6. listopadu 2003 – Vláda Vladimíra Špidly (ČSSD) souhlasila s plánem ministerstva obrany pořídit 240 nových transportérů.
13. dubna 2005 – Vláda Stanislava Grosse (ČSSD) schválila záměr koupit transportéry. Krátce nato vypsala tendr, do něhož se přihlásilo sedm firem. Ve finále zůstaly finská Patria a rakouský Steyr (součást americké General Dynamics) s pandury.
25. ledna 2006 – Vláda Jiřího Paroubka (ČSSD) rozhodla, že koupí 200 transportérů od firmy Steyr za 23,6 miliardy korun.
9. června 2006 – Končící ministr obrany Karel Kühnl (US-DEU) podepsal se Steyrem smlouvu o nákupu transportérů.
7. prosince 2007 – Vláda Mirka Topolánka (ODS) rozhodla, že vypoví smlouvu se Steyrem. Transportéry nevyhověly testům.
2. dubna 2008 – Topolánkova vláda schválila testování pandurů. V září ministerstvo oznámilo, že transportéry prošly.
2. března 2009 – Topolánkova vláda schválila koupi pandurů.
13. března 2009 – Náměstek ministryně obrany Martin Barták podepsal smlouvu na dodání 107 pandurů za 14,4 miliardy korun.
30. září 2009 – Česká armáda převzala prvních 17 pandurů.
17. února 2010 – Deník Mladá fronta Dnes uvedl, že zakázce předcházela smlouva o lobbingu u politiků. Zveřejnila rozhovory s bývalými manažery Steyru, kteří hovořili o provizích pro politické strany.
19. února 2010 – Rakouská protikorupční prokuratura začala prošetřovat kauzu údajné korupce při prodeji pandurů.
23. února 2010 – Policejní prezident Oldřich Martinů rozhodl o zřízení vyšetřovacího týmu k pandurům. Koncem března řekl, že nevyšlo najevo nic, co by umožnilo zahájit trestní řízení.
14. července 2010 – Nákup pandurů začal vyšetřovat společný tým českých a rakouských policistů.
10. května 2011 – Server Novinky.cz napsal, že bývalý zaměstnanec firmy Steyr v březnu 2011 vypověděl, že Topolánkův blízký spolupracovník Marek Dalík v listopadu 2007 požadoval 18 milionů eur (půl miliardy korun) za to, že ČR bude pokračovat v nákupu pandurů. Dalík to označil za „úplný nesmysl“.
8. října 2012 – Policie v kauze nákupu pandurů Dalíka zadržela, soudce jej ale odmítl vzít do vazby.
4. dubna 2014 – Policie navrhla Dalíka obžalovat z pokusu o podvod, v květnu podalo státní zastupitelství žalobu.
30. června 2014 – Začal soud s Dalíkem. Kauzou se zabýval zhruba rok a půl, z toho rok zabrala přestávka, během níž se zařizoval výslech bývalého amerického velvyslance v ČR Richarda Grabera. Soudní jednání znovu začalo 15. ledna 2016.
2. února 2016 – Soud poslal Dalíka za korupci na pět let do vězení (soud změnil kvalifikaci z pokusu o podvod na přijetí úplatku). Soud mu také udělil peněžitý trest pět milionů korun (pokud nezaplatí, hrozí mu další dva roky). Dalík se odvolal.
31. května 2016 – Pražský vrchní soud snížil Dalíkovi původní pětiletý trest o rok. Dalík musí podle rozsudku zaplatit i čtyři miliony korun. Peníze Dalík uhradil.
1. září 2016 – Dalík nastoupil do vězení. Jeho advokáti ještě předtím podali dovolání k Nejvyššímu soudu. Dovolání podal také nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, který zpochybnil výši uloženého trestu.
12. dubna 2017 – Nejvyšší soud vydal příkaz k Dalíkovu okamžitému propuštění a nařídil, aby se podřízený soud znovu zabýval právním hodnocením případu.
25. července 2017 – Vrchní soud poslal Dalíka za podvod na pět let do vězení. Zaplatit má také čtyři miliony korun.
6. listopadu 2017 – Dalík nastoupil podruhé k výkonu trestu.
7. března 2018 – Státní zástupce Jan Kořán řekl, že Nejvyšší soud odmítl Dalíkovo dovolání. Soud nezjistil v kauze porušení zásad spravedlivého procesu.
6. srpna 2018 – Ústavní soud odmítl Dalíkovu stížnost jako neopodstatněnou, protože v případu neshledal porušení jeho ústavních práv.
10. září 2019 – Dalík podal žádost o podmínečné propuštění z vězení. Dalík je ve znojemské věznici, má za sebou polovinu trestu.
18. listopadu 2019 – Okresní soud ve Znojmě pravomocně rozhodl o Dalíkově podmínečném propuštění z vězení.
