Ubytovna, kterou se žháři pokusili zapálit
Kopecký se ve své ústavní stížnosti bránil tím, že jeho jednání nesměřovalo k usmrcení obyvatel ubytovny, ale jen k jejich postrašení. S takovou argumentací se ale Ústavní soud neztotožnil.
„Obžalovaní byli v okamžiku útoku na ubytovnu smířeni i s alternativou, že usmrtí osoby nacházející se v přímo napadených místnostech. O takovém eventuálním úmyslu obžalovaných vypovídá zvolená noční doba spáchání útoku, výběr stranou stojícího objektu a zejména konkrétní kroky, které obžalovaní podnikli,“ ocitoval ve svém rozhodnutí Ústavní soud usnesení Nejvyššího soudu.
Ten loni odmítl Kopeckého dovolání. Podle Nejvyššího soudu totiž Kopecký musel vědět, že lidé přespávající v ubytovně mohou při požáru zemřít. „O tom, že osoba spící v pokoji, ve kterém je založen požár, je bezprostředně ohrožena na životě, a to nejen ohněm samotným, ale i agresivními toxickými zplodinami hoření, pochybnosti nevznikají,“ napsal loni ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud.
Za mřížemi v Kynšperku
Tomáš Kopecký si v současnosti společně s dalším spolupachatelem Michalem Poláčkem odpykává za žhářský útok na romskou ubytovnu v Aši téměř sedmiletý trest ve věznici s ostrahou v Kynšperku nad Ohří. Kopecký byl odsouzen za několik trestných činů, tím nejzávažnějším z nich byl pokus o vraždu. Odsouzen byl však také za zločiny založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka a obecné ohrožení.
Žhářský útok se stal v únoru 2012, kdy Kopecký s Poláčkem vhodili do dvou bytů ubytovny zápalné lahve. Tam bylo tou dobou celkem osmnáct lidí včetně osmi dětí. Nikomu z nich se nic nestalo, protože obyvatelé požár uhasili.
Soudy dospěly k závěru, že Kopecký s Poláčkem skutek spáchali jako příznivci neonacistické a rasistické organizace Blood & Honour Division Bohemia a její militantní odnože Combat 18 Bohemia. Na činu se předem domluvili a útok vymysleli. Kopecký podle soudu natankoval u čerpací stanice benzin, pak si s Poláčkem po cestě k ubytovně opatřili skleněné lahve, vzali hadry na knoty a zhotovili dvě zápalné lahve.
Dvě rasistické organizace s kořeny v Británii
Blood & Honour vznikla v roce 1987 ve Velké Británii. Založil ji zpěvák skupiny Skrewdriver Ian Stuart Donaldson. Určena byla především k šíření neonacistické hudby a dalších propagačních materiálů. Její název je překladem německého hesla Blut und Ehre, které bylo užíváno mládežnickou organizací NSDAP Hitlerjugend. Organizace postupně expandovala do dalších států a oblastí, přičemž na národní či regionální úrovni vytvářela tzv. divize, které organizovaly zejména koncerty a obchod s neonacistickými propagačními materiály.
Combat 18 vznikla v roce 1992 ve Velké Británii jako násilnická neonacistická organizace. Číslice 1 a 8 označují první a osmé písmeno v abecedě, tedy A a H , což značí iniciály Adolfa Hitlera. Překlad tedy zní Boj Adolfa Hitlera. Organizace také expandovala z britských ostrovů do dalších států a stala se symbolickým i reálným vyjádřením násilné akce a ozbrojeného boje teroristickými prostředky ve jménu neonacistů. Propojila se organizací Blood & Honour a začala být pojímána jako její ozbrojené násilné křídlo.
Mezinárodní neonacistická organizace Blood & Honour/Combat 18 je tedy fúzí dvou neonacistických organizací hlásících se k idejím německého nacionálního socialismu.
