1939

V Londýně se sešlo sedm takzvaných Wintonových dětí – tedy zhruba polovina těch, které v Británii dodnes žijí. Jejich setkání se konalo u příležitosti 85. výročí odjezdu posledního vlaku z Československa. V roce 1939 je spolu s dalšími židovskými dětmi před nacisty zachránil Nicholas Winton. „Byly mi čtyři roky, když jsme dorazili do Anglie. Dnes už je nás jen pár,“ řekla Lisa Midwintrová, jedno z takzvaných Wintonových dětí. „Tento příběh nikdy nezemře. Nikdy nezemře. Protože mám své děti a svou rodinu,“ dodala. „Jeden člověk může změnit věci k lepšímu. Měli bychom stát za tím, v co věříme,“ řekl Nick Winton, syn zachránce židovských dětí.

Když 1. září 1939 napadlo nacistické Německo Polsko, nebylo v tom samo. Z východu se k němu po dvou týdnech přidali vojáci Sovětského svazu. A z jihu na polské území společně s Němci vstoupila vojska Slovenského státu. Role Slovenska v operaci je dodnes kontroverzní. Za doby komunismu se o ní mlčelo a málo zkoumaným a nedostatečně popsaným tématem zůstává i v současné době.

Zákonodárci v dolní komoře amerického Kongresu schválili dlouho očekávaný balík pomoci Ukrajině. V oddělených hlasováních kývli také na pomoc Izraeli a Tchaj-wanu a dalším zemím v Indo-Pacifiku. Předlohy ještě musí schválit Senát a podepsat prezident Joe Biden.

Česko si v pátek připomnělo 85 let od rozbití Československa německými nacisty a obsazení země. Jedno z největších traumat moderní české historie, které začalo už 30. září 1938 Mnichovskou dohodou, tehdy doprovázelo například zatýkání lidí podle předem připravených seznamů. To a následné popravování se děly veřejně, aby zastrašily veřejnost, vzpomíná pamětnice tehdejších událostí Jaroslava Vernerová.

Národní třída v Praze byla tradičním srdcem vzpomínek na 17. listopad. K pomníku událostí z roku 1989 přicházeli celý den desetitisíce lidí i vrcholní politici. Prezident Petr Pavel v rozhovoru pro ČT zdůraznil, že demokracii je třeba chránit. Podobně se na sociální síti vyjádřil i premiér Petr Fiala (ODS). Šéf opozičního ANO Andrej Babiš využil výročí ke kritice kabinetu, mluvil o privatizaci demokracie.  Vzpomínky a pietní setkání na roky 1939 a 1989 se ale uskutečnily i na mnoha jiných místech v celé zemi. V deset večer skončil Koncert pro budoucnost na pražském Václavském náměstí, na němž zněla hudba, ale i projevy Ivana Gabala či Tomáše Halíka.

Lidé po celém Česku si připomínají události z let 1939 a 1989. Den boje za svobodu a demokracii se váže k uzavření vysokých škol a nacistickým represím a také k zásahu komunistických bezpečnostních složek na Národní třídě. U příležitosti 17. listopadu se koná řada pietních akcí, happeningů, koncertů či průvodů. Na Národní třídě v Praze pořádá stejně jako v minulých letech iniciativa Díky, že můžem pouliční slavnost Korzo Národní. U památníku na Národní třídě také čelní politici položili květiny. Projevy zazněly v hlavním městě u Hlávkovy koleje i na Albertově. Lidé vzpomínají i v regionech.

Česko si připomnělo Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. Veřejnost i vládní a opoziční politici a řada prezidentských kandidátů se zúčastnili vzpomínkových akcí. Tématy byly nejen události let 1989 a 1939, ale také například ruská válka proti Ukrajině a její dopady. Projevy zazněly u Hlávkovy koleje i na Albertově. Jen v hlavním městě policisté během čtvrtka dohlíželi na 21 shromáždění a pochodů. Večer v Národním divadle převzali protinacističtí a protikomunističtí odbojáři Ceny Paměti národa, které uděluje společnost Post Bellum.

Česká republika slaví 17. listopad, Den boje za svobodu a demokracii. Pamětní věnce a svíčky zaplnily ulice, zejména v Praze na Albertově a Národní třídě, kde se konala řada akcí.

Skupina poslanců chce uzákonit 15. březen dnem zrady a zániku státnosti Československa. Nový významný den by v zákonu o státních svátcích připadal na začátek okupace zbytku českých zemí nacistickým Německem v roce 1939. Návrh Lea Luzara (KSČM), Jiřího Miholy (KDU-ČSL) a Heleny Válkové (ANO) posoudí vláda a potom zákonodárci.

Před 80 lety do ulic Prahy vyšlo sto tisíc lidí, aby vyjádřili svůj nesouhlas s protektorátními poměry. Říjnová manifestace proti nacistické okupaci si v roce 1939 vyžádala dva mrtvé. Ze studenta Jana Opletala se stal symbol vzdoru proti totalitě a jeho odkaz dodnes připomíná Mezinárodní den studentstva. Na prvního zavražděného, dělníka Václava Sedláčka, se na dlouhá léta zapomnělo.

Ve východopolském Nisku se v pátek konala připomínka vůbec prvních transportů evropských Židů. Přesně před osmdesáti lety tam nacisté odvlekli muže z Ostravy, Katowic a Vídně. Na místě měli postavit takzvaný přeškolovací tábor pro další příchozí. O půl roku později od přesídlovacího plánu Třetí říše upustila.

