Zákon o sociálním bydlení je jedním ze slibů Sobotkovy vlády, které zůstanou nenaplněny. Dost možná tím vůbec největším. Na jeho konečném znění se koaliční strany neshodly a nakonec uvázl ve sněmovně. Jak ale v Otázkách Václava Moravce podotkl Daniel Hůle z Člověka v tísni, zákon, který připravilo ministerstvo pro místní rozvoj, stejně neřešil to nejdůležitější a nezabránil tvorbě ghett.
Topolánek, Rusnok ani Sobotka. Dávno slíbený zákon o sociálním bydlení není, ghetta zatím rostou
Otázky Václava Moravce s Davidem Beňákem (ČSSD), Danielem Hůle a Štěpánem Ripkou (zdroj: ČT24)
Zákon o sociálním bydlení, který prošel vládou, počítal s tím, že na sociální bydlení budou mít nárok lidé, kteří strávili alespoň půl roku v ubytovně či azylovém domě, za bydlení utrácejí alespoň 40 procent svých příjmů a zároveň jim pak zbývá méně než 1,6násobek životního minima. MPSV chtělo, aby se sociální byty otevřely i seniorům, postiženým lidem či těm, kteří vyšli z dětského domova. Hlavní roli při jejich zajišťování přitom měly sehrát obce.
Zákon o sociálním bydlení
Podle Daniela Hůle je ale taková myšlenka problematická, tím spíše, že v případě, že by radnice odmítla sociální bydlení uskutečnit, zajistil by ho potřebným stát sám. „Je mnohem lepší cesta zatáhnout do trhu se sociálními byty i soukromníky, kteří nabídnou své kapacity existujících bytů. Víme, že několik tisíc bytů je volných, protože majitelé se natolik bojí svých budoucích nájemníků, že raději mají prázdný byt. Motivovat tyto majitele k tomu, aby kapacity poskytli, je výrazně lepší. Marná sláva, málokdo umí tak špatně stavět jako stát a ještě hůře to umějí obce,“ míní analytik Člověka v tísni.
K zákonu o sociálním bydlení, který připravila končící vláda, měl ovšem mnohem větší výhrady. Nevyřešil by podle něj problémy, které v souvislosti s bydlením považuje za nejzávažnější – diskriminaci zájemců o bydlení na základě jejich etnika či sociálního postavení a problémy lidí „kteří z nějakých důvodů obtížně zvládají běžný nájemní vztah se soukromým vlastníkem“. To považuje za hlavní důvod, proč vznikají ghetta. „Je potřeba, aby stát přijal normu, která primárně tyto dvě skupiny bude řešit a bude jim dávat šanci žít jinde než v koncentrovaných lokalitách. Koncentrace chudoby vede vždy ke koncentraci jiných problémů,“ zdůraznil Daniel Hůle.
Otázka pro vládu: Kdo má nárok na sociální byt?
Zákon o sociálním bydlení ve znění, které schválila vláda, odmítala především pravicová opozice, ale k ní se přidalo i vládní hnutí ANO. Jeho výhrady se týkaly především toho, kdo všechno by měl na sociální bydlení nárok. „Všichni podporujeme zákon o sociálním bydlení, ale neshodli jsme se na cílové skupině, neshodli jsme se na tom, co je sociální byt,“ řekla v předvolební debatě České televize na téma místního rozvoje ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová (nestr. za ANO). Na stranu kritiků se pak přidali i lidovci. „Je zbytečné dělat sociální případy z lidí, kteří sociální případy nejsou, pouze potřebují ekonomicky dostupné bydlení. Mohou to být matky samoživitelky, mohou to být nízkopříjmové skupiny obyvatel. Těm je potřeba poskytnout akorát bydlení, které mohou zaplatit,“ řekl jejich místopředseda Jan Bartošek.
ČSSD tak zůstala sama, trvala však na svém. „Jsou skupiny, které se dnes opravdu často nacházejí v bytové nouzi. Rodiče samoživitelé nebo senioři řeší velké problémy s bydlením. Stát má povinnost těmto skupinám pomoci – ne jenom sociálně vyloučeným nebo úplně nejchudším obyvatelům,“ hájila šíři záběru návrhu zákona náměstkyně ministryně práce a sociálních věcí Gabriela Nekolová (ČSSD).
