1939 strana 2 z 2

Zatímco v Československu vyvolal podpis mnichovské dohody velké zklamání z postoje velmocí, britského premiéra doma po návratu vítaly nadšené davy lidí s tím, že přiváží mír. Hitler sice získal velkou část území Československa, to však podle této dohody mělo zůstat samostatným státem a západní mocnosti se mylně domnívaly, že německé expanzivní choutky ukojily. Když pak Hitler v březnu 1939 vyhlašoval Protektorát Čechy a Morava, byla reakce velmocí podobná. Státy sice tentokrát oficiálně protestovaly, žádná další reakce ale nepřišla. Až napadení Polska o půl roku později nakonec přimělo Francii a Británii vyhlásit Německu válku.

Bylo chladno, padal déšť se sněhem a lidé mířili do práce a do škol stejně jako jindy. Jenže tentokrát procházeli na nárožích kolem vyhlášky, která tvrdila, že vládu nad Čechami a Moravou převzalo nacistické Německo. Souhlas s okupací si Adolf Hitler vynutil na československém prezidentovi Emilu Háchovi před třetí hodinou ráno. Odpoledne 15. března měla německá armáda zemi pod kontrolou. Den poté vyhlásil Hitler obsazená území za protektorát Čechy a Morava.

Československo se stále ještě vzpamatovávalo z mnichovských událostí, dění v polovině března 1939 však nabralo rychlý spád: 14. března odhlasoval slovenský sněm vytvoření samostatného Slovenského státu. Jen o pár hodin později odjel československý prezident Emil Hácha do Berlína, aby jednal s Hitlerem. Ale ještě než za ním přijel, vstoupily na naše území první jednotky okupační armády. Jediným místem, kde přitom narazily na odpor, byla Czajankova kasárna v Místku, kde se Němcům se zbraní v ruce postavil 3. prapor 8. pěšího pluku pod vedením Karla Pavlíka.

Zatímco nacistické Německo už chystalo okupaci českých zemí, Slováci odpočítávali poslední hodiny do vzniku svého státu. Krátce po poledni 14. března 1939 ho v Bratislavě na tajné schůzi vyhlásili poslanci zemského sněmu. Tehdejší propaganda samostatný stát vydávala za splněný sen o sebeurčení. Dnes je existence fašistické republiky na Slovensku citlivé téma.

Před rokem a půl oslavila dálnice D1 padesátiny, nyní by se dalo říct, že slaví osmdesátiny – 80 let od zahájení stavby. Tento paradox je vysvětlitelný tím, že byla stavba po desetiletí přerušena a pak bylo nutné zahájit ji znovu téměř od nuly. Prvním klíčovým datem je 24. leden 1939. Dálnice nazývaná česko-slovenská, případně jako dálnice západ-východ, přitom zdaleka nebyla jedinou velkou dopravní stavbou, která se začala připravovat za druhé republiky. Poté, co Německo obsadilo pohraničí, bylo bezpodmínečně nutné začít stavět nové silnice i železniční tratě – a své „pomníky“ v té době na českém území zanechali i němečtí inženýři.

Po celém Česku si lidé v sobotu připomínali listopadové události let 1939 a 1989. Hlavním dějištěm oslav byla tradičně Praha. Průvody, happeningy, koncerty, proslovy a další akce ke Dni boje za svobodu a demokracii se však konaly i v dalších městech.