Kovářová připomněla, že za komunistického režimu se v Československu uskutečnilo celkem 35 zfingovaných procesů, které byly vedeny proti 639 obviněným. „Bylo vyneseno deset rozsudků smrti, 48 trestů doživotí a dohromady trestů odnětí svobody v délce 7 830 let,“ upřesnila ministryně. Aleš Kýr z vězeňské služby dodal, že popraviště v pankrácké věznici vznikla v roce 1947 a první dva lidé zde byli za protikomunistický odpor usmrceni 19. února 1949. Poslední poprava se na dvoře vězení konala v červenci 1954, následně se rozsudky smrti vykonávaly v suterénu.
„Hrála jsem to snad špatně, ale myslela jsem to poctivě. To mi můžete věřit. Jsem pokorná a odevzdaná do vůle Boží. Tuto zkoušku mi určil a já jí procházím s jediným přáním: abych splnila zákony Boží a zachovala své čestné lidské jméno,“ ocitoval z posledního dopisu Horákové náměstek Ústavu pro studium totalitních režimů Marek Junek.
Památku Milady Horákové uctili bývalí političtí vězni a představitelé města také v Teplicích. Řečníci připomněli, že za pouhá čtyři léta po roce 1948 bylo odsouzeno sedmadvacet tisíc odpůrců komunistického režimu. Milada Horáková prý zůstala věrná svým názorům až do konce a stala se symbolem odporu proti totalitě.
Soud s Miladou Horákovou se stal symbolem politických procesů v komunistickém Československu. Osmého června 1950 byl nad přední československou političkou a dalšími 12 obžalovanými, vesměs představiteli nekomunistických stran, vynesen přísný rozsudek. Za „záškodnické spiknutí proti republice“ byli čtyři lidé - Horáková, historik a kritik Záviš Kalandra, bývalý štábní strážmistr SNB Jan Buchal a podnikatel Oldřich Pecl - odsouzeni k smrti. Horáková byla popravena v ranních hodinách 27. června 1950 na dvoře pankrácké věznice.