Jedním z problémů zákona bylo i to, že z vlády do parlamentu přišel poměrně pozdě – až letos na jaře. Náměstek ministra pro lidská práva David Beňák (ČSSD) v Otázkách Václava Moravce naznačil, že se tak stalo kvůli dvěma krokům, které jeho vzniku předcházely. Vládou totiž nejprve musela projít – a prošla – koncepce sociálního bydlení. Pak ale podle Beňáka přišlo ministerstvo pro místní rozvoj s žádostí „o provedení dopadu do legislativního prostředí, což je u koncepce velmi netradiční“. Tím se příprava samotného zákona zdržela.
Ripka: Brněnský experiment se sociálním bydlením zafungoval
Předseda platformy pro sociální bydlení Štěpán Ripka ovšem zpochybnil argumenty kritiků z řad koaličních stran, kteří považují cílovou skupinu za příliš širokou. Upozornil na brněnský experiment, kdy dostalo šestnáct rodin ze znevýhodněného prostředí od města k dispozici nájemní byty. Po roce patnáct z nich stále bezproblémově bydlí.
„Rodiny nebyly vybírány na základě toho, co si myslíme, že si zaslouží, nebo kdo co zvládne. Byly vylosovány. (…) V tuto chvíli přestává mít smysl rozřazovat lidi na ty, kteří mají jít do ubytoven nebo si mají něco zasloužit. Víme, že řešením bytové nouze je poskytnutí bydlení, poskytnutí podpory v bydlení a zajištění příjmu,“ shrnul.
Zároveň připomněl, že Sobotkova vláda je již třetí, která zákon o sociálním bydlení slíbila. „Mně to přijde jako folklor. Jak za Topolánkovy vlády, tak za Rusnokovy vlády, tak za Sobotkovy vlády byl slib, resp. závazek přijmout zákon o sociálním bydlení. Vždy k tomu nějak nedošlo,“ poukázal Štěpán Ripka, podle kterého se jen mezi lety 2010 a 2015 počet lidí v bytové nouzi ztrojnásobil a nyní jich je 200 tisíc.
GALERIE
Brno rozběhlo v létě roku 2016 radikální program sociálního zabydlování, který měl vyvést 50 vybraných rodin z temnot sociálního vyloučení a špinavých ubytoven. Povedlo se?
Co dál? Pozvednout připravený zákon, nebo zapomenout
Nyní již nezbývá, než aby sociální bydlení opět upadlo v zapomnění, nebo aby nová vláda upravila aktuální zavržený zákon tak, aby měl v novém parlamentu šanci. Daniel Hůle ze Člověka v tísni by si představoval, že v nové verzi již nebudou uprostřed všeho obce. Lépe by podle něj agendu sociálního bydlení mohly zvládat například úřady práce. „Kdyby byly využity díky svému plošnému působení, kontaktním místům a podobně (…), tak si myslím, že by to byl výrazný posun,“ řekl.
Aby byla největší zodpovědnost na obcích – byť zákon nakonec nepočítal s tím, že by měly povinnost sociální bydlení zajišťovat, a naopak je chtěl motivovat prostřednictvím dotací – se mu nezamlouvá ani z politických důvodů.
„Marná sláva, pro naprostou většinu představitelů obcí, kde je velká sociálně znevýhodněná populace, není snadné prosazovat rozumné, odpovědné, prointegrační opatření. Největší úspěch – například Čunek a další – slaví tím, když se snaží té populace z území města zbavit,“ podotkl Daniel Hůle.
Jak ostatně přiznal náměstek Beňák, obce mají dotace, s nimiž počítal neschválený zákon, k dispozici již nyní. „Z evropského fondu, který podporuje investice, výzvy k podpoře sociálního bydlení existují a obce o finanční prostředky žádají. Není to jednoduché, ale finanční prostředky se čerpají,“ poukázal. K tomu totiž stačí koncepce sociálního bydlení, která navzdory zmíněnému zdržení existuje.
Samotný zákon, bez ohledu na jeho obsah, neplatí a v nejbližší době platit nebude. Končí tak třetí volební období, kdy se kabinetu nepodařilo plán naplnit, a navzdory slibům z obou znesvářených táborů je otázka, co bude dál. Ve volebních programech většiny stran téma nerezonuje. A nadále platí to, nač poukázal Daniel Hůle: „Vzhledem k tomu, že naprostá většina politiků ve sněmovně jsou bývalí komunální politici nebo na ně mají velmi úzkou vazbu, tak prosadit něco, na čem by měly obce úzce participovat, není snadné.“