Volby opět spustily debatu o významu Senátu. Někteří straničtí lídři mluví o jeho zrušení, další ho berou jako důležitý demokratický nástroj v omezení hegemonie jedné strany. Na stole je i změna ústavy. I proto podle některých politologů význam horní komory vzroste. A otázkou je i to, jestli se čeští voliči při senátních volbách v roce 2018 a 2020 pokusí rozložení sil vyvážit.
Česko ve sněmovních volbách takovou dominanci jedné strany od rozpadu federace nezažilo. Rozdíl mezi prvním ANO a druhou ODS je přes 18 procent. Hnutí Andreje Babiše získalo o 53 poslanců víc než strana Petra Fialy. To je propast, kvůli které se obrací pozornost na horní komoru parlamentu – Senát.
ČT oslovila osm politologů a většina se domnívá, že se vliv Senátu v následujících měsících a letech zvýší. Zejména v souvislosti s případnou obměnou ústavy, o níž hovoří například lídr SPD Tomio Okamura, který ve volbách skončil na čtvrtém místě.
„Bezpochyby teď role Senátu vzroste,“ říká politolog Petr Just a Pavel Šaradín ho doplňuje: „Situace je srovnatelná s obdobím takzvané opoziční smlouvy v letech 1998 až 2002, kdy se rozhodly ČSSD a ODS měnit ústavu. Kontrolní role Senátu tak bude mimořádně důležitá.“
Česko, jak si ho představuje třeba Okamura, komunisté a svým způsobem i Babiš, se přitom bez změny ústavních zákonů neobejde. Ať už jde o zrušení horní komory jako takové, snížení počtu poslanců či posílení referend, o nichž se mluví.
Nicméně podle některých politologů význam horní komory poroste i v obecnější rovině. V uplynulém volebním období to přitom fungovalo tak, že senátorské úpravy běžných zákonů poslanci zpravidla akceptovali. „Zřejmě nyní dojde k většímu přetahování o podobu zákonů. Ale samozřejmě bude důležité, kdo s kým bude vládnout a kdo nakonec skončí v opozici,“ zamýšlí se volební geograf z Masarykovy univerzity v Brně Michal Pink.
„Například bude-li vláda menšinová, zastoupená hnutím ANO, bude předseda Babiš hledat spojence pro každý návrh zákona. Senát tak může přinejmenším brzdit jejich přijetí,“ doplňuje politolog Radek Kopřiva.
Připomeňme, že rozložení jedenaosmdesátičlenného Senátu nyní nahrává ČSSD (25 senátorů) případně KDU-ČSL (14). ANO má, vedle nynějších 78 poslanců, senátorů šest. Polovině z nich přitom skončí mandát v roce 2020, tedy v průběhu tohoto volebního období. Pochopitelně za předpokladu, že nebudou předčasné volby.
Chybí ústavní většina
„Senát je k ničemu, chceme ho zrušit,“ nechal se v uplynulých dnech slyšet Okamura. Po loňských senátních volbách, ve kterých ANO zůstalo za očekáváním, v podobném duchu mluvil i Andrej Babiš: „Senát je de facto zbytečný, zpomaluje legislativní proces, stojí 600 milionů korun ročně, a navíc ztratil kompetenci volit prezidenta.“
Přitom ještě před vyhlášením výsledků loňských voleb naopak Babiš řekl, že „Senát je důležitá součást demokratického fungování naší země.“
Ke změně ústavy – která je nutná ke zrušení horní komory – je potřeba minimálně 120 poslanců a tři pětiny senátorů přítomných při hlasování. V Poslanecké sněmovně by k takovému počtu chybělo zmíněným třem stranám pět hlasů. V horní komoře pak aktuálně mají – včetně komunistického senátora – dohromady jen sedm křesel.
Horní komoru v minulosti zrušilo například Švédsko. Jednokomorový parlament mají Slováci, Norové, Finové, Dánové, Řekové, Srbové či Maďaři.
Dvořáková: Češi mají vyvažování v krvi
Zdali mocenská nerovnováha vzešlá z víkendového plebiscitu ovlivní i voliče v příštím roce, bude záležet mimo jiné opět na tom, jakou vládu ANO sestaví a jak se jí pak bude dařit. Podle politologů, které ČT oslovila, bude hrát roli i to, zdali nebudou ostatní strany vznik vlády příliš dlouho mařit. „Podpora ANO v senátních volbách vzroste tím spíše, čím více budou strany obstruovat,“ míní Radek Kopřiva. Jinými slovy voliči by mohli mít pocit, že se vítězné hnutí stává obětí ostatních, kteří mu komplikují či znemožňují začít vládnout.
Nicméně podle politoložky Vladimíry Dvořákové mají Češi jakési vyvažování v genech. Ostatně v druhé polovině 90. let reagovali na mocenský pakt ČSSD a ODS. A většinou platí, že u výrazné vládní strany klesá schopnost jejich kandidátů získat senátorský mandát. V případě zřetelně dominantního ANO by se to podle expertů mohlo ještě prohloubit.
Pavel Šaradín z olomoucké univerzity pak předpokládá, že na nynější rozložení sil bude reagovat i politická konkurence Babišova hnutí. Nebude se drolit a mnohdy na senátorský post raději postaví společného kandidáta, aby měl větší šanci zástupce ANO porazit. „Zkrátka půjde o koalici ‚všichni‘ proti ANO,“ dodává.
