umírali oslavující lidé na ulicích měst pod útokem Rudé armády
První mírové ráno bylo v Mladé Boleslavi podobné jako jinde: v oknech visely vlajky, lidé zakrývali německé nápisy. Městem prchali k Labi zbytky wehrmachtu i němečtí civilisté. Všechno ale skončilo v deset dopoledne.
Mladá Boleslav sice měla připravené plány, jak při náletu obyvatele zachránit – útěkem na louku nebo do krytů –, po celou válku je však nebylo potřeba naplnit. V první den míru už bombardování nikdo nečekal, lidé v ulicích letadlům dokonce mávali. „Před budovu kasáren dopadaly pumy přímo do volného prostoru. Lidé neměli šanci se schovat a umírali přímo na ulici,“ vysvětlil historik Jiří Filip.
Hlavním motivem náletů letectva Rudé armády byla snaha zastavit ustupující německé jednotky. Podle kapitulačních protokolů se totiž útvary wehrmachtu nesměly od 00:01 hodin 9. května přesunovat z místa, kde se právě nacházely. Němečtí vojáci i jejich spojenci to ale nedodržovali, protože se nechtěli stát zajatci Rudé armády, nýbrž cílili do vytouženého zajetí americkou armádou.
K jednomu porouchanému německému vojenskému automobilu se zase seběhly děti, které si v místě hrály. „A to byl okamžik, kdy dopadly bomby,“ popsal historik Filip.
Hlavním terčem ale byly silnice, mosty, přívozy – zkrátka vše, kudy Němci chtěli prchat. Nálet se nevyhnul ani místní automobilce.
obrázek
Zbabělý útok hitlerovců?
O tom, co se v Mladé Boleslavi 9. května stalo, se lhalo ještě desetiletí poté. V almanachu, který vydalo komunistické vedení města, se například psalo: „Střelba palubních zbraní nenechává nikoho na pochybách, že jde o vražedný, zbabělý útok hitlerovských letců.“
Na pochybách byl ale okresní archivář Karel Herčík, který už v šedesátých letech upozornil, že oficiální verze nesedí. „Velice opatrně jsem říkal, že nelze vyloučit, že se jednalo o taktický nálet sovětský. Několikrát jsem byl za to kárán,“ tvrdí Herčík.
Funkci místního archiváře proto musel opustit, ke slovu se ale znovu dostal po roce 1989 jako první polistopadový starosta města.
O bombardování měst rozhodl maršál Koněv
Mladá Boleslav, kde zemřelo 148 místních obyvatel a zhruba tři stovky ustupujících vojáků, se stala tragickým symbolem sovětského bombardování. Městem přitom tehdy procházely německé, estonské a litevské jednotky.
Sovětské letectvo ale den po válce na rozkaz maršála Ivana Stěpanoviče Koněva zasáhlo i desítky dalších měst a vesnic. Letouny Rudé armády útočily také v Mělníku, Liběchově, Litoměřicích, Roudnici nad Labem, Byšicích, Úštěku či v prostoru Liberec – Jablonec nad Nisou, ve Ždírci nad Doubravou a Krucemburku na Vysočině. Všechny útoky nejsou podle historiků zdaleka zdokumentovány.
V květnu 1945 operovali nad Čechami letci 2. letecké armády, nad střední Moravou a Českomoravskou vysočinou piloti 5. letecké armády a nad severovýchodní Moravou a Slezskem letci 8. letecké armády. Z hlediska počtů vzletů letadel Rudé armády dominovala ten den s 1320 vzlety a 697 nasazenými letadly 2. armáda, které velel maršál Koněv. Devátého květnového dne měla 5. armáda 540 vzletů a 344 letadel a 8. armáda 91 vzletů a 82 nasazených letadel.
Narodil se v carském Rusku 28. prosince 1897.
Bojoval v první světové válce. Po ní ho zaujaly bolševické myšlenky a na dva roky se zapojil do občanské války v Rusku. Členem Rudé armády už zůstal.
Ve třicátých letech se vyhnul armádním čistkám. Velel vojákům v Mongolsku, později se stal velitelem 2. armády na Dálném východě. Také se stal poslancem Nejvyššího sovětu a kandidátem stranického ústředního výboru.
V druhé světové válce se zprvu jako velitel neosvědčil, před popravou ho zachránil Georgij Žukov. Spolu s ním a dalšími Koněv zachránil Moskvu, poté se zúčastnil bojů u Kursku a v závěru války se jeho vojska podílela na dobytí Berlína.
Odtud se přesunul k Praze. Koněvovi vojáci také osvobodili severní, střední a východní Čechy.
Koněvův podíl na osvobození české metropole byl přesto spíše v rámci dočišťovacích operací. Spolu s ním navíc dorazili i agenti kontrarozvědky, kteří v Praze zatýkali a odváželi československé občany, kteří kdysi utekli před bolševismem. Zmizelo nejméně tisíc lidí.
Po zformování Varšavské smlouvy se Koněv stal vrchním velitelem jejích ozbrojených sil.
V roce 1956 velel sovětským vojskům, která rozdrtila maďarské povstání, zemřelo tehdy nejméně dva a půl tisíce lidí.
V šedesátých letech velel sovětským silám při stavbě Berlínské zdi.
V roce 1968 zpravodajsky zaštítil vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa.
Zemřel 21. května 1973.
Ivan Stěpanovič Koněv
