Spisovatelka Lenka Procházková nezasedne v Radě Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Kandidátku prezidenta Miloše Zemana odmítl Senát, který ji nezvolil ani ve druhém kole. Hlava státu tak bude muset nominovat někoho jiného.
Lenka Procházková měla v Radě ÚSTR nahradit zesnulou předsedkyni Konfederace politických vězňů Naděždu Kavalírovou. V Senátu však neuspěla a prezident republiky bude muset navrhnout někoho jiného.
Že spisovatelka navržená Milošem Zemanem v horní parlamentní komoře neuspěje, naznačilo již středeční první kolo volby, ve kterém senátoři Procházkovou nezvolili, po něm ale ještě následovalo druhé kolo. Ani v něm však neuspěla. V tajné volbě, v níž hlasovalo 45 senátorů, dostala deset hlasů.
Podle senátora Tomáše Grulicha (ODS) se chartistka Procházková dnes „snaží zlehčovat dobu totalitního období od roku 48 do roku 89“. Senátorka Miluše Horská (nestr.) pak kritizovala Procházkovou za to, že „relativizuje ruskou propagandistickou politiku“. Senátorka to považuje za neslučitelné s úkoly členů Rady ÚSTR.
Za Lenku Procházkovou se naopak postavil prezident republiky, jenž ji navrhl. „Paní Lenka Procházková je signatářkou Charty 77. Byla tedy odvážná v době, kdy odvaha nebyla levná. Je smutné, že přes tento fakt byla neodvážnými senátory vyhodnocena jako ideologicky nevyhovující,“ řekl mluvčí hlavy státu.
Vystupovali proti ní ale i pracovníci ÚSTR. Odboráři poukazovali na to, že spisovatelka s hodnocením minulosti nakládá ideologicky a používá propagandistický a demagogický styl. Odboráři v otevřeném dopise poukázali na vystoupení Procházkové, při kterých třeba pálila symboly NATO, vyzývala Česko, aby se stalo pátou kolonou v Evropské unii, nebo katolickou církev označovala v souvislosti s majetkovým vyrovnáním za národního nepřítele. Invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 pak hodnotila jako zradu západních politiků, kteří změny v Československu obětovali pro udržení mocenského rozdělení světa.
Samotná Procházková výhrady odmítla. Senátorům před volbou řekla, že by se jako členka Rady chtěla věnovat publikační činnosti ústavu a reformnímu období v roce 1968, které ukončil vpád vojsk Varšavské smlouvy. Chtěla se věnovat i vlivu médií na likvidaci demokratických režimů nebo období druhé republiky mezi okleštěním Československa mnichovskou dohodou a vyhlášením protektorátu.
Lenka Procházková se před rokem 1989 zapojila do disentu. Podepsala Chartu 77, publikovala své prózy v samizdatové edici Petlice a v zahraničí, známé jsou například romány Růžová dáma nebo Přijeď ochutnat. Po revoluci dále psala, zároveň působila například v Radě Českého rozhlasu, pracovala na velvyslanectví v Bratislavě či na Literární akademii. V roce 2012 neúspěšně kandidovala do Senátu.
