O existenci sněžného muže z Himalájí neexistuje jediný věrohodný důkaz, potvrdil výzkum DNA údajných exemplářů. Zdá se, že legenda má své základy v případech, kdy se člověk setkal s medvědem, ale zdálo se mu, že vidí přízračnou bytost.
Vědci z univerzity v Buffalu analyzovali devět vzorků, které by měly pocházet z asijského sněžného muže – šlo o kosti, zuby, kůži a výkaly sebrané v Himalájích a na Tibetské plošině. Odborníci k bádání přistupovali jako k seriozní práci – její závěry vyšly v renomovaném odborném časopise Proceedings of the Royal Society B.
Podle výsledků genetické analýzy pocházel jeden ze vzorků ze psa a zbylých osm z medvěda, respektive ze tří různých druhů medvědů, které v této části Asie žijí.
Výzkum vedla bioložka Charlotte Lindquistová, která výsledky shrnula: „Naše analýza silně naznačuje, že biologický základ legendy o yettim vychází z medvědů; dokazujeme, že genetický výzkum by mohl odhalit i další podobné záhady.“
Žádná opice, jen medvědi a pes
Tento tým vědců není první, který studoval pozůstatky po yettim pomocí analýzy DNA, podle Lindquistové ale předchozí projekty používaly velice jednoduché druhy genetické analýzy, jež nedokázaly odpovědět na ty nejdůležitější otázky. „Naše analýza představuje nejpodrobnější analýzu vzorků, které by měly pocházet z tohoto mýtického hominida,“ pochlubila se Lindquistová.
Vzorky, které měla k dispozici, byly velice různorodé – nacházela se mezi nimi například kůže z tlapy údajného yettiho, kterou přechovávají jako relikvie v klášteře, nebo zlomek kosti z těla nohy „yettiho“, jež byla nalezena v jeskyni v Tibetu. Ukázalo se, že vzorek kůže pocházel z medvěda ušatého, zatímco kosti původně patřily medvědu tibetskému.
Lindquistová získala všechny vzorky od britské produkční společnosti Icon FIlms, která je získala pro natáčení dokumentu „Yeti or Not“. Nakonec ale posloužily vědeckým účelům, a ne jenom vyvrácení důkazů o existenci yettiho.
Výzkum, který pomůže záchraně medvědů
Díky podrobné analýze mitochondriální DNA byli vědci schopní prozkoumat spletitou evoluční historii asijských medvědů. Ti jsou totiž v Tibetu buď ohrožení, anebo dokonce kriticky ohrožení – a o jejich historii v této oblasti se toho příliš neví.
Například medvědi plaví, poddruh medvěda hnědého žíjící v Pamíru, Ťan-šanu a Himálaji, jsou kriticky ohrožení; tím, že se pozná jejich generická různorodost, se budou dát vytvořit lepší strategie pro jejich přežití. Vědci sekvenovali DNA celkem 23 různých asijských medvědů (včetně těch pokládaných za yettiho) a srovnávali je s genetickými informacemi jiných druhů medvědů ze zbytku světa.
Vyplývá z nich, že medvědi tibetští jsou blízkými příbuznými hnědých medvědů z Evropy a Severní Ameriky, medvědi plaví zase pocházejí z jedinečné evoluční linie, která se od ostatních medvědů oddělila už před 650 000 roky v době, kdy byla planeta rozdělená ledovci – ty zřejmě oddělily tuto populaci od ostatních medvědů a poslaly je na vlastní evoluční cestu.
