Poměry ve svazu bojovníků za svobodu budí rozruch. K odchodu zatím nevidím důvod, říká šéf Vodička

Český svaz bojovníků za svobodu má připomínat hrdiny válečného odboje, v poslední době je ale častěji slyšet o skandálech jeho šéfa a bývalého agenta Veřejné bezpečnosti Jaroslava Vodičky. Některá města proto odmítla svaz podpořit, mimo jiné Jablonec nad Nisou, kde člen svazu urážel a napadal učitele místního gymnázia. Svazu taky hrozilo, že nedostane státní dotaci, a peníze si pro něj nakonec vymínili komunisté, kteří by jinak nepodpořili návrh státního rozpočtu. O dění ve svazu bojovníků za svobodu natáčeli Reportéři ČT Jana Neumannová a Karel Vrána.

Video Reportéři ČT
video

Reportéři ČT: Kontroverze kolem Českého svazu bojovníků za svobodu

Český svaz bojovníků za svobodu vznikl hned po revoluci a dnes hospodaří především s dotacemi od státu a obcí ve výši bezmála sedmi milionů korun ročně. Naposledy na sebe svaz upozornil například v říjnu loňského roku, kdy udělil pamětní medaili Za vlast a za svobodu komunistickému poslanci Zdeňku Ondráčkovi, který v lednu 1989 mlátil demonstranty během Palachova týdne.

Kritizován je ale svaz dlouhodobě, pověstným se stal například xenofobní projev předsedy Vodičky na pietní akci v Terezíně v roce 2016. Vedení svazu tak některá města přestala na své pietní akce zvát a Vodička už nepromluví třeba na pietách ve zmíněném Terezíně nebo v Lidicích. Praha zase odmítla svazu pronajmout prostory ve Staroměstské radnici, dotaci pro letošní rok odmítla místní organizaci poslat například Jihlava.

Předseda ústředního výboru svazu Vodička ale kritiku odmítá: „Podívejte se, je to věc zastupitelstev. Já zastupitelům do hlav nevidím. Situace uvnitř svazu je normální.“

Spor o gymnázium

Dalším městem, které zvažuje, že svazu bojovníků nepřidělí dotaci, je Jablonec nad Nisou, jehož zastupitelstvu to navrhl exprimátor a poslanec Petr Beitl (ODS). V Jablonci řeší svaz i další problém: zdejšího předsedu a člena celorepublikového vedení Františka Radkoviče soud nedávno nepravomocně odsoudil k podmíněnému trestu za pomluvu. Po šest let totiž útočil na učitele zdejšího gymnázia Libora Behúla, kterého označoval za neonacistu, neofašistu, popírače holocaustu a obdivovatele Adolfa Hitlera.

Na začátku Radkovičových útoků byl spor o podobu výstavy o druhé světové válce, kterou jablonecký předseda svazu bojovníků za svobodu pořádal na gymnáziu v roce 2012.

„Problémem byl velmi militantní projev pana Radkoviče, který mi hodně připomínal komentáře z propagandistických filmů z počátku 50. let. Chvíli jsem ho opravoval, pak mi došla trpělivost a prostě jsem odeslal třídu pryč a odešel,“ vzpomíná na incident učitel Behúl z Gymnázia Dr. Antona Randy.

„Před šestnácti dospělými žáky nebo studenty gymnázia si dovolil k hostovi, k mé osobě, nazvat mě lhářem a ještě se u toho chovat, jak se choval, ‚pedagog‘,“ má svou verzi Radkovič. 

„Dva měsíce nato, v červenci, se ohlásila Česká školní inspekce na podnět pana Radkoviče. Šetřila, zda naše škola není hnízdem neonacismu. Šetřila, až vyšetřila, že k ničemu takovému nedochází,“ popisuje následné dění ředitel gymnázia Tomáš Hofrichter. 

Jenže předseda jabloneckého svazu Radkovič se nevzdal. Při různých besedách a veřejných akcích učitele Behúla opakovaně napadal. „Vrcholem bylo, když 28. října 2012, na výročí české státnosti, označil školu za neofašistickou a se špatnými učiteli,“ vzpomíná poslanec a bývalý primátor Jablonce nad Nisou Beitl.

„Takové drobné epizody se děly pořád. Pan Radkovič atakoval jak naše gymnázium, tak magistra Behúla, a to způsobem a v intenzitě, které by se v případě pana Behúla myslím skoro daly označit jako stalking,“ tvrdí ředitel gymnázia Hofrichter. 

Behúla přitom považuje za kvalitního pedagoga. „Učí u nás asi od roku 1995. Je to bezesporu zkušený učitel dějepisu, který se zajímá o soužití Čechů a Němců v tomhle regionu a nejen tady. A nikdy jsem od něj nezažil tendenční výklad dějin,“ zdůraznil ředitel. 

Učitele se zastal také nakladatel a autor řady historických publikací Jiří Padevět: „Osobně ho znám jako velice solidního člověka, který to, co vykládá studentům, bezpochyby vykládá na základě hlubokého historického studia.“

Radkovič žádost Reportérů ČT o rozhovor nejprve přijal s podmínkou autorizace, později si ale rozmluvu rozmyslel: „Setkání se nekoná. Ani jindy. Nedám vám souhlas k jakémukoliv použití identity své osoby s tímto případem.“

„Radkovič a svaz jedno jsou“

Podle ředitele Hofrichtera bylo nepříjemné, že se Radkovič zaštiťoval autoritou svazu bojovníků za svobodu. „Když se člověk dohadoval se svazem, tak to skoro vypadalo, že má něco proti svobodě,“ stěžuje si ředitel. 

„Máme jednotný názor: Radkovič a Český svaz bojovníků za svobodu jedno jest,“ vzkázal k tomu sám Radkovič. A zastání našel i u šéfa svazu Vodičky: „Pan Radkovič je normální člen, je to vlastenec a je to mimořádný člověk.“

Podle publicisty a znalce vojenské historie Jiřího Cihláře stojí za pozornost, že Radkovič se prezentuje na akcích svazu v letecké uniformě české armády: „Je ověšen vyznamenáními, z nichž nejkurióznější je vyznamenání diplomovaného důstojníka prvorepublikové československé armády, které se udělovalo mezi lety 1928 až 1938. Pan Radkovič ho skutečně nemohl obdržet.“

„To, že přišel pan Radkovič v uniformě, tuším že majora letectva, kterou není oprávněn nosit, rázovitost jeho figurky jenom doplňuje,“ poukazuje nakladatel a autor řady historických publikací Padevět.

Zastání u KSČM

Zastání má dnešní svaz bojovníků za svobodu mezi členy komunistické strany. „To, aby peníze pro svaz bojovníků zůstaly v nezměněné výši,  byla jedna z podmínek pro podporu státního rozpočtu,“ uvedla už loni v listopadu předsedkyně rozpočtového výboru sněmovny Miloslava Vostrá. Svaz tak získal šestimilionovou dotaci.

Sám Jaroslav Vodička byl členem předlistopadové komunistické strany a podle dokumentů donášel Veřejné bezpečnosti. Místopředseda Milan Andres zase byl členem vojenské kontrarozvědky.

„Ve svazu je opravdu hodně lidí, kteří jsou spojeni s minulým režimem, kteří se angažovali v různých funkcích, ať už to byla komunistická strana, Veřejná bezpečnost nebo Státní bezpečnost. Případně jsou navázaní na Komunistickou stranu Čech a Moravy. A tomu odpovídá taky jejich rétorika,“ tvrdí historik Ústavu pro studium totalitních režimů Petr Blažek.

Vodička má ovšem za to, že takové vazby nejsou nic mimořádného: „Ukažte mi, kdo v tomhle státě není spjatý s komunistickou minulostí. Plno lidí není, ale plno je. A vy to vyčítáte starým lidem, kteří bojovali za naši vlast, bojovali za to, abychom tady mohli žít? A ty lidi máme hodit do příkopu kvůli vám?“

Video 168 hodin
video

168 hodin: Přijde Český svaz bojovníků za svobodu o dotace?

Senátní distanc

 V minulých dnech se od svazu bojovníků za svobodu distancoval Senát a doporučil, aby senátoři nevystupovali po boku lidí z vedení svazu. „Vadí nám některé výroky pana Vodičky, to vyznamenávání zasloužilých bijců nám taky vadí,“ uvedl předseda Senátu Jaroslav Kubera (ODS). 

„To, co se děje v současném Svazu bojovníků za svobodu, není podle našeho názoru správné. Nebudeme to legitimizovat tím, že budeme vedle nich na významných akcích, které si zaslouží pietu a úctu. Nebudeme stát a poslouchat xenofobní projevy,“ doplnil senátor za TOP 09 a STAN Jiří Růžička. 

Zatímco dveře Senátu má vední svazu uzavřené, na Pražském hradu je Vodička vítáný. V neděli se zde zúčastnil oslav šesti let ve funkci prezidenta Miloše Zemana. 

Vedení svazu kritizuje kontroverzní členka Bobošíková

Kritiku ale slýchá Vodička i od členů svazu. Na minulém ústředním výboru vystoupila Jana Bobošíková, předsedkyně lidické buňky svazu, a požadovala rezignaci vedení. „K té výzvě došlo, nicméně personální otázky se nakonec neprojednávaly formou hlasování,“ komentovala to Bobošíková později. 

Vodička rezignaci odmítá: „Víte co? Bylo to demokratické hlasování, my jsme ho ustáli. Takže nevidíme zatím důvod.“

I Bobošíková sama přitom byla v minulosti terčem kritiky, když se stala předsedkyní lidické organizace. Na protest odešly poslední žijící lidické ženy. „Vzhledem k tomu, kolik různých až tragikomických figurek se objevilo v souvislosti se svazem, je otázka, zda je vůbec ještě svaz a jeho vedení nějak reformovatelné,“ hodnotí poměry v ČSBS historik Blažek.

Vedení svazu kritizuje i Jaroslav Selner. V Brandýse nad Labem vedl místní organizaci svazu a zasadil se tam o vybudování pomníků obětem 2. světové války nebo síně rytířů 20. století na místním zámku, kde připomínají české  generály.

Na otázku, o co nyní vedení svazu jde, má ráznou odpověď: „Udržet si svoje křesla a dál v pohodě vegetovat a dělat si, co chtějí. A smát se veřejnosti a dělat ostudu bojovníkům za svobodu. To je hrozný. To je na tom to úplně nejhorší.“