V létě 1939, když Polsko nakonec po několika odkladech vyhlásilo mobilizaci, řada jeho letadel byla zastaralá a k boji se vůbec nehodila, podobně jako slabé a málo pancéřované tanky. Navíc pro řadu vojáků na skladech chyběly dokonce i stejnokroje. „Zdá se to triviální, ale voják bez uniformy není voják,“ vysvětluje v rozhovoru pro web ČT24 vojenský historik Jiří Plachý. Nedostatek peněz se promítal do všech oblastí válečného konfliktu na polské straně, pokud srovnáváme její vojenské síly s německými na samém začátku druhé světové války, míní.

Německý prezident Frank-Walter Steinmeier se na vzpomínkové akci k 80. výročí vypuknutí druhé světové války omluvil obětem německé agrese. Učinil tak za přítomnosti polského prezidenta Andrzeje Dudy ve středopolské Wieluni u Lodže, kde si nálet na začátku války vyžádal první mrtvé v tomto světovém konfliktu.

Světoví státníci se sjíždějí do polské Varšavy, kde si v neděli připomenou 80. výročí začátku druhé světové války. Prezident Andrzej Duda přivítá delegace ze čtyřiceti zemí. Česko bude zastupovat Miloš Zeman. Nejočekávanější host, americký prezident Donald Trump, ale návštěvu na poslední chvíli odřekl a zastupovat jej bude viceprezident Mike Pence.

Přesně před osmdesáti lety – 27. dubna 1939 – jmenoval prezident Emil Hácha druhou protektorátní vládu. V jejím čele stanul vlastenec a významná postava československé armády generál Alois Eliáš. Někdejší legionář se kvůli své podpoře protiněmeckého odboje stal jediným premiérem okupovaného státu, kterého nacisté popravili.

Před osmdesáti lety nečelilo Československo jen nacistické okupaci. V březnu 1939 bojovala československá armáda v regulérní válce s Maďarskem o Podkarpatskou Rus. Čechoslováci čelili přesile maďarských pravidelných jednotek, polským teroristům a skupinám ukrajinských nacionalistů.

V ranní sněhové plískanici 15. března 1939 vjely na území Československa první německé okupační jednotky. Přijely tak, jak byly zvyklé z Říše: po pravé straně vozovky. Stejné pravidlo Němci záhy zavedli v celém protektorátu. Československo však mělo ke změně nakročeno už o několik let dříve.

Život měl jít dál a úkolem Čechů bylo hlavně v poklidu pracovat v továrnách, tak si nacisté představovali protektorát Čechy a Morava. Ten byl přitom plný paradoxů. Fungovala sice cenzura, přitom si Vlasta Burian mohl z hajlování dělat na večírku pro plzeňské dělníky legraci. Obyvatelé zároveň museli nakupovat na potravinové lístky a hrozilo jim nucené nasazení. Naprosto nesnesitelný však život v tzv. protektorátu byl pro jeho židovské a romské  obyvatele, které nacistické rasové zákony postupně vylučovaly z veřejného života a odsoudily je k transportům do táborů smrti.

Před 80 lety se pokusili takzvaní iredentisté v čele s Janem Uprkou, kteří s Němci otevřeně kolaborovali, připojit svébytné území Moravy v okolí Hodonína a Uherského Hradiště ke Slovenskému státu. Nenašli ale podporu ani mezi obyvateli Slovácka, a nakonec ani u vrcholných představitelů Německé říše.

Zřízení protektorátu Čechy a Morava zasáhlo do všech oblastí okupované země. Neminulo ani filmový průmysl, tím spíš, že nacisté si velmi dobře uvědomovali sílu filmu coby nástroje propagandy. Jak se tuzemská kinematografie s příchodem okupantů proměnila, přibližuje v rozhovoru filmový historik Pavel Taussig.

Mnichovská dohoda znamenala pro Československo nejen ztrátu významné části území, ale také výrazné změny v politickém uspořádání. Česko-Slovensko však nevydrželo ani půl roku, a politické pořádky se měnily znovu. Prezident a předseda vlády už byli pouhými loutkami, skutečnou moc měl říšský protektor, jehož dohledu podléhala celá česká autonomní správa. Postupem času pak státní správa i samospráva přecházely do německých rukou.

Pokud nějaká skupina obyvatelstva Československa pocítila v roce 1939 tvrdě zřízení takzvaného protektorátu Čechy a Morava, byli to Židé. Záhy po jeho ustavení eskalovala antisemitská politika, Židé začali přicházet o práva i majetek, a když se začalo s masovými deportacemi, tak i o život.

Nikdy nechtěl být prezidentem, přesto stanul v čele státu, o který vzápětí přišel. Před osmdesáti lety odcestoval Emil Hácha do Berlína, aby se pokusil zachránit samostatnou republiku. Adolf Hitler mu však oznámil, že dal rozkaz k okupaci. Hácha vzdoroval, dokonce v hádce s Hitlerem prodělal srdeční záchvat. Nakonec však v noci ze 14. na 15. března 1939 podepsal všechno, co nacisté potřebovali.

Průmysl protektorátu byl pro nacistické Německo velkou kořistí a nově příchozí okupanti měli zájem o všechny české a moravské strojní závody. „V protektorátu pracovalo asi tři sta velkých firem, které vyráběly prakticky všechno od bedniček na náboje přes opasky, uniformy a boty až po dělostřelecké granáty, děla, tanky nebo motory do latadel,“ popisuje publicista Zdeněk Roučka, autor knihy Práce je čest! aneb Plzeň a Škodovka za protektorátu.