Přesně před 25 lety se uskutečnila první neúspěšná volba československého prezidenta. Jediným kandidátem byl tehdejší prezident Václav Havel. Ke znovuzvolení potřeboval většinu v obou částech Sněmovny národů – zatímco v české byl zvolen, ve slovenské pro něj hlasovalo pouhých 18 poslanců. V reakci na sílící slovenský nacionalismus pak Havel abdikoval a svůj úřad opustil 20. července, tři měsíce před koncem volebního období.
Nezvolení Havla prezidentem před 25 lety předznamenalo rozpad Československa
Nezvolení Havla prezidentem před 25 lety předznamenalo rozpad Československa (zdroj: ČT24)
„To už nebyla doba ani tak napětí, den volby prezidenta 3. července 1992 už byla doba agonie československé federace,“ říká tehdejší prezidentův mluvčí a dnes výkonný ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský. V červnových parlamentních volbách zvítězila v Česku ODS a na Slovensku HZDS.
„V okamžiku, kdy se konala volba prezidenta, bylo již těmito stranami o rozdělení federace rozhodnuto. A tomu také odpovídalo hlasování – poměrně slabá podpora jedinému kandidátovi Václavu Havlovi v české části a jasný odpor HZDS a dalších slovenských poslanců ve slovenské části Federálního shromáždění. Ti už totiž s rolí federálního prezidenta nepočítali, bez ohledu na to, kdo byl kandidát,“ vysvětluje Žantovský.
Druhé kolo prezidentské volby
Manifestace na podporu kandidatury Václava Havla na prezidenta před budovou Federálního shromáždění (3. 7. 1992)
Podle něj bylo v tu dobu už jasné, že se federace rozpadne a následující kroky už dohodu vítězných stran jen potvrzovaly. Dne 17. července 1992 schválila slovenská Národní rada Deklaraci o svrchovanosti, ještě týž den Václav Havel oznámil abdikaci a o tři dny později v úřadu skončil. Tři měsíce před koncem svého volebního období.
„On s tím byl v té době již vyrovnán, protože věděl, že nebude možné, aby tento vývoj zvrátil, byť se o to snažil předešlé dva roky. Ale byl z toho osobně velmi sklíčen, to byla jedna z nejsmutnějších chvílí během jeho prezidentování,“ poznamenává Michael Žantovský.
Ve svém posledním projevu Havel zdůraznil, že se nechce stát brzdou historického vývoje ani dosluhujícím úředníkem. „Jako prezident České a Slovenské Federativní Republiky (ČSFR) se cítil vázán prezidentskou přísahou bránit celistvost a svrchovanost, byl by se cítil povinen veřejně vystupovat proti rozdělení.“
Havel prohlašoval, že jediným legitimním způsobem k rozdělení federace je referendum v obou částech, ve kterém by se mohli vyjádřit všichni občané. „A to už v této době nebylo možné, protože prováděcí zákon Federálního shromáždění pro referendum neexistoval. Kdyby Václav Havel prezidentem zůstal, byl by pochopitelně chápán a vnímán jako brzda rozdělení, a to on už v té chvíli udělat nechtěl,“ uvádí výkonný ředitel Knihovny Václava Havla.
Kandidáti v prezidentských volbách 1992
Volba prezidenta se po Havlově nezvolení opakovala ještě třikrát. Neuspěli ale ani další kandidáti, mezi nimiž byli například republikán Miroslav Sládek nebo agronomka Marie Kristková.
„Byli to kandidáti přinejmenším marginální, nemohli doufat v podporu nějaké významnější části Federálního shromáždění. Ale především to byla funkce, která v té chvíli už byla redundantní, byla navíc. Už bylo jasné, že budou existovat Česká republika a Slovenská republika a ty budou mít každá vlastního prezidenta a federálního prezidenta už k ničemu zapotřebí nebude,“ dodává Žantovský.
Vojáci Hradní stráže odnášejí prezidentskou standartu poté, co Václav Havel oznámil svou abdikaci (20. 7. 1992)