Transgas může jít k zemi. Stavební úřad povolil bourání

Stavební úřad Prahy 2 povolil demolici souboru budov Transgas na Vinohradské třídě v Praze. Vyplývá to z rozhodnutí zveřejněném na úřední desce. Účastníkům řízení poběží od převzetí zásilky lhůta 15 dnů, během které se mohou proti rozhodnutí odvolat k pražskému magistrátu.

Úřad městské části uvedl, že odstranění stavby mezi ulicemi Vinohradská, Rubešova a Římská povoluje. Budovy Transgasu mají být zbourané do dvou let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Praha 2 zveřejnila rozhodnutí na úřední desce už 9. ledna.

„Rozhodnutí Stavebního úřadu Městské části Praha 2 navazuje na stanovisko ministerstva kultury neprohlásit komplex budov bývalého Transgasu za kulturní památku. Jsme rádi, že můžeme do prostoru v dolní části Vinohradské ulice vrátit život,“ sdělila mluvčí společnosti HB Reavis Kristýna Křemenová. Dalšími kroky se budeme zabývat, až rozhodnutí nabude právní moci, doplnila.

O povolení k demolici požádal majitel budov loni v červenci. V dokumentech uvedl, že odstraní oba věžovité objekty, budovu dispečinku, obchody i někdejší fontánu a podzemní kolektory areálu.

Na lukrativním pozemku na Vinohradské třídě chce společnost HB Reavis znovu stavět. Vzniknout by tam měla polyfunkční budova podle návrhu architektonického studia Jakub Cigler Architekti. „Na místě dnešních tří naddimenzovaných budov Transgasu vznikne hned sedm domů, které se přizpůsobí okolnímu měřítku Vinohrad,“ uvedla dříve společnost společnost s tím, že stavět by se mohlo do roka od demolice.

Za Transgas bojovali i historici umění

Soubor staveb bývalého Plynárenského centrálního dispečinku Transgas a ministerstva paliv a energetiky stojí kousek nad Václavským náměstím a pod budovou Českého rozhlasu. Jeho demolici se v minulosti snažil zabránit Klub za starou Prahu, který usiloval o to, aby Transgas prohlásilo ministerstvo kultury za kulturní památku; to se však nestalo.

Ministerstvo to odůvodnilo mimo jiné tím, že brutalistické budovy z týmu architekta Václava Aulického jsou nevhodně začleněny do okolí a domy nejsou na rozdíl od budovy Ingstavu nebo obchodního domu Kotva významným příkladem brutalismu.

Podle ministerstva jsou „detaily staveb, fasád a zábradlí mimo lidské měřítko“ a v areálu se „neudála žádná významná kulturněhistorická událost“. „Autoři nemovitostí se snažili napodobit západní vzory, ale s velice sporným výsledkem. Architektonické kvality stávající budovy nevyvažují jeho závažné urbanistické nedostatky,“ stálo v rozhodnutí resortu.

Realizace Transgasu je jednou z několika spojnic, která udržovala mentální propojení československé architektury s evropským děním. Odvážnost konstrukčního a architektonického má v sobě ještě další kvalitu, kterou je zužitkování energie samotného místa a rozvinutí potenciálu dalšího rozvoje tohoto území.
Rostislav Koryčánek
kurátor

Proti tomu se ale v roce 2017 ohradili historikové umění. Svérázné domy na Vinohradské třídě postavené ve stylu brutalismu jsou podle vedoucích kateder dějin umění výjimečnými stavbami a budova, která je má nahradit, běžným utilitárním kancelářským objektem. 

„Jsme přesvědčeni, že rozhodnutí neprohlásit budovu Transgasu za kulturní památku bylo velmi nešťastné a bude s odstupem doby hodnoceno jako velká chyba,“ stálo v otevřeném dopise adresovaném ministrovi kultury, který v roce 2017 podepsali vedoucí kateder a ústavů dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Masarykovy univerzity, Akademie výtvarných umění, Univerzity Palackého a UMPRUM.

