Nedávné studentské stávky proti změnám klimatu a jejich tlak na globální politiky s sebou nesou i nebezpečí rychlých a nepromyšlených řešení, uvedl v pořadu Fokus Václava Moravce nazvaném Recyklace světa klimatolog Radim Tolasz. Jako konkrétní příklad z minulosti uvedl solární byznys v Česku, kdy šlo o dobrou myšlenku, ale špatně pojatou.
Právě změna klimatu nemůže být podle Tolasze řešena rychle a nepromyšleně. Pokud tedy studenti budou příliš tlačit na změnu, „můžeme se dočkat nepromyšlených řešení a nepříjemných důsledků“. Uvítal by spíše, pokud by hnutí vedlo k lepšímu chápání problému, které by si studenti přenesli na vysoké školy a do praxe – pak by to podle něj splnilo svůj účel. Ocenil také motto hnutí: Politici poslouchejte vědce.
Jako další příklad nepromyšleného řešení zmínil i německou reakci na havárii jaderné elektrárny ve Fukušimě a překotný odklon od jaderné energie.
Ekolog Bedřich Moldan pozoruje, že v posledních měsících začala velmi významná změna. Tu loni spustili vědci, když vydali zprávu, podle níž lze růst oteplování udržet na úrovni 1,5 stupně Celsia, ale vyžadovalo by to rychlé a bezprecedentní změny v lidském chování.
Novináři však pak podle něho příliš zdůrazňovali, že na zásadní změnu zbývá jen 12 let. „Myslím, že o těch 12 letech tam nic moc konkrétně není,“ řekl Moldan. Dodal však, že pochopení toho, že věc je vážná a je potřeba nějaké akce, opravdu prosáklo do široké veřejnosti. A jedním z důsledků jsou studentské stávky.
Architektka Eva Jiřičná v pořadu mj. hovořila o tom, že když se snaží něco udělat, dívá se, jak „příroda tvoří,“ aby ten proces pochopila a snažila se o to sama. Domnívá se také, že jen málo lidí, kteří opravdu mají finanční prostředky, jsou schopni tyto prostředky zpátky investovat do společného blaha.
Uvedla také, že jak se všichni musíme zabývat ekologií, tak se musíme zabývat naším společným soužitím a naší společnou minulostí.
Filozof Lukáš Likavčan řekl, že návrat k minulosti vede někdy také k falešnému pocitu bezpečí, k nějakému druhu konzervativního přemýšlení. Podle něho je důležité se vymanit z touhy dívat se hlavně do minulosti.
Zmínil také příklad jednoho filipínského delegáta na konferenci o životním prostředí. Ten řekl, že na některé katastrofy (v konkrétním případně šlo o tajfun) se máme přestat dívat jako na přírodní katastrofy. Podle něho se na ně musíme začít dívat jako na politické, ekonomické a společenské problémy. Likavčan k tomu dodal, že rozdělení na přírodu a společnost přestává platit.
Celou diskusi najdete ve videu
