Obvodní soud pro Prahu 1 v kauze vojenské rozvědky nepravomocně odsoudil Janu Nečasovou ke dvěma letům vězení s tříletým podmíněným odkladem. Podle obžaloby bývalá šéfka premiérského kabinetu neoprávněně úkolovala vojenskou rozvědku pro sledování své sokyně v lásce – manželky tehdejšího předsedy vlády Petra Nečase Radky. Dvou- a tříleté podmínky dostali i tři souzení zpravodajci.
- 12:27
On-line přenos ze soudu tímto končíme. Děkujeme za pozornost.
- 12:20
J. Nečasová prý neměla důvod chovat se nenávistně, uvedl Bruna. Řekl, že viděl rozvodový návrh na jaře 2013 s tím, že o tom Nečas seznámil manželku už na jaře.
- 12:18
Bruna přiznává rozpory ve výpovědích Nečasové. Tenkrát prý ale nemohla mluvit, protože se bála, že Nečase ohrozí.
Aféra kolem někdejší šéfky premiérova kabinetu Jany Nečasové (dříve Nagyové) přispěla v roce 2013 k pádu vlády občanskodemokratického premiéra Petra Nečase. Milenka ministerského předsedy podle obžaloby nezákonně zaúkolovala špičky Vojenského zpravodajství, aby sledovaly premiérovu manželku a také dva zaměstnance úřadu vlády.
Vedle Nečasové čelí obvinění někdejší šéfové Vojenského zpravodajství Milan Kovanda a Ondrej Páleník a také zpravodajec Jan Pohůnek. Vinu odmítají s tím, že neprováděli sledování, ale tzv. kontrasledování kvůli tomu, že se premiér obával o bezpečnost své rodiny. Že podnět vzešel přímo od Nečase, tvrdil u soudu i samotný expremiér.
Vinna, rozhodl soud
Státní zástupce Rostislav Bajger označil jednání obžalovaných, kteří si „udělali z Vojenského zpravodajství detektivní agenturu“, za společensky škodlivé a pro čtveřici už během uplynulých stání žádal nepodmíněné tresty vězení od tří let a čtyř měsíců do tří let a deseti měsíců.
Obhájci někdejších zpravodajců i bývalé šéfky premiérské kanceláře naopak navrhovali soudu zproštění viny. Podle Páleníkova zástupce Tomáše Sokola neexistuje důkaz, že by jeho klient vydal rozkaz ke sledování, advokát Nečasové Eduard Bruna tvrdil, že se jeho klientka žádné trestné činnosti nemohla dopustit.
Soudkyně Pavla Hájková se ale nakonec přiklonila k perspektivě obžaloby; činy se podle ní podařilo nezvratně dokázat a o vině nebyly pochyby. Nečasovou nepravomocně odsoudila ke dvěma letům vězení s tříletou podmínkou, v případě zpravodajců se jednalo o tresty v řádech měsíců. Páleník dostal osmnáct měsíců s tříletou podmínkou, Kovanda s Pohůnkem shodně po dvaceti měsících s dvouletou podmínkou.
Součástí trestu pro Nečasovou je pětiletý zákaz činnosti ve vedoucích funkcích státní správy, v případě Páleníka, Kovandy a Pohůnka pětileté embargo na působení ve zpravodajských službách a bezpečnostních sborech.
Soudkyně: Nečas nemluvil pravdu
Podle verdiktu Nečasová (Nagyová) nezákonně a neoprávněně zaúkolovala zpravodajce, aby protiprávně sledovali Radku Nečasovou i řidiče a úřednici ze Strakovy akademie, sama Nečasová k tomu „zneužila bezbřehou moc vyplývající z jejího mileneckého vztahu s premiérem“.
K překročení zákona měla Nečasovou motivovat hluboká nenávist vůči tehdejší manželce Nečase, kterou častovala nejsprostějšími nadávkami. Snažila se dokázat její údajnou nevěru a přimět Nečase k rozvodu. Páleník jí vyšel vstříc kvůli přátelství založenému na oboustranném prospěchu, Kovandu a Pohůnka měla motivovat zase nezdravá loajalita a přátelství k Páleníkovi.
Soudkyně také upozornila na rozporné výpovědi současných manželů Nečasových. Nečasová (Nagyová) v přípravném řízení vypověděla, že Páleníka požádala o pomoc bez vědomí předsedy vlády – a odůvodnila to tím, že měla informace o podivných lidech v okolí jeho tehdejší ženy.
Pro hlavní líčení výpověď změnila a sladila s novým manželem; Nečas měl o sledování žádat sám, což ostatně prohlásil i před soudem. Hájková ale jeho slova označila za nepravdivá. „Motivací, proč se svědek Nečas rozhodl i přes zákonné poučení o možných následcích křivé výpovědi vypovídat nepravdu, je snaha prospět obžalované Nečasové,“ konstatovala a upozornila, že byl vůči své současné manželce „ve výrazně submisivním postavení“.
Bývalý šéf Vojenského zpravodajství Kovanda, zpravodajec Pohůnek a Kovandův předchůdce Páleník se proti rozsudku odvolali na místě. Nečasové právník Bruna si pro případné odvolání ponechal lhůtu na rozmyšlenou. Stejně učinil i státní zástupce Rostislav Bajger. S odvoláním chce počkat do doby, než obdrží písemné odůvodnění rozsudku. Stejně tak vyčká s případným obviněním Nečase z křivé výpovědi.
Hájková nevyhověla Bajgerovu návrhu na žalář zejména proto, že od zahájení trestního stíhání uplynula dlouhá doba, která byla zapříčiněna průtahy v řízení. Ty ale nezpůsobili obžalovaní, kteří podle Hájkové v hlavním líčení naopak spolupracovali. U Páleníka a Kovandy navíc jako polehčující okolnosti vyzdvihla, že se v armádě zasloužili o zájmy státu.
Bez Králové
Obvodní soud se kauzou zabývá celkem počtvrté. Původní soudkyně Helena Králová nejprve Nečasové uložila trestním příkazem podmínku, následně v hlavním líčení dvakrát vynesla zprošťující verdikt.
Oba rozsudky zrušil odvolací pražský městský soud, který naposledy nařídil i výměnu soudkyně za Pavlu Hájkovou; Králová podle něj deformovala vyznění některých důkazů a nekriticky věřila obhajobě.
Ministr spravedlnosti Robert Pelikán současně podal na Královou kvůli způsobu rozhodování v této i dalších kauzách kárnou žalobu; důvodem podle resortu není zpochybnit právní názor Králové, ale to, že nerespektovala vyšší soud, aniž by svůj názor podepřela „komplexní, racionální a transparentní konkurující argumentací“.