Zastánci budovy ji hodnotí jako vynikající ukázku stylově syntetické architektury 70. let, spojující prvky brutalismu, technicismu a postmoderny, ale také na českém území ojedinělou realizaci postmoderního urbanismu.

Prohlašování architektury z druhé poloviny 20. století za památky je často kontroverzní, je ale v současné legislativě jedinou možností, jak domy zachránit před zánikem. Na architekturu druhé poloviny 20. století nemají jednotný názor ani odborníci. Někteří by ji chránili bezvýhradně, jiní výběrově, podle dalších zase kvůli tehdy používaným technologiím je dnes nevyužitelná.

V případě Transgasu tak o památkové ochraně neuvažoval ani Národní památkový ústav, podle kterého „areál nevytváří městotvorné prostředí a hmotově i měřítkem poškozuje prostředí městské památkové zóny“. Budovy Transgas jsou na území památkové zóny Vinohrady a v ochranném pásmu Pražské památkové rezervace, která byla vyhlášena v roce 1971.

  • Československo se v roce 1970 zavázalo k přepravě plynu ze SSSR na západ Evropy a ke stavbě příslušného plynovodu. Součástí celé akce bylo zřízení ústředny vybavené moderní technikou, přesněji dispečinku transitního plynovodu a administrativní budovy Federálního ministerstva paliv a energetiky, obchodu a služby.
  • Jako první byla v roce 1974 dokončena ústřední budova dispečinku. Izolační fasáda kvádrové budovy byla sestavena z 18 tisíc žulových dlažebních kostek.
  • Dvě věžové budovy vycházely z původního návrhu architektů Iva Loose, Jindřicha Malátka, Jiřího Eisenreicha a Václava Aulického a jejich výška byla regulována s ohledem na Národní muzeum. Třetí budova štítové zdi Rozhlasu byla věnována dodatečně.
  • Komunisté měli v plánu podobné stavby vystavět podél celé magistrály. Ta měla původně směřovat nad Muzeum na estakádě. Z plánu ale nakonec sešlo. Zůstal jen objekt na Vinohradské třídě a pár dalších budov.
  • Mezi svoje položky zařadil budovy Transgasu třeba cyklus přednášek Nejošklivější architektura Prahy. Klub Za starou Prahu však oceňuje jeho odvážné urbanistické prvky. 

Bývalý ministr Herman chtěl Transgas zachovat

Ministerstvo odmítlo budovy nad Národním muzeem za památku prohlásit už v roce 2016, tehdejší ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL) ale mluvil o tom, že rozhodnutí svých úředníků přezkoumá. Podle něj mu rozkladová komise doporučila přehodnotit přístup úřadu s tím, že Transgas je třeba zachovat.

Proti tomu se ale ostře ohradil investor – společnost HB Reavis. Ta také varovala, že by ji případné vzniklé škody mohly přijít na půl miliardy korun.

Případem, kdy ministerstvo kultury dům za památku neprohlásilo poté, co investor vyhrožoval žalobou za ušlé zisky, byl třeba dům na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice. Poté, co resort už dříve a za jiného vedení odmítl objekt zastřešit památkovou ochranou, zamířil k zemi.

  • Soubor tří staveb stojí v dolní části Vinohradské ulice v sousedství budovy Českého rozhlasu a je ohraničen ulicemi Římská a Rubešova. Stavbě musely ustoupit dva činžovní domy ze 70. let 19. století.
  • Dominantou komplexu je vysutá obdélná budova ústředny dispečinku obložená izolací z dlažebních kostek. Výrazné je také použití plynovodního potrubí, které vytváří tunelové spojení všech tří budov a které je také použito místo zábradlí.
  • V zahloubeném rohu parteru při Římské ulici byla kašna s motivem levitující koule, kterou navrhl Ivo Loos.
  • Dodnes se zachovala část reprezentativních interiérů, na nichž Loos spolupracoval s architektem Janem Fišerem.
  • V budovách, které jsou částí odborníků i veřejnosti považované za jedny z nejošklivějších v Praze, byl svého času umístěn nejmodernější počítač v tehdejším Československu. Známé jsou také z filmu Vesničko má středisková, kde si zahrály sídlo firmy Dřevoplech.