Policisté nyní mají 12 dronů, které patří do kategorie běžně dostupných zařízení, a používají je například v krajích. Nově by chtěla policie koupit osm vyspělejších letounů pro speciální jednotku. Měly by například systém šifrování přenosu obrazu a zvuku a odolaly by rušičkám.
Náklady na nákup dronů, údržbu, opravy či vybavení policejních specialistů se v materiálech pro jednání vládního kabinetu odhadují na 43 milionů korun, další peníze budou potřeba na platy nových policistů.
Nová jednotka má spadat pod leteckou službu a celkem má mít 28 členů. Prvních deset lidí by chtěla policie přijmout letos. Pro obsluhu stroje jsou potřeba dva lidé – jeden bezpilotní letoun řídí a druhý se stará o systémy. První základna by měla být připravena nejpozději v příštím roce v Praze, v ostatních městech vzniknou nejpozději ve druhé polovině roku 2019.
Policie chce i rušičky civilních dronů
Vládní materiály zároveň upozorňují na možná rizika spojená s rostoucí oblíbeností dronů mezi lidmi. Zařízení mohou například nést výbušniny nebo pořizovat záznamy pro přípravu trestného činu či teroristického útoku.
Do té doby chce policie koupit zařízení, která jsou nyní dostupná. Jde například o elektronické rušičky, radary nebo analyzátory radiového signálu. Tato zařízení by se měla objevit na některých důležitých budovách včetně prezidentských sídel. Policie by chtěla pořídit i dvě speciální vozidla s tímto vybavením.
Rušení může být neúčinné
Podle předsedy České asociace profesionálních provozovatelů bezpilotních letadel Petra Lněničky je rušení frekvence dronu nebo jeho sestřelení problémové – legislativně i technicky. Podle něj by mělo být cílem předcházet narušení prostoru.

Petr Lněnička, předseda České asociace profesionálních provozovatelů bezpilotních letadel
„Bezpilotních letadel a jejich způsobů ovládaní je tak obrovské množství, že technologie převzetí bezpilotního letadla má jen omezené možnosti, nevyřešíte všechno. Sestřelení nepřichází v úvahu, protože by to padlo například mezi návštěvníky, nebo kdyby to opravdu neslo nějakou nálož nebo nebezpečný náklad, tak by to jenom zhoršilo situaci,“ upozorňuje.
„Pokud se bavíme o malých, komerčně prodávaných bezpilotních letadlech, tak tam jsou frekvence, řídicí software a komunikace známé. Na druhou stranu pokud jde o něco profesionálně vyrobeného z mnoha různých dílů, tak tam frekvence a komunikační protokoly nejsou známé a převzetí by bylo velmi komplikované, čili pravděpodobně neúčinné,“ dodal Lněnička.