Otázky Václava Moravce o jaderné energetice
„Nemáme jinou možnost zdroje pro základní zatížení, který by byl nízkoemisní,“ prohlásila předsedkyně Státního ústavu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová o jaderné energetice. Podle ní si politici musí uvědomit, že je třeba zajistit spotřebu a současně dodržet závazky na ochranu klimatu.
S jadernou energií jako s jedním ze zdrojů počítá i státní energetická koncepce, upozornil ředitel divize obchodu a strategie a člen představenstva ČEZ Pavel Cyrani. Společně s obnovitelnými a rychle startujícími plynovými zdroji má být součástí mixu, který nahradí dosluhující jaderné a uhelné zdroje.
Předseda výboru a vládní zmocněnec pro jadernou energetiku Jan Štuller tvrdí, že jádro má výhodu, že je kromě vodních elektráren nejlevnějším zdrojem. Na rozdíl od solárních elektráren. „Platíme dodatečně jako podporu na fotovoltaiku zhruba 27 miliard v dotacích. Pak ještě platíme za elektrický proud. To je něco, co obstarává méně než jedno procento spotřeby. Takže to je suverénně nejdražší zdroj, který máme,“ řekl.
Optimistický odhad: 2038
Dodal, že dostavba by měla začít brzy. „Očekávám, že vláda rozhodne letos, je nejvyšší čas,“ upozornil. Následně popsal sled nevyhnutelných kroků. Nejdřív ministryně průmyslu předloží zprávu vládě, pak vláda musí rozhodnout, kdo bude investorem.
Pokud to nebude sama vláda, musí nastavit podmínky pro investora v podobě garancí výkupních cen a dalších nástrojů. Pak musí rozhodnout o způsobu výběru dodavatele a až pak se bude vyhotovovat zadávací dokumentace, po čemž teprve následuje proces výběru dodavatele a samotná stavba.
Pokud by vše probíhalo podle harmonogramu, tak se může spustit nový blok v letech 2038 až 2040, odhadla Drábová. To však nepředpokládá, protože nás zatím nic netlačí a politici jsou zvyklí uvažovat v obdobích čtyř, maximálně osmi let.
„Tyhle obrovské a obrovsky komplikované investiční projekty musí na začátku mít někoho, kdo je pro ně ochoten žít a zemřít. Nikdo takový tu není. Od vlády přes investora sice všichni mají plnou pusu toho, jak ty bloky potřebujeme, ale na druhou stranu podobné typy debat vedeme už dobře osm let,“ řekla Drábová a dodala: „Poslední, kdo se vážně zabýval tím, jak nové jaderné bloky skutečně začít stavět, byla vláda pana premiéra Nečase.“
Cyrani upozornil, že to není pouze problém jaderné energetiky: „V tuto chvíli se nestaví žádné zdroje.“ Podle něj je to důsledkem zásahů do energetických trhů a placení některých technologií mimo základní trh, který pak nedává investiční signály.
Stát nebo ČEZ?
ČEZ je podle něj přesto připravený na všechny varianty stavby jaderných bloků v Česku. V úvahu přichází, že by investorem mohl být ČEZ nebo jeho část, stát, někdo další nebo tito hráči v nějaké kombinaci. Variantou je podle něj také stoprocentní ovládnutí ČEZu státem a vytlačení malých akcionářů.
Cyrani však trvá na tom, že pokud by byl stavitelem ČEZ nebo jeho dceřiná firma, potřeboval by státní garance na výkup elektřiny. „Už dnes více než 50 % ceny elektřiny ovlivňují česká vláda a Evropská komise,“ vysvětlil.
Načrtl scénář, kdyby ČEZ dostal za úkol nové bloky postavit bez garancí: „Dodavatelé nebudou mít zájem účastnit se výběrového řízení, banky nebudou mít zájem do toho půjčit peníze a finanční trhy na to budou koukat, co to znamená.“ Štuller s tím souhlasil: „Dnes už vláda neříká, že žádné garance, spíš se mluví o tom, jaké podmínky má vláda pro ČEZ vytvořit, aby se do této akce pustil.“
„Energetika je kolbiště různých zájmů a jde tam o velké peníze.“
Dana Drábová
Podle Štullera bude hlavním investorem buď stát, nebo ČEZ. Výhoda na straně státu je, že si může obstarat peníze potřebné na výstavbu levněji. Výhodou ČEZu je zase to, že to umí a byl by efektivnější. Štuller nechtěl prozradit, jakou variantu preferuje, protože až do rozhodnutí vlády musí být neutrální a dodávat kabinetu objektivní data.
Koho a jak vybrat
Po rozhodnutí o investorovi se musí vybrat dodavatel. Podle Štullera je jasné, že Česko na něj chce vypsat soutěž. Cesta, kterou zvolila maďarská vláda nesoutěžním výběrem ruského Rosatomu, podle něj nepřipadá v úvahu.
Otázkou podle něj zůstává, jak by taková soutěž měla vypadat a jestli by nebylo možné využít paragraf v zákonu o zadávání veřejných zakázek, který umožňuje pracovat s mezivládní dohodou a tím zmírnit jeho přísnost. O stavbu jaderných bloků v Česku projevilo zájem šest společností z Ruska, Koreje, Číny, USA, Francie a Japonska.
„V současné době podle mě nejlepší referenci mají Jihokorejci, protože včas a za domluvené peníze předali ke spuštění blok Barakah I v Abú Dhabí a mají před dokončením také za dodržení předem dohodnutých parametrů blok Barakah II,“ řekla Drábová.
„Každá z těch šesti společností má za sebou nějaký úspěšně spuštěný blok,“ dodala s tím, že Areva, která se v Evropě při stavbě elektrárny ve francouzském Flamanville moc nepředvedla, spustila blok v Číně. Tam má referenční blok i Westinghouse. Jedině Atmea je podle ní výjimkou a firmou na papíře.
Cyrani upozornil, že pokud při výběru budeme klást důraz na zapojení českých dodavatelů, měli bychom zajistit jejich dostatečné kompetence a zkušenost. „Stejný důraz by měl být kladen na to, aby (dodavatel) zapojil potenciální české dodavatele ve svých zahraničních projektech, a tím jsme si to co nejvíc vyzkoušeli a naučili a předešli tomu, abychom s tou stavbou bojovali.“
Účet za desítky miliard
„Pracujeme s částkou v řádu 150 miliard korun na blok,“ odhadl Cyrani cenu, za kterou by se mohl nový blok postavit. Drábová dodala, že v současnosti se staví mezi 80 až 300 miliardami korun za blok. Štuller naznačil, že nejnižší cena by mohla dosáhnout mezi 80 a 150 miliardami. „Je ošidné se o tom takto bavit, protože to má být předmětem soutěžení,“ upozornil však.
„My tady pořád mluvíme o ceně, ale projekt tohoto typu má také hodnotu, která nemusí být vyjádřitelná v penězích a může to být něco daleko důležitějšího,“ zdůraznila na závěr Drábová. Jako příklad zmínila pražský tunel Blanka, který byl sice provázen prodražením, protahováním termínů a skandály, ale podle ní slouží a bude sloužit dlouhá léta.