Československo se stále ještě vzpamatovávalo z mnichovských událostí, dění v polovině března 1939 však nabralo rychlý spád: 14. března odhlasoval slovenský sněm vytvoření samostatného Slovenského státu. Jen o pár hodin později odjel československý prezident Emil Hácha do Berlína, aby jednal s Hitlerem. Ale ještě než za ním přijel, vstoupily na naše území první jednotky okupační armády. Jediným místem, kde přitom narazily na odpor, byla Czajankova kasárna v Místku, kde se Němcům se zbraní v ruce postavil 3. prapor 8. pěšího pluku pod vedením Karla Pavlíka.
Československo bylo už od října 1938 značně okleštěné. Nacistický vůdce ovšem Háchovi v Berlíně sděli svou „nezvratnou vůli“ připojit i zbytek českých zemí k Říši a v případě nesouhlasu vyhrožoval leteckým rozbombardováním Prahy. Hácha i vláda se nakonec podvolili a o den později už byl okupován i zbytek republiky.
- Kasárna, ve kterých jednotka bojovala, už v současnosti neexistují. Na jejich místě – na křižovatce ulic 8. pěšího pluku a Hlavní třídy – stojí od roku 1988 malý památník, který byl v roce 2009 opraven.
Přestože bývá jako datum zahájení okupace zbytku českých zemí označován 15. březen 1939, ve skutečnosti překročili první příslušníci wehrmachtu a jednotek SS státní hranici již vpodvečer předchozího dne, a to na Ostravsku.
Pozdě odpoledne 14. března 1939 přešli příslušníci VIII. armádního sboru a elitního pluku SS „Adolf Hitler“ řeku Odru u Petřkovic a Koblova, odkud postupovali na Moravskou Ostravu. Obyvatele města náhlá přítomnost německých uniforem v ulicích zaskočila. Řada lidí si ale myslela, že jde jen o přesun německých jednotek na Slovensko, které ten den vyhlásilo nezávislost. Ostrava tak padla do německých rukou zcela bez použití síly.
- Takto zněl titulek článku, který informoval o přítomnosti německé armády v Moravské Ostravě. „Moravská Ostrava, 14. března. Dnes k večeru bylo obyvatelstvo města Moravské Ostravy překvapeno několika oddíly německého motorizovaného vojska, které projíždělo městem směrem ke Slovensku,“ oznámily Lidové noviny. Nicméně jednalo se o omyl, Němci totiž nikam pryč neodjeli, ale ve městě zůstali.
Němečtí vojáci však narazili na překvapivý odpor v nedalekém Místku. Tam dorazily první německé jednotky kolem osmnácté hodiny a obsadily budovu okresního úřadu a policejní stanici. Další vojáci městem projeli a dojeli až k někdejší Czajankově textilní továrně, kde byla kasárna 3. praporu 8. slezského pěšího pluku.
„Německý důstojník vysedl ze sajdkáry a šel proti našemu vojákovi, který tam dělal službu s puškou jako strážný. Ten voják viděl, že je to německý důstojník, tak nemeškal, sundal pušku a volal na něho: Stůj! Ovšem ten důstojník neposlechl, vytáhl pistoli a střelil na toho vojáka. Kulka mu proletěla lehce nad uchem a zranila ho. Voják měl ovšem nabitou zbraň, nemeškal a vystřelil také. Německý důstojník pak padl k zemi,“ popisoval po válce dramatické chvíle pamětník Svatoslav Kalich, který sloužil u 3. praporu jako četař.
To pak odstartovalo ozbrojenou přestřelku: „Vojáci hned začali do rukou brát zbraně, které byly k dispozici. Tehdy měli pušky, pistole a lehké kulomety. Byly vydávány náboje a vojáci se rozestavěli na obranné body, které byly v různých patrech kasáren. Byli i na střeše, byli ve druhém patře, v prvním patře i v přízemí, také v zadní části a takto si vlastně jistili celou budovu a opětovali střelbu vůči německé armádě,“ popisuje historik z frýdecko-místeckého muzea Petr Juřák.
Klíčovou postavou byl zejména kapitán Karel Pavlík. Další pamětník Jan Polášek před lety na pietní akci vzpomínal, že měl pod sebou Pavlík především mladé a nezkušené vojáky. Jako první proto rozbil okno a zahájil palbu – další se pak přidali.
Pavlík byl přitom v osudné odpoledne v kasárnách spíše náhodou: „Neměl tam vůbec být, v té době se totiž konal kurz polského jazyka, který vedl poručík Karel Martínek. A Pavlík se tohoto kurzu účastnil, ačkoliv byl kapitánem, což nespadalo do obsazenosti a typu toho kurzu,“ dodává historik Petr Juřák.
Němci utrpěli výrazně vyšší ztráty
Přestože byli Němci v mnohonásobné přesile a na československé straně se bránili převážně nováčci, konečná bilance hovořila jasně v prospěch československé armády. Na její straně stál tehdy osobně i Miroslav Šolc: „Němci měli šest až dvanáct padlých. My jsme měli jen jednoho lehce raněného,“ vzpomínal Šolc. Podle pozdějšího německého hlášení zemřelo při obsazování Moravy a Slezska 21 německých vojáků, přičemž většina těchto ztrát připadla s největší pravděpodobností na boj v Místku.
- Ozbrojené přestřelky v Místku využívala komunistická propaganda, která vysoce vyzdvihovala odpor československé jednotky vůči invazi wehrmachtu. V roce 1953 tak měla premiéru divadelní hra Milana Jariše Přísaha a o dva roky později námět zpracoval i filmový režisér Jiří Sequens ve snímku Neporažení.
Československá armáda se však nakonec po necelé hodině bojů vzdala. Vojáci se bránili střelbou z pušek a lehkých kulometů, postupně jim ale došla munice. Czajankova kasárna totiž nebyla dobře zásobena.
Okupanti se navíc snažili odpor zlomit nasazením obrněných transportérů i děl. „Němci si potom přitáhli pěchotní dělo a tím začali střílet na velitelství praporu. Výstřel z kanonu proletěl naším pokojem a na druhé straně to udělalo metrovou díru,“ vzpomínal Stanislav Bolek, který sloužil u 3. praporu jako svobodník.
Velitel praporu podplukovník Karel Štěpina, který sledoval boj ze své kanceláře, nakonec střet ukončil: „Když velitel praporu viděl, že jsme ze všech stran obklíčeni, tak svlékl číšníkoví bílou blůzu, uvázal ji na metlu a vystrčil z okna ven,“ doplňuje Svatoslav Kalich. Němečtí vojáci krátce nato kasárna obsadili a obránce odzbrojili.
Obránci museli podle dobových záznamů dát všechny zbraně na hromadu na dvoře kasáren a byli v trojstupech vyvedeni k místeckému náměstí k pomníku padlých. Zde byli podle Pavla Frýdy, autora stati „Boj o Czajankova kasárna 14. 3. 1939“, drženi asi čtyři hodiny, pak byli všichni propuštěni.
Řada vojáků však kvůli tomu, že se zapojila do obrany národa, nakonec skončila špatně. Kapitán Karel Pavlík byl odvlečen do koncentračního tábora Mauthausen, kde v lednu 1943 zahynul. A Miroslav Šolc skončil za účast v odboji v Osvětimi. Domů se dostal až na Vánoce v roce 1945.
Na příkaz prezidenta vydal generál Syrový rozkaz, aby nebyl kladen odpor
Vojáci z Místku se zapsali do dějin jako jediní, kteří se postupujícím nacistickým vojákům postavili se zbraní v ruce. K dalším střetům už nedošlo, protože ministr národní obrany generál Jan Syrový vydal na příkaz prezidenta a vlády armádě rozkaz, aby při obsazování nebyl nikde kladen odpor. Všichni velitelé měli očekávat příchod německých vojsk u svých jednotek a podrobit se pokynům, které od nich dostanou.
- Podle historika Mečislava Boráka se však neprávem v této souvislosti zapomíná na boje českých vojáků na Podkarpatské Rusi, kteří bránili svá postavení proti přesile maďarské armády a poté si probíjeli cestu k hranicím Slovenska, Rumunska a Polska. Podle něj padlo 40 vojáků v bojích, které zuřily až do 17. března, kdy na Pražském hradě už dávno vlála vlajka s hákovým křížem.
I z toho důvodu už byl další průběh okupace z německého hlediska bezproblémový. 15. března se v šest hodin ráno začaly valit v několika proudech tisícovky německých vojáků a nedlouho po sedmé večer se už výhledem z oken Pražského hradu kochal i sám Hitler. Svůj triumf podtrhl tím, že do Prahy dorazil dřív, než se z Berlína stihl vrátit prezident Hácha, jehož vlak byl německou železnicí záměrně pozdržen.